Už nikdy nechci závodit v Norsku, řekla Beranová po životním úspěchu a chválila servis
Před sprintem v Beitostölenu se Tereza Beranová rozhodně necítila na to, že by se měla dočkat nejlepšího výsledku ve Světovém poháru v kariéře. Po náročném programu v Lillehammeru, kde minulý týden absolvovala vedle sprintu také závody na 10 a 20 kilometrů, byla hodně unavená. Páteční sprint dokončila naprosto vyčerpaná, což se podepsalo i na jejím finálovém výkonu.
"Myslela jsem si, že ani nepostoupím, protože jsem se cítila dost vysátá po té desítce a dvacítce v Lillehammeru," řekla Beranová.
V kvalifikaci ale měla nakonec jedenáctý čas a do čtvrtfinále se dostala s přehledem. Díky útoku v závěrečném stoupání první vyřazovací jízdu vyhrála a tentokrát uspěla i v semifinále, i když po třetím místě postoupila do finále jen díky času.
V bojích o medaile už jí energie chyběla a doběhla šestá. "Je to dobrý výsledek pro český tým, ale sama vidím, jak je to (čelo) zároveň strašně daleko. Chtěla bych si to ještě oddřít. Ještě toho je hodně, co mi chybí," konstatovala.
Ocenila práci českých servismanů. "Tady je úplně jiný sníh, přírodní. Neskutečný, jak na to kluci dokázali namazat. Měli jsme konkurenceschopné lyže. Fakt to jelo a byly dobré. Jen prostě ty svaly byly ve finále úplně, úplně vyždímané," řekla.
Čtyřiadvacetiletá lyžařka po závodě v mrazivém Beitostölenu, kde padaly teploty po minus deset stupňů Celsia, jen těžko sbírala síly. "Je mi hrozná zima a už nikdy nechci závodit tady v Norsku. Klepu se a nemůžu svaly zastavit," líčila.
V případě postupu do finále měla slíbené na sobotu volno, takže se na závod na 10 kilometrů klasicky zřejmě nechystá. "Ale třeba když se zítra vzbudím a bude mi dobře, tak bych tu desítku jela. Ale teď jsem úplně KO, takže nevím, jestli to zítra pokoušet," přemítala.
Nechce zbytečně riskovat i proto, že řada závodníků napříč výpravami onemocněla. Ve hře může být i její účast v nedělní smíšené štafetě na 4x5 kilometrů, pokud by se dostala do nominace.
