Tampě Bay vyšel tah "all-in". Co pomohlo Lightning k obhajobě Stanley Cupu?

Z týmů, které rozšířily NHL po roce 1990, jde o nejúspěšnější organizaci. Tampa Bay Lightning, již doplnili zámořskou ligu od sezony 1992/1993, získali druhý Stanley Cup v řadě a celkově třetí v klubové historii včetně premiérového vítězství v roce 2004. Tady je pět hlavních důvodů, proč si "Blesky" znovu sáhly na hokejový grál.

1. Nabitý kádr

Na jednu stranu legální záležitost, na druhou stranu obcházení pravidel. I tak se dá nahlížet na situaci Tampy Bay v souvislosti s platovým stropem. Lightning využili mezeru v podmínkách nakládání s klubovým rozpočtem a díky dlouhodobému zranění útočníka Nikity Kučerova mohli jeho plat "umořit".

Do sezony tak mohli vstoupit s navýšením výdajů na kontrakty dalších hráčů a udržet nesmírně silný kádr, který v posledních třech letech budovali i za cenu hodnotných voleb v draftu. První rok z toho byl nečekaně rychlý konec už v prvním kole play-off po výprasku od Columbusu. Následné kroky připomínající pokerovou sázku all-in s cílem jít do maximálního rizika v otázce rozpočtu ale přivedly další důležité hráče a klub z toho vytěžil maximum. Po loňském triumfu v bublině přidal zisk dalšího poháru před vlastním publikem.

Finále Stanley Cupu hodnotil Hokej fokus podcast:

2. Kučerov a Point (a také Palát)

Nikita Kučerov se stal středobodem Tampy Bay nejen ohledně kritiky v souvislosti s platovým stropem, ale také výkonů na ledě. Ačkoli vynechal celou zkrácenou základní část a do play-off šel bez jediného zápasu, dlouhý výpadek nebyl znát.

Ve 23 zápasech vyprodukoval ruský technik osm gólů a celkově 32 bodů a navázal na loňské představení v podobě 34 bodů (7+27). Lepší produktivitou ve dvou play-off v řadě se mohou pyšnit v historii NHL jen Wayne Gretzky a Mario Lemieux. Kučerovovi zdatně sekundoval další útočník Brayden Point, který sice v pěti finálových zápasech zaznamenal jen tři asistence, ale v předchozích kolech se blýskl sérií devíti duelů v řadě, v nichž dokázal skórovat.

Důležitou součástí elitní řady Tampy Bay byl Ondřej Palát. Poctivý forvard ceněný pro černou práci na ledě znovu povýšil svou hru ve vyřazovacích bojích, ve 23 zápasech nasbíral 13 bodů (5+8) a v historickém bodování českých hráčů v play-off NHL poskočil se 73 body už na šesté místo. Na čtvrtého Milana Hejduka ztrácí jen tři body.

3. Přesilové hry

Palát sice v přesilových hrách nebodoval, jeho spoluhráči v nich ale doslova řádili. Tampa Bay vytáhla v průběhu play-off úspěšnost početních výhod přes 40 procent, a přestože ve finále proti Montrealu využila jen dvě přesilovky a celková úspěšnost spadla na 32 procent, nemuselo to Blesky mrzet. Vysoká produktivita v nerovnovážném počtu hráčů na ledě byla přesto hlavní ofenzivní zbraní Tampy Bay na cestě za Stanley Cupem.

4. Ruský fantom v brance

Hlavním defenzivním pilířem byl Andrej Vasilevskij. Ruský brankář stlačil průměr inkasovaných gólů na 1,9 na zápas a úspěšnost zákroků zvedl na 93,7 procenta. Každou sérii letošního play-off zakončil čistým kontem a celkově pátou nulou v bojích o Stanley Cup symbolicky završil finále, po kterém získal Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.

5. Pevná obrana (včetně Rutty)

Vasilevskij však těžil také z výborné defenzivní hry celého týmu, především pak samotných obránců. Tampa Bay dovolila soupeřům ve 23 zápasech play-off dohromady jen 45 branek. Ve finále se Montreal zmohl jen na osm gólů, z toho ve třech utkáních vstřelil maximálně jednu branku. Blesky dovolily Montrealu ve třech duelech nejvýš 22 střel na bránu za zápas.

Do třetí obrany k Michajlovi Sergačovovi spolehlivě zapadl defenzivní bek David Savard, který před startem play-off přišel výměnou z Columbusu. V první obraně oplýval jistotou Jan Rutta, jenž kryl záda hvězdnému Victoru Hedmanovi. Sehranost obrany, která ve finále nedoznala změn, pak dokreslila dvojice Ryan McDonagh a Erik Černák.