Giuseppe Farina - první král F1
Monza – Jako první se do historie závodů nejrychlejších vozů světa zapsal italský pilot Giuseppe Farina s Alfou Romeo. Farina opanoval první ročník královské motoristické disciplíny a 3. září 1950 získal na okruhu v Monze mistrovský titul. V dalších sezonách už Farina titul neobhájil – musel se sklonit před Argentincem Juanem Manuelem Fangiem, který získal pět mistrovských titulů. Jeho rekord překonal až Michael Schumacher, který se stal mistrem světa sedmkrát.
Počátek automobilového závodění je spjat s rokem 1894 a trasou Paříž - Rouen. Patnáct let nato začaly vznikat speciální umělé závodní okruhy. V roce 1929 se poprvé uskutečnila Velká cena Monaka, která vedla přímo centrem města. Slibně se rozvíjející automobilové závodění ale narušila hospodářská krize, poté druhá světová válka a po ní nedostatek ropy.
Automobilové závody se na scénu vrátily teprve v roce 1947 a s nimi se objevily i vozy nové kategorie formule 1. Nahradily tehdejší formule Grand prix, které v různých obměnách závodily téměř 50 let. Tři roky nato Mezinárodní automobilová federace (FIA) pro formule 1 založila ucelený seriál okruhových závodů s jednotnými pravidly. První ročník se skládal z velkých cen šesti evropských zemí a závodu na 500 mil na oválu v americkém Indianapolis, který se jinak pravidlům formule 1 vymykal. Do celkových výsledků se každému účastníkovi počítaly čtyři nejlepší výsledky.
Největšími favority na vítězství byli tři zkušení piloti z předválečného období, osmatřicetiletý Argentinec Juan Manuel Fangio a Italové Luigi Faggioli (53) a Giuseppe Farina (44). Všichni sedlali tovární Alfy Romeo. Mistrovství se dohromady zúčastnilo 51 stájí, často ale obsadily jen jediný závod.
Úvodní Velká cena odstartovala 13. května 1950 v Silverstonu za dohledu britské královské rodiny. Absolutního triumfu a prvního "triplu" v dějinách F1 dosáhl Farina, který zvítězil v kvalifikaci i v závodě, v němž také zajel nejrychlejší kolo. Za ním skončil Fagioli, třetí byl domácí Reg Parnell. Velkou cenu Monaka o týden později ovládl Fangio, zatímco Farina odstoupil po hromadné nehodě osmi jezdců.
Následoval závod v Indianapolis, do nějž ale vyjeli jen američtí piloti, kteří do konečné tabulky šampionátu nepromluvili. Seriál poté pokračoval Velkou cenou Švýcarska v Bremgartenu, jež přinesla vítězství Fariny před Faggiolim, který byl druhý i na okruhu ve Spa. Druhý triumf v sezoně si v Belgii připsal Fangio, naopak se nedařilo Farinovi a skončil čtvrtý. Ještě hůře dopadl v Remeši, kde po problémech s benzinovým čerpadlem cíl vůbec nespatřil. Velkou cenu Francie vyhrál Fangio před Fagiolim a stejné bylo i průběžné pořadí. Po šesti ze sedmi závodů vedl s 26 body Fangio, Fagioli na něj ztrácel dva a Farina čtyři body.
O prvním mistru světa formule 1 tak musela rozhodnout až závěrečná Velká cena Itálie. Fangio s Farinou se snažili důkladně připravit a do Monzy si přivezli vylepšené vozy. Fangiovi ale inovace štěstí nepřinesly, na jeho alfě se nejprve porouchala převodovka, a když v průběhu závodu přesedl do vozu týmového kolegy Piera Taruffiho, nevydržel motor. Fagioli musel vzít zavděk starším modelem a v cíli třetím místem. Druhou příčku obsadil Alberto Ascari s ferrari a z vítězství v závodě i celém šampionátu se radoval Farina.
