České skoky nejsou jen o Koudelkovi. Máme potenciál, ale změny budou trvat dlouho, říká Sakala
Pro běžného sportovního fanouška to možná nebylo jasně rozeznatelné, ale český skok na lyžích udělal v posledních měsících krok kupředu. Výsledky Romana Koudelky či sester Indráčkových naznačily, že dlouhodobé trápení nemusí trvat věčně. Sportovní ředitel Filip Sakala mluví pro ČT sport o velkém potenciálu skokanů, zároveň ale dodává, že skutečně podstatné změny jsou během na dlouhou trať.
Ve své funkci je teprve rok, a přestože sám říkal, že české skoky na lyžích převzal v katastrofálním stavu, ne všechno vypadá černě v tomto tradičním zimním sportu. Filip Sakala patřil do reprezentačního týmu a skákal i na olympijských hrách, poté ale kariéru ukončil. Skokanským můstkům však neunikl – v šestadvaceti letech se stal místopředsedou svazu a zároveň sportovním ředitelem.
Z první ruky tak sledoval průběh letošní sezony, před kterou přivedl k reprezentačnímu týmu slovinského šéftrenéra Gaje Trčeka a jeho asistenta Juru Šinkovece. České skoky šly pod novým duem u kormidla nahoru: Roman Koudelka bodoval ve třech ze čtyř závodů Turné čtyř můstků a silně se prosazuje také tým žen se sestrami Indráčkovými a Klárou Ulrichovou.
Jak vlastně syn bronzového medailisty z olympiády v Albertville hodnotí uplynulé měsíce? "Překvapilo to všechny včetně mě. Doufal jsem, že když se zlepší atmosféra v celém úseku, tak i výkony půjdou nahoru. Co předvedly ženy a co předvedl Roman Koudelka, to ale nemohl čekat nikdo," říká Sakala spokojeně během MČR ve skocích a severské kombinaci, které v Harrachově vyhráli Roman Koudelka a teprve devatenáctiletý junior Jiří Konvalinka.
"Opravdu je vidět, že české skoky pořád mají potenciál. Jsem rád, že se to ukázalo takhle rychle," dodává. Souhlasí i sám Trček, který ve funkci nahradil svého krajana Vasju Bajce. "Mám z toho opravdu velkou radost. Nemohl jsem si přát lepší vstup do funkce. Je to běh na dlouhou trať, ale doufám, že máme budoucnost i po Romanovi," usmívá se slovinský kouč.
Ne všechno je však růžové a stav reprezentace nemusí reflektovat skutečný stav českého skoku, který se roky potýká s tradičními potížemi, tedy s nedostatkem peněz, mladých zájemců a stavem můstků. Ty jsou zpravidla ve velmi špatném stavu a čeští závodníci tráví hodiny a hodiny cestováním do sousedních zemí.
I s tím by se ale mohlo něco změnit, například v klíčovém Harrachově je v plánu rekonstrukce středního můstku. Sakala má sám o nadcházejících letech své představy. "Změny musí být rozsáhlé, pokud se za deset let chceme koukat na dalšího Romana Koudelku, tak teď je období, kdy se na to připravit," říká v rozhovoru pro ČT sport.
"Co se týče reprezentačních družstev, ty jsou na velmi solidní úrovni a jakýkoliv zásah by nebyl optimální," dodává. Koudelkovi bude v létě pětatřicet, neohroženou českou jedničkou ale zůstává. Situace je o mnoho lepší či zdravější v ženském týmu, kde je talentovaných závodnic celá řada a sestry Indráčkovy ve druhých kolech závodů vídáme pravidelně.
Pozvednutí skoků je na pět až sedm let
Sakala chce další mladé talenty najít co nejdříve, ale uvědomuje si, že to nebude vůbec snadné. "Potřebujeme rozšířit členskou základnu. Rozjeli jsme žákovskou reprezentaci, kde se snažíme mít co nejvíce dětí, aby trénovaly na moderních můstcích. Byť je to nákladné, protože trénujeme hlavně v zahraničí, tak nám to stojí za tu námahu a energii," líčí.
"Na dětech je potřeba pracovat už od dvanácti let, aby v patnácti mohli být konkurenceschopní na evropské úrovni. Žákovská reprezentace je pro nás opravdu důležitá," dodává. Změny se neprojeví hned – trvat to bude řadu let, ale vidina je taková, že by se český skok na lyžích na přelomu dekády mohl vrátit na dávné pozice.
Sakala souhlasí. "U reprezentace jsem přesvědčený, že můžeme postavit mužstvo, které bude konkurovat světu na olympijských hrách. To je náš krátkodobý cíl," nastiňuje plány na italskou olympiádu 2026. "Co se týče dlouhodobých cílů a pozvednutí celé disciplíny, tak si však myslím, že budeme potřebovat pět až sedm let," říká.
