Městský okruh v Monaku je stále nejpopulárnější okruh F1
Monte Carlo - Autoklub v Monaku, druhé nejmenší zemi planety, tvořil na počátku 20. století historii světového motosportu. Jeho představitelé Anthony Noghes a Luis Chiron jako první nechali nejvýkonnější stroje závodit na okruhu vytyčeném přímo ve městě 14. dubna 1929. Velká cena Monaka se od té doby stala nejpopulárnějším závodem a pilířem mistrovství světa vozů F1. Formule tak dnes prolétávají kolem hotelů Paříž, Columbus či Grand a několika vyhlášených kasin.
Na počátku byla žádost monackých funkcionářů z roku 1928, aby jejich autoklub obdržel národní status. Jako problém se ukázala podmínka předchůdce dnešní Mezinárodní automobilové federace (FIA), že žadatel musí výhradně na svém území pořádat významný motoristický podnik. Monačtí sice již od roku 1911 organizovali Rallye Monte Carlo, jenže ta byla koncipována jako hvězdicovitá jízda ze všech koutů Evropy. V Monaku a okolí se závodilo až v závěrečné části soutěže.
U zrodu okruhu stáli Noghes a Chiron
Zakladatel monackého autoklubu Anthony Noghes proto přišel s nápadem postavit závodní trať přímo v ulicích města. Jeho myšlenku podpořil slavný závodník a místní rodák Luis Chiron a patronát nad akcí převzal monacký princ Louis II.
První závod v roce 1929 nebyl součástí evropského ani jiného šampionátu a startovalo se v něm na pozvání. Zúčastnit se nemohl jeho propagátor Chiron, který ve stejný den musel plnit dříve sjednané závazky v americkém klání 500 mil Indianapolis. Vítězem se stal britský emigrant William Grover závodící pod pseudonymem Williams na voze značky Bugatti, s nímž v úzkých a hrbolatých ulicích dosahoval rychlostí mezi 80 a 143 km/h.
Od roku 1955 se trať příliš neměnila
Až do druhé světové války se v Monaku závodilo v rámci evropského šampionátu. V roce 1950 byl podnik hned jako druhý po britském Silverstone začleněn do nově vzniklého mistrovství světa vozů F1. Od roku 1955 se koná nepřetržitě.
Samotná trať se v průběhu let příliš neměnila. Vede ulicemi čtvrtí Monte Carlo a La Condamine s jachetním přístavem, v němž v roce 1955 Alberto Ascari utopil svou Lancii poté, co nedobrzdil do šikany. Okruh má netradičně kopcovitý profil, měří 3,34 km a nachází se na něm 18 zatáček.
