V končící sezoně běžeckého lyžování se na nejvyšší scéně skloňovala hlavně dvě česká jména. Tradiční pozici ženské jedničky si udržela Kateřina Janatová, která se blýskla sedmou příčkou v olympijském skiatlonu. Jednadvacetiletý Jiří Tuž se pak na Hrách postaral o nejlepší české umístění ve sprintu, když skončil pátý. O měsíc později si pak v norském Drammenu vyjel životní druhé místo v závodu Světového poháru.
Po konci Světového poháru se oba běžci museli rychle přeorientovat na domácí tratě, kde je o uplynulém víkendu čekalo mistrovství republiky v Horních Mísečkách.
„Přiletěli jsme v úterý a já se zatím moc nesžila s časem. Špatně spím a pořád si připadám jako po nějakém večírku,“ přiznala Janatová, která přesto vyhrála páteční desítku s intervalovým startem suverénně o více než 49 sekund.
Další dva tituly vybojovala ve štafetě a na klasické pětikilometrové trati, kde Tuž skončil mezi muži druhý, když ve finiši prohrál o 0,9 sekundy s Mikem Ophoffem. Chuť si spravil v dresu liberecké Dukly alespoň ve vítězné štafetě.
„Podmínky tady byly skvělé. Pořadatelé je přitom vykouzlili prakticky z ničeho. Myslel jsem, že se závody zruší, ale klub z Jilemnice udělal obrovský kus práce,“ chválil Tuž.
Za vrchol sezony považuje Janatová jednoznačně skiatlon v Teseru. „Samozřejmě, že můj vnitřní kritik si tam vždycky něco najde, možná jsem se mohla dostat do té skupiny bojující o čtvrté místo, ale chtěla jsem být do desítky a to se povedlo. A desáté místo na padesátce na Holmenkollenu, za to jsem také ráda,“ hodnotila.
„Když to srovnám s loňskem, tak tam jsem byla hodně unavená, zatímco teď mám pocit, že už jsem připravená trénovat na další sezonu. Pořád je spousta věcí, na kterých musím pracovat. Jirka mě v Norsku motivoval a chci se také dostat na pódium, nebudu lhát,“ dodala Janatová.
Také pro Tuže byla vrcholem sezony olympijská účast. „Když si na ten závod vzpomenu, tak mám doteď husí kůži. Dlouho mi trvalo si uvědomit, co se mi ten den vlastně povedlo,“ neskrýval Tuž, že finále sprintu je pro něj stále emotivní záležitostí.
„A když tady potkáváte mladší závodníky a cítíte, že jste pro ně inspirací, tak vás to neskutečně nabíjí do další práce, motivuje k tomu se dál zlepšovat a třeba jim i ukázat cestu. Což je něco, nad čím jsem třeba dva roky zpátky vůbec nepřemýšlel,“ přiznal.
Ve sprintu je podle něj nejdůležitější rozvrhnout si síly na jednotlivé běhy. „V tom třeba exceluje Klaebo, který neběhá úplně naplno a rozbalí to až ve finále. Takže hlavně chci zapracovat na tom, abych postupoval s větší lehkostí a měl pak síly i v dalších rozjížďkách,“ doplnil.
Sprint je podle něj nejtěžší běžeckou disciplínou. „Na stadionu jsem byl skoro osm hodin, z toho nějakých šest v totálním stresu, protože mě vždycky čekal za chvíli další běh. Sbíral jsem se z toho pak další tři čtyři dny,“ přiblížil svůj olympijský vrchol.
Olympijský závod s druhým místem v Drammenu srovnávat příliš nechce. „Olympiáda je přece jen trochu víc, protože jsem si to tam vydřel a výkon byl dominantnější. V Norsku to zas kromě pódia byl i poslední závod Ondry Černého, takže se to těžko srovnává,“ shrnul Tuž.
