Už má bronz z minulého MS hokejových dvacítek a i nyní věří, že čeští mladíci mohou v USA na šampionátu dojít hodně daleko. Devatenáctiletý útočník Petr Sikora z Třince je jedním ze sedmi hráčů v týmu kouče Patrika Augusty, který se toho nebojí a vyhlásil za cíl zlato. Ale upozornil, že cesta na vrchol je trnitá a je třeba ji zdolat s pokorou.
Zlato je cíl, říká před odletem na MS hokejových dvacítek Sikora
Junioři přivezli medaile z MS už třikrát za sebou. Po stříbru následovaly dva bronzy. „Je to skvělé, ale nevnímám to jako nějaký závazek. Musíme hlavně hrát týmově a moc bych nad medailemi nepřemýšlel. Ale řeknu to takhle – určitě je cílem spíš zlatá medaile než bronzová. Nebojím se to říct nahlas, protože je to určitě cíl všech, kteří tam budou,“ uvedl Sikora.
S pokorou za zlatem
Český tým se podle prognóz řadí k favoritům. „Řekl bych, že máme ještě o něco lepší tým než loni. Ale musíme to zase sladit, abychom byli opravdu jeden tým. A je důležité zůstat pokorní a nebýt moc namyšlení, že máme skvělý tým a půjde to samo. Tak to asi rozhodně nepůjde,“ zdůraznil Sikora.
Na vrchol juniorské sezony se moc těší. „Těším se i na kamarády z Kanady a Ameriky, že si spolu celý turnaj užijeme. Vybavily se mi i skvělé vzpomínky na minulé mistrovství. Nejlepší by bylo, kdybychom něco podobného zopakovali.“
Před rokem v Ottawě přispěl k úspěchu sedmi body ve stejném počtu zápasů za čtyři branky a tři nahrávky. V Augustově výběru by měl mít jednu z hlavních rolí. „Přesně nevím, jaká bude moje role, něco od toho očekávám, ale přijmu jakoukoliv pozici. Asi bych mohl mít větší prostor na ledě než minulý rok, takže se ho budu snažit využít,“ řekl Sikora.
Ja také jedním z aspirantů na kapitánské „céčko“. „Adeptů je nás víc. Důležité je především udělat dobrý tým, co bude mít pět šest lídrů, abychom na to dohlíželi. V Třinci mám v tomhle hodně vzorů – jsou to neskuteční hráči a lídři. Taky mi před odjezdem říkali, že jestli budu mít vůdcovskou roli, ať se dobře postarám o tým a funguje to,“ uvedl Sikora.
Bučení ho nakoplo
V extraligové sezoně nastoupil dosud do dvanácti zápasů, dal dva góly a na další čtyři nahrál. Spokojen je tak napůl. „Necítil jsem se úplně nejlépe. Některé zápasy byly lepší, ale nebylo to úplně konzistentní, jak bych si představoval. Zatímco minulý rok jsem moc nehrál, letos ano, ale zase jsem se dvakrát zranil, takže jsem pár týdnů vynechal,“ připomněl Sikora, který chyběl i v posledních zápasech Ocelářů. „Zdravotně už je teď všechno v pořádku, takže doufám, že už nepřijde nic dalšího,“ dodal.
Na minulém šampionátu na něho kanadské publikum bučelo a pískalo, když ve čtvrtfinále za faul kolenem putoval do kabin s vyšším trestem Cole Beaudoin, ale Sikora v roli oběti jeho zákroku hrál dál. Situace vzbudila velký ohlas a příběh ještě pokračoval, když se pak na něho občas bučelo i v Česku, hlavně však v legraci právě v Třinci.
„Uvidíme, jestli něco přijde i v Americe, nechám se překvapit, co vymyslí. Tehdy mi to i pomohlo. Ze začátku jsem se určitě divil, jestli je to na mě, nebo co se děje. Ale pak mě to nakoplo,“ uvedl Sikora.
