Sekáč má do hokeje chuť, takovou, že jel na sraz 21 hodin autem: Dlouhé cesty mi nevadí

Osmadvacetiletý Sekáč absolvoval cestu zpátky do Čech dlouhou přes dva tisíce kilometrů autem. Jel přes Lotyšsko, Litvu a Polsko. Trenéři národního týmu se ho nakonec dočkali.

"Dlouhé cesty mi nevadí, i když tohle byla asi nejdelší cesta, kterou jsem absolvoval. Docela si to užívám, jezdím vlastně každý rok takhle do Chorvatska. Žádnou krizi nebo problém jsem neměl. Jel jsem to asi 21 hodin, vyrazil jsem hodně brzy ráno a přijel jsem kolem druhé třetí hodiny v noci do Čech," popsal Sekáč.

Menší komplikace přišly jen na rusko-lotyšské hranici. "Musíte tam vyndat všechno z auta, musíte projít různé kontroly, to bylo trošku nepříjemné. Tam jsem se zasekl asi na dvě hodinky, ale pak už bylo vše v pohodě. Projel jsem to na jeden zátah. Jen jsem zastavil někde natankovat a najíst se, spát se mi nechtělo," řekl Sekáč.

Autem jel tak trochu nedobrovolně. "Dva roky zpátky mi tam auto dovezl otec. Neměl jsem v plánu jet takhle, jenže ten první rok jsem kvůli covidu nemohl auto vyvézt. Letos to dopadlo tak, že jsem to musel zvládnout sám," uvedl kladenský rodák.

Sekáč hrál naposledy v polovině března, přestože byl zdravotně v pořádku. "Nebyl jsem zraněný. Bylo nás v týmu šest cizinců, ale hrát může jen pět, nedostal jsem se do sestavy. Měl jsem sice problémy s kotníky, ale nějak jsem to léčil a přestalo se mi to vracet. Takže vyřešeno a místo operace jsem se připojil k nároďáku," uvedl Sekáč.

Na tribuně mu bylo během úspěšného tažení Omsku všelijak. "Hrál jsem to první kolo, prožíval jsem to a byl plný emocí. Pak jsem vypadl ze sestavy a štvalo mě to. Čím jsme však šli dál, tak jsem čekal a věřil, že se podívám ještě do nějakého zápasu, ale bohužel se tak nestalo. Samozřejmě s těmi koly, jak jsme procházeli, se ke mně ty emoce postupně i tak dostaly a užil jsem si to nakonec asi stejně jako všichni kluci."

Vyřazení ze sestavy ho zaskočilo. "Byl jsem z toho trošku překvapený a rozhozený. Měsíc a půl předtím, než jsem nastoupil do play-off, jsem měl docela špatný otřes mozku. Byl jsem bez tréninku, ale naskočil jsem pak hned do prvního kola. Odehrál jsem to docela solidně a nečekal jsem, že už bych se v play-off vůbec neukázal," řekl Sekáč.

Klíčovou roli při triumfu Omsku sehrál český brankář Šimon Hrubec, který na závěr finále proti CSKA Moskva vychytal dvakrát po sobě čisté konto. "On to zavřel od té doby, co vlezl do brány, nebylo to jen ty poslední dva zápasy. Chytal naprosto fantasticky celé play-off. Sám jsem jen koukal, jak skvěle se dokázal psychicky i fyzicky připravovat každý den," ocenil Sekáč.

Oslavy si však vychutnal naplno. "Ty jsem si užil," smál se "Oslavy k tomu patří. Když člověk s tím týmem strávil celý rok - ať už na konci hraje, nebo ne - nějaké emoce tam jsou. A ať se to povede, nebo ne, tak na konci vypustíte páru," uvedl Sekáč.

Dnešní utkání se Slovenskem ještě vynechá, ale pokud se nezmění plány trenérů, nastoupí do páteční odvety. A rád by si protáhl sezonu až do června. "Mám samozřejmě velkou chuť hrát. Dlouho jsem nehrál, přestože jsem se cítil dobře. U nás v klubu se dost trénovalo, když člověk nehrál, takže odpočinek to žádný nebyl. Bylo mi líto, že už nemohu hrát. Šanci tady má každý stejnou, co bude, to bude. Já si přišel zahrát hokej a co bude dál, to neřeším. Jsem ale natěšený na zápasy a doufám, že v sezoně ještě něco odehraju."

Potřebuje také vyřešit svou budoucnost. "V Omsku určitě pokračovat nebudu, ale projednávají se nějaké další varianty. S tím, co se stalo, bych tam asi ani po takové zkušenosti nechtěl zůstávat. Byl jsem v play-off vícekrát dost daleko a teď se mi poprvé stalo, že jsem nehrál a seděl na tribuně. V dobrém jsme se rozloučili a tím to skončilo. Rozhodně ale preferuju hrát i nadále KHL," řekl Sekáč.