EXKLUZIVNĚAdamczyková: Malá vesnička lidí se spojila, abych mohla jezdit z kopce dolů

Zatímco v rakouském Pitztalu, prvním ostrém závodu po dvou letech, skončila Adamczyková ve čtvrtfinále, do Světového poháru se vrátila jako pravá královna. V Cervinii olympijská a dvojnásobná světová šampionka ovládla prvně kvalifikaci a následně i malé finále. „Vždycky si s trenérem říkáme, že je lepší to zakončit výhrou. Už na startu jsem si říkala, že jsem královna těch malých, podle mě jsem jich vyhrála i víc než těch velkých,“ vtipkovala v rozhovoru pro ČT sport.

Sama změnu v podobě návratu do závodění ale ve velké míře nepociťuje. „Jak se narodí dítě, tak se to slívá dohromady a je to takové spíš balancování. Jezdila jsem s týmem na soustředění, takže to plynně přešlo a neměla jsem pocit, že jsem měla větší pauzu. Samozřejmě mi utekla celá sezona, ale i díky Stardance jsem měla půl sezony pryč, tak mi to nepřišlo tak zvláštní,“ přiblížila stříbrná účastnice XII. řady taneční soutěže.

Spíše než ze samotného závodu v italském středisku byla nervózní z prvního tréninku. „Poprvé než projedete celou trať a spadne vám kámen ze srdce. Bylo ale skvělé počasí a ta trať mi sedla,“ pochvalovala si Adamczyková.

Po vynechané sezoně, kdy měla příjemné mateřské povinnosti se synem Kryštofem, aktuálně drží poslední postupovou pozici pro únorové olympijské hry. O jistotu účasti zabojuje na další zastávce Světového poháru v Číně. „Tušila jsem, že by Čína byla vhodná i kvůli tréninku. Obzvlášť s aktuální sněhovou situací v Evropě. Je to velká bída a ty tratě vůbec nejsou. A na takové trati jako v Číně si člověk jen tak nezatrénuje,“ řekla ke svému blížícímu se přesunu.

Se třetí účastí pod pěti kruhy ale zlatá a bronzová medailistka počítá. „Je to dobře nastartované. Holky za mnou i přede mnou jsou o bod. Pokud ty závody zajedu standardně, tak by to mělo klapnout,“ věří.

S přípravou jí pomáhá celá rodina včetně syna Kryštofa. „Mám velké štěstí, že se malá vesnička lidí spojila, abych mohla jezdit z kopce dolů. Kryštof nadprůměrně spí, takže já můžu trénovat. Nemyslím si, že i když si člověk něco umane, že by to šlo s každým dítětem. Nechci vytvářet obraz toho, že jsem supermatka. Hrozně mi pomáhá okolí, rodina, tým a do toho sám Kryštof, že to akceptuje. Mám kolem sebe spoustu lidí, co mi říkají, že nevědí, zda by to se svým dítětem zvládli,“ prozradila dvaatřicetiletá snowboardistka a matka ročního chlapce.

Vzpomínku na něj si přenesla i do závodu. Legendární knírek totiž obohatila o tečku – symbol malého Kryštofa. „Přemýšlela jsem, že když už mám dítě, jestli to nebude trapné. Ale je v tom hravost. Člověk to pak bere víc s nadsázkou, že i když se závod nepovede, tak se nic nestane. A ta piha mě napadla v tu chvíli, co jsem to malovala. Říkala jsem si, že si tam nechám Kryštofa malého, že pojede se mnou,“ vysvětlila vznik nového vzhledu.

Bez radosti by to nešlo

Nejen radost z rodiny, ale i právě samotného závodění ji stále drží v profesionální dráze. „Makám přes léto a podzim, abych si tu jízdu mohla užít a nebyla unavená v cíli. Ta minuta na trati mi uteče a je to zábavné, protože se předjíždí. Není to úplná videohra, ale člověka také baví s autíčkem jezdit ve videohře a ten pocit, když někoho předjede, je skvělý. A když si to užívám, je v tom větší lehkost a i jezdím líp. Pamatuju si závody, kdy mě to nebavilo, neužívala jsem si to a stálo to za prd i technicky. Jsem typ, co tam potřebuje mít radost, a pak se dokážu lépe soustředit i na techniku,“ řekla.

Ani zlomené kotníky z Montafonu 2021 českou reprezentantku nezastavily v plnění si svých snů. „Po zranění jsem se hodně bála, že mě bude ovlivňovat bolest, že nebudu nikdy jezdit bez omezení,“ přiznala. „Naštěstí se to podařilo, jen ten proces byl těžší,“ dodala.

Pokud by ji však závodění mělo přestat bavit a začít trápit, je rozhodnutá s ním skončit. „Ty výsledky za sebou mám, odjela jsem toho dost a teď už k tomu potřebuju mít tu radost. A člověk za to musí být vděčný. Já nevím, jestli mě v budoucnu bude něco dalšího tak moc bavit a budu díky tomu naplněná. Musím si to užívat, protože vím, že není standard, že člověk má práci, co ho baví a naplňuje,“ uvědomuje si.