Šéf lékařů na MS: Příprava zdravotnického zázemí trvá rok a půl

První pomoc. Je jasné, k čemu vaše pracoviště slouží, přesto, zkuste ho popsat...
Poskytujeme zde základní péči v takovém rozsahu, aby se tu hráč během utkání zdržel co nejkratší dobu, aby byl eventuálně roztříděn - rozhodujeme, jestli hokejistu předáme do režie týmového lékaře, který se o něj postará sám, nebo zda potřebuje naší asistenci.

Jestliže vaší asistenci skutečně potřebuje, co potom následuje?
Přesuneme raněného buď do smluveného zdravotnického zařízení, což je Fakultní nemocnice v Ostravě, nebo na naše druhé pracoviště, kde máme k dispozici ještě další prostory a diagnostické pomůcky, abychom mohli pomoci efektivně a poskytnout hráči patřičný komfort.

Když se stane nějaké zranění na ledě a hráč je převezený k vám, je u toho i týmový lékař?
Ano. Postup je takový, že pokud je hráč raněn, přivolává se k němu týmový lékař. Ten jde na led jako první. Smluveným signálem, přesně definovaným, dá vědět, potřebuje-li zajistit transport na nosítkách - v případě, že hokejista není v ohrožení života, ale nemůže se třeba postavit na brusle, protože má například zraněnou dolní končetinu. V takovém případě přivolá zdvižením paže rescue tým, který raněného transportuje.

A jaký je postup, pokud je hráč v bezvědomí?
To je jiná situace. Když hokejista zůstane v bezvědomí, nebo je podezření, že má poraněnou páteř, potom nastává velmi přísný režim. Musí se zajistit spoustu věcí, od dýchacích cest po protekci krční páteře. Jsou k tomu přesné pomůcky, přesný počet lidí, v našem případě dva lékaři a dva záchranáři, kteří s hráčem manipulují tak, aby mu neublížili.

To není úplně jednoduchá záležitost. Předchází tomu všemu nějaký trénink?
Nacvičujeme to opakovaně celý rok. Důležité je, abychom měli vizuální kontakt s ledem a mohli jsme být týmovému lékaři nápomocní. Bezvědomí je ale nejkatastrofálnější scénář, který může nastat. Naprostá většina ošetření spočívá v tom, že hráč dojede s ránou na střídačku - týmoví lékaři si je následně odvedou do kabiny, a třeba až po utkání za námi přijdou konzultovat, zeptat se, co jim můžeme nabídnout.

Jaká jsou ta nejtypičtější zranění?
Za posledních deset let jsou jednoznačně nejvíce zastoupena, téměř padesáti procenty, orofaciální poranění, tedy poranění kolem úst, nosu a v dutině ústní - tam, kde není hráč chráněn. Proto máme v týmu zastoupeného stomatochirurga, který má k dispozici dokonce zubní křeslo, kde může potřebná ošetření provádět. Hlavní je, aby lékař pacienta dobře diagnostikoval.

Kolik lidí čítá váš tým?
Na zápas je pět lékařů a pět zdravotníků. Z toho jeden lékař je řídící, jeden chirurg stojí u ledu pro případný zásah, dále máme jednoho anesteziologa, kdyby bylo nutné resuscitovat, a jednoho chirurga na ošetřovně (chirurga nebo ortopeda), plus stomatochirurga. Ze začátku jsem si myslel, jestli nestraším, jestli nás není zbytečně hodně, ale nakonec jsem strašně rád, že jsme to naplánovali takovýmto způsobem.

A ze zdravotnického perosnálu?
Máme sestřičku, která vede agendu, sbírá data, zapisuje reporty, domlouvá transport pacientů. Další sestřička je k ruce, když je nějaký výkon. Zdravotník zajišťuje manipulaci s hráčem, doprovod do nemocnice. Většina hokejistů je tady poprvé v životě a podruhé se tady třeba už vůbec neobjeví. Neznají místní zvyky, takže potřebují asistenci. Dva vysoce školení paramedici jsou přítomní u ledu, pro případ katastrofálního scénáře.

