Nedomanský: Rozhodoval jsem se mezi Bratislavou a Prahou, ale Bratislava mi byla bližší

V roce 2019 byl Nedomanský uveden do zámořské Síně slávy a při té příležitosti nezapomněl právě na bratislavské počátky.

"Když mi volali, že budu zvolen do Síně slávy NHL, tak se mě organizátoři ptali, jaký bych tam chtěl mít dres. V NHL jsem hrál za Detroit, kde jsem měl nejúspěšnější kariéru, potom za New York Rangers a St. Louis Blues. Ale nakonec jsem si vybral Slovan, protože to byl takový začátek. Myslel jsem, že je to správná věc, protože každý má vzpomínat na dobré okamžiky a na to, kde začal," uvedl.

Přitom existovala také varianta, že by odešel do českého hlavního města. "Rozhodoval jsem se mezi Bratislavou a Prahou. Ale Bratislava mi byla bližší. Bydlel jsem na druhé straně (řeky) Moravy a tehdy jsem jezdil vlakem, tak to bylo rychlé," zavzpomínal na klíčový přesun z Hodonína.

Ne jen puk, ale také fotbalový míč

Už je to zhruba šedesát let, kdy odehrál první zápas za Slovan Bratislava. Premiéru za klub si už však nepamatuje. "Byl jsem mladý, nezkušený a naivní. Měl jsem rád sport, ale nemyslel jsem na žádné vysoké cíle. Možná později za národní mužstvo asi jako každý mladý," přiznal po letech historicky stále nejlepší střelec československé a české reprezentace.

"V té době jsem nepil alkohol jako někteří moji spoluhráči, kteří už nejsou na světě. To mi dalo základ do života. Teď si sice rád dám víno, ale ne v takovém množství, aby mě to skolilo," prohlásil pobaveně k životnímu krédu.

V mládí však nehrál jen hokej, vypomáhal také fotbalovému Slovanu. "Hrál jsem jeden zápas v Trenčíně. Ale fotbalisté profesionálové mi moc nepomohli, cítili, že jsem cizí, že jsem hokejista," řekl. "Jako mladý chlapec jsem žil u babičky v cukrovaru a tam jsem hrál hlavně s kopačákem. Kopal jsem na bránu, kde byly koně a vytrénoval jsem si levou nohu tak, že jsem měl techniku jako ligový fotbalista," uvedl.

Na Slafkovského je zvědavý za pět let

V zámoří působil po konci kariéry v mnoha klubech zejména jako skaut, ale zdá se, že už si také on užívá důchodového věku. "Moje poslední práce byla pro Vegas, kdy jsem pomáhal vybrat tým. Teď už nepracuju, už jen tak pasivně. Nejsem zaměstnán v žádném klubu," připