Revoluce, nebo zmatek na obrazovce? NHL se vydá (znovu) cestou sledování puku a hráčů

Pamatujete si na staré záběry ze zápasů NHL, kde se po ledě pohyboval puk s jemně fialovým stínem a červenou "kometou" po jeho tvrdém vystřelení? Vězte, že po více než dvaceti letech se tato myšlenka vrátila, a navíc má už reálné parametry. Přitom na konci 90. let se zdálo, že něco takového se už nebude opakovat.

Psal se rok 1996, když se americká televizní stanice Fox Sports rozhodla zavést pro diváky revoluční novinku, která měla rozšiřujícímu se publiku v kontextu expanze NHL do jižních států USA pomoct snadněji sledovat nejrychlejší kolektivní sport, zejména pak samotný puk.

Připomeňte si více než dvacet let staré grafické provedení "trackingu" TV stanice Fox (od času 04:00):

S tím, jak se hra zrychlovala a přelévala se z jedné strany na druhou, bylo čím dál těžší neztrácet ponětí o kotouči, kde se zrovna nachází. Situaci pak zhoršovaly stále nekvalitní televizní monitory, na kterých se puk doslova ztrácel před očima. Na rozdíl od tradičních a hokejově zkušených diváků v Kanadě se nabízela ve Spojených státech vítaná pomoc "novému" publiku.

Technologie pomohla i jiným sportům

A tak se během All Star Game 1996 objevil FoxTrax. Okolo puku se držel nafialovělý stín, který pomáhal divákům k tomu, aby ho neztratili z dohledu. Prudší přihrávka za sebou nechávala čáru stejné barvy a pořádná střela "golfákem" vyslala puk s výrazně červenou stopou na znamení skutečné bomby. Zároveň nechyběl okamžitý údaj s naměřenou rychlostí vypuštěné rány.

Tématu se věnoval Hokej fokus podcast:

Divácké obecenstvo ale přijalo technický doplněk rozporuplně. Jedni si novinku zamilovali, jiní ji nenáviděli. Do první skupiny patřili zejména ti, kteří se s tímto sportem jako takovým seznamovali. Naopak hokeje dávno znalým technologie vadila a nemohli se s ní smířit, televizní trik považovali za rušivý a rozptylující.

Nakonec pod tíhou hlasů volajících po zrušení sledování puku televizní technikou byla stanice Fox nucena ukončit rok a půl trvající experiment už po sezoně 1997–1998. Nutno ale podotknout, že tato technologie však vedla v budoucnu k zavedení virtuálních čar v americkém fotbale, strike zóně v baseballu nebo virtuálních pohyblivých jmenovek nad závodníky automobilové série Nascar.

Sledování puku (a hráčů) zpátky na scéně

O návrat technologie na hokejovou scénu se postarala necelých dvacet let od uvedení samotná liga. NHL použila sledování puku a tentokrát i hráčů (anglicky puck and player tracking) jak jinak než při Utkání hvězd 2015. Oproti 90. letům se ale kromě čar objevily také další statistické údaje, například rychlost hráčů. Dalším krokem bylo využití techniky pro Světový pohár 2016, který nabídl doprovodné informace v aktuálním čase.

Ukázka "trackingu" z roku 2015:

Po pár letech zkoušení zámořská soutěž finišuje aplikaci "trackingu" pro regulérní zápasy NHL. Úspěšná generálka sledování pomocí senzorů v puku a na zadní straně hráčských dresů proběhla na letošní All Star Game v St. Louis. Mezinárodní televizní záběry nabídly reinkarnovanou novinku v ženském exhibičním utkání 3x3 mezi výběry USA a Kanady.

Aplikace jmenovek byla představena v ženském utkání na Utkání hvězd 2020:

Jak uvedl komisionář NHL Gary Bettman, systém se nasadí ve spolupráci s televizními společnostmi už na letošní play-off a od nové sezony bude k dispozici ve všech arénách 31 klubů NHL.

"Našim fanouškům to nabídne nový pohled na hru a našim vysílatelům nové možnosti, jak vyprávět příběhy," uvedl Bettman. "Bude to na fanoušcích a divácích. Budete moct sledovat zápas, jak jste tradičně vždy sledovali, pokud to tak budete chtít," naznačil Bettman možnost volby, zda si bude divák přát využití přídavných televizních animací, nebo ne. "A k dispozici bude daleko víc dat než kdykoli předtím," upozornil na lákavý potenciál.

Fiasko jako v 90. letech nehrozí, pokud…

A na jaká data se mohou fanoušci a diváci těšit? Mezi sledované informace a statistické údaje by měly patřit například rychlost puku a bruslení, trajektorie puku, vzdálenost ujetá hráčem i pukem, vzdálenost mezi hráči a v neposlední řadě jmenovky hráčů, kteří jsou na ledě, a jejich čas strávený ve hře (a to ať už včetně jednotlivých střídání, po třetinách či celkově).

Je otázkou, jak na opětovnou novinku zareaguje obecenstvo v roce 2020. S přihlédnutím k faktu, že obecná popularita sportovních statistik a doprovodných dat spíše stoupá, se nabízí pozitivní přijetí. Důležitým bodem případného úspěchu bude zajisté také výše zmíněná volba, zda divák bude chtít doplňující informace.

Jak bude "tracking" fungovat?

Dalším faktorem bude samotné stylistické provedení. Jemnější a tenčí grafické kontury, které by nezabíraly na obrazovce moc místa, by nemusely konzervativním hokejovým fanouškům tolik vadit.

Negativem by naopak mohly být například četné jmenovky hráčů, které v horní polovině obrazovky pokrývají značnou část sledovaného prostoru. Vhodnou cestou by mohlo být označení pouze těch hráčů, kteří jsou právě u puku. V případě identifikace i deseti jmen najednou by pak byl z informačního pohledu skutečný "hokejový guláš".

Přesto se samo sebou očekává, že NHL si je moc dobře vědoma, do jakého pole vstupuje a kam se rozhodla investovat nemalé finanční prostředky. Až ostrý start a následné reakce fanoušků ale ukážou, zda se další projekt zámořské soutěže povedl, či nikoliv.