Jsem rád na hraně limitů, říká Novak, který na můstky a lyže přeskočil z trampolíny

Jeho rodiče se věnovali skokům na trampolíně. Z ČSSR odešli v roce 1980, když jeho otci funkcionáři zakázali start na mistrovství světa ve Švýcarsku. Poté přijali angažmá v cirkuse a na jednom z výjezdů do zahraničí emigrovali do USA.

Nicholasův otec v zámoří fungoval jako trenér gymnastiky, ale postupně se vypracoval na špičkového kouče akrobatických skokanů na lyžích. Trénuje i syna, jenž patřil do americké reprezentace, z té ale po loňském zranění nohy vypadl, a tak se dohodl na možnosti reprezentovat Česko.

"Už několik let jsme byli ve spojení s českým týmem, bavili jsme se o téhle možnosti. Nakonec to do sebe všechno zapadlo a bylo velmi jednoduché přeskočit do české reprezentace," říká Novak spokojeně.

Rozhovor ve Sportovních zprávách ČT byl veden v angličtině, protože to je jazyk, kterým Novak vládne lépe. "Moje čeština není dobrá, ale jsem hrdý, že mohu být součástí českého týmu, protože Česko je součást mé rodiny. Ta žije v Liberci a já teď mohu reprezentovat stejnou zemi, jakou reprezentovali i moji rodiče," řekl pětadvacetiletý sympaťák ve videohovoru.

Na závod ve Finsku vzpomínal jasně. "Byl jsem hodně nervózní, ale teď jsem se kvalifikoval a spadlo te ze mě. První den jsem skok zvládl dobře, ale kousla se mi pravá lyže, vypnulo se mi vázání a spadl jsem," vybavil si úvod závodu s tím, že byl hodně zklamaný.

"Druhý den jsem se ale dokázal vrátit a kvalifikovat se na hry," řekl z Ruky, kde se chystá na další závody a je tu spokojený. Jen mu chybí víc slunce. "Je tu mínus dvaadvacet a slunce každý den jen chvíli. Ale jsem šťastný, že se to podařilo a budu v Pekingu reprezentovat Českou republiku," řekl.

Sport má v krvi po rodičích. "Mám ho po nich v genech," říká a v Americe začínal s gymnastikou. "Byl jsem i v juniorském týmu jako trampolínista. Ale lyžování bylo vždycky součástí mého života. Když mě pak zlákali ke skokům na lyžích, tak jsem mohl zkombinovat dvě věci, které mám rád," vysvětlil, jak se dostal ke svému současnému sportu.

Skoky jsou na prvním místě, ale adrenalin miluje i v jiných sportech. "Kdybych se nepohyboval někde na hraně svých limitů, tak bych si to neužil. Ale před olympiádou si teď dávám víc pozor a koncentruji se hlavně na trénink," vysvětluje.

Do Česka jezdíval pravidelně. "Snažíme se tak dvakrát do roka, ale vinou covidu se to teď změnilo," tvrdí.

V Pekingu by se chtěl dostat výš, než tomu bylo naposledy v Ruce. A myslí si, že ví, co mu do první pětky v pořadí schází. "Musím si zafixovat trojitá salta, tak aby byla vysoká. Abych zvládl i dopady a to je vlastně všechno. Zkrátka předvést to, co se deset let v tréninku učím," naznačil, že je to vlastně jednoduché, jen to dokázat.

Mít otce za trenéra má své klady. "Začínal jsem jako gymnasta, i tam jsem měl rodiče za trenéry. Když jsem přešel ke skokům, tak to nebylo tolik. Ale teď jsme se s otcem vrátili opět ke kořenům. Mám tak jednu jistotu, že můj trenér se opravdu stará o to, co dělám," říká s úsměvem.

Nadcházející víkend chce při dalším závodě Světového poháru zkusit tři salta se čtyřmi vruty. "Je to hodně náročné, ale už nějakou dobu na tom dělám," přiznal s tím, že piluje i další náročný skok, který se mu zatím povedl jen párkrát.

S Alešem Valentou spolu několikrát mluvili po telefonu, ale ještě nikdy se nepotkali. "Od té doby, kdy on závodil, se skoky zase tak moc nezměnily, ale úroveň se celkově zvedá," konstatuje nový český reprezentant, který stráví Vánoce v Americe. "Budu doma v Park City s lidmi, které mám rád. Nic bláznivého nechystám, to jsou pro mě ty správné Vánoce," dodal.