Kolikrát za zápas se na ošetřovně otevřou dveře?
Třikrát až čtyřikrát, z toho třeba jednou za dva zápasy jede někdo do nemocnice. Ale zápas berme jako rozbruslení, samotné utkání a pak duševní a tělesnou hygienu po zápase s výčtem ztrát. Pokud se hokejista zraní, ale může utkání dohrát, třeba si "jen" překousne ret, tak ho dohraje a přijde až po zápase. Nebo třeba slovinský lékař za námi chodí v době, kdy Slovinci netrénují, jestli bychom nemohli něco zprostředkovat.

Spolupracujete vzájemně s týmovými lékaři?
Ano. Třeba dánský lékař je internista... když jeho svěřenec potřeboval chirurgické ošetření, domluvil se s norským kolegou, který je zase super specialista na poranění ruky. V takovém mezinárodním týmu to tady funguje. Dánovi byl ošetřen poraněný prst a všichni, včetně nás, byli spokojeni.

Jaké přístroje používáte?
Jsou tu rentgeny, ultrazvuky, v nemocnici pak laboratoř. Máme tu i ultrazvuk, na fyzioterapii potom vysokofrekvenční ultrazvuk. Až tolik ho nevyužíváme, ale máme ho tady.

Představujete nám zázemí, které běžně využívá vítkovický klub, nebo je speciálně vytvořené pro mistrovství?
Prostor funguje jako ošetřovna vítkovického klubu, ale vybavení bylo posháněno hodně dopředu od spousty firem a nemocnic v rámci výpůjčního systému. Zařízení v podstatě odpovídá standardům NHL, v některých situacích i KHL.

Jak dlouho dopředu musíte začít s organizací?
Plánujeme to rok a půl dopředu. Jsou na to speciální pravidla. Já jsem třeba loni odjel na tři dny na mistrovství světa do Minsku, kde mi bylo prezentováno, jak má zázemí vypadat.

Kdybyste to měl porovnat, jsme v rámci zdravotnického zajištění na stejné úrovni jako v Bělorusku?
Je to podobné. Pro nás je například velmi výhodné, že každý z ledu musí projít kolem ošetřovny, má ji hned po ruce, nemusí hledat. Další zázemí máme ve vedlejší přípravné aréně, která je vzdálená vzdušnou čarou padesát metrů. Bohužel se to kvůli bezpečnostním opatřením musí obcházet, takže je to ve výsledku asi 250 metrů. Podobné to bylo i před čtyřmi lety v Bratislavě. Mimochodem Slováci, a především paní doktorka Švrčková, nám poskytli strašně moc informací, jakým způsobem se na takový typ akce připravit, jak co řešit. V prosinci nás navštívila "vizita" ze Švýcarska, zázemí si prošla a konstatovala, že takhle by to mohlo být a že se jí to líbí.

Úzce spolupracujete s Fakultní nemocnicí v Ostravě. V čem přesně?
Jednou z našich podmínek bylo, abychom mohli počítat s logistickou a organizační podporou. Pokud musíme zajistit ošetření v nemocnici, tak hráče-pacienty registrujeme už v hale, aby se zbytečně neztrácel čas. Máme v systému uložené pojistky hráčů, celé to funguje bezkontaktně a bezhotovostně. Důležité byly i otázky kolem lékárny, laboratoří a diagnostického komplementu radiodiagnostického ústavu. Zatím to funguje.

Setkal jste se s tím, že by měl některý z týmů speciální požadavky?
Třeba tým ze Slovinska už byl se třemi hráči na magnetické rezonanci, a to během pěti dnů. Ale my jsme to udělali rádi. Některé týmy jsou také zvyklé na určitý standard, který my v reálu ani neviděli, ale snažíme se, aby se všichni cítili bezpečně, to je to zásadní.

Je pro vás třeba problém, že ruská reprezentace bydlí až v Kravařích? Kdyby se něco přihodilo...
Není. Jen úroveň KHL je opravdu vysoká, takže mají vysoké nároky. To je ale v pořádku, my se jim snažíme vyjít co nejvíce vstříc.