Brněnské resumé – radost, bolest, rekord i (ne)jistota
Sedmačtyřicátá Grand Prix České republiky silničních motocyklů nalákala o víkendu na Masarykův okruh bezmála čtvrt milionu lidí. Ti nejvíce nedočkaví si místa na přírodních tribunách hledali už v šest ráno, obdivuhodných pět hodin před startem kategorie Moto3, v níž ambicemi nabitý, a poté zdrcený Karel Hanika nebodoval. Brno kromě nového rekordu v návštěvnosti získalo i příslib dalších pěti Velkých cen.
Vypadalo to tak trochu jako v památné a letos rovněž kulaté narozeniny slavící bitvě u Waterloo. Jenže Češi v její motocyklové verzi stáli v táboře obou armád, vítězů i poražených. Nejsmutnějším z válečníků byl Karel Hanika.
Dva hromadné pády hned v prvním kole "moto trojek" přiměly traťové komisaře (i sličné komisařky) vyvěsit červené vlajky. Dobře rozjetou partii, do níž vystřelil ze sedmého místa, direktivně přerušili, následně zkrátili, a v té opakované si sám ustlal na zemi, byť ho tam srazil brzdný manévr před ním jedoucího Francouze Quartarary.
Na konci marné stíhací jízdy odmávali dlouhovlasého Haniku na šestadvacáté pozici. V kačírku u trati se ale vyválel i Němec s českými kořeny Kevin Hanus, jehož tatínek pomáhal s rozjezdem kariéry Huleše, Smrže nebo Peška v již neexistujících stopětadvacítkách.
Abraham se bude jednou chlubit vnoučatům
Už předem smířený s neblahou realitou, a bez ambicí na body, jichž se mu zatím nedostává, kroužil po domácím asfaltu Karel Abraham v královské třídě MotoGP. Jednou to bude s úsměvem a už bez bolesti vyprávět vnoučatům ukazovat fotografii, na níž projíždí cílem Masarykova okruhu těsně před Španělem Jorge Lorenzem.
Jen bude muset po letech přiznat barvu. O zlomky sekundy nezachránil senzační vítězství nad novým lídrem šampionátu, nýbrž rýsující se potupu, aneb předjetí o celé kolo. Ve skutečnosti mu nepřítelem číslo jedna byla vlastní noha, a stále se stupňující, po celém těle rozlévající bolest. Pro Abrahama juniora, pomalu se pohybujícího v zákulisí o berlích, však i poslední místo znamená malou výhru alespoň nad zdravotním handicapem.
Nová (ne)jistota
A teď o zvláštních formách českého vítězství. U druhého nejlepšího výsledku Jakuba Kornfeila v roce 2015 asistovalo 248 434 diváků. Míněno s tréninky a kvalifikací, což v součtu představuje historické maximum. Na nedělní závod jich přitom přišlo "jen" 138 752, což je o pouhé čtyři stovky fanoušků víc, než v loňské sezoně.
Jsou to zvláštní počty. Vždyť reálně prodaných vstupenek bývá zhruba pětina z celovíkendových součtů. Ale nechme být. Skutečnost, že o tuzemskou Grand Prix je stabilní zájem, vnímejme jako žádoucí, zejména v souvislosti s kriticky očekávaným oznámením. To byla druhá, ještě tajemnější výhra. A sice příslib, že tradice brněnských Velkých cen v rámci MS silničních motocyklů, nastartovaná před půl stoletím, neskončí.
Pokračovat by měla nejméně pět let. Symbolickým stiskem ruky to stvrdila ministryně školství, Kateřina Valachová, s Carmelo Ezpeletou, šéfem promotérské společnosti MotoGP, Dorny. Bohužel bez upřesnění, kdo, kdy a rovněž jakým způsobem uhradí dluh, který mají pořadatelé za letošní i loňský zalistovací poplatek. Odpustí ho Dorna? Těžko.
Máme věřit dohodě na sto procent? Kdo ví. Na otázky novinářů nebyl prostor a na detailech se pracuje. Tečka. "Já sám uvěřím až poté, kdy se za rok vyskladní motocykly z kamionů, a rozjedou se tréninkové jízdy," prohlásil až překvapivě skepticky Abraham mladší. Takže jak? Uvidíme.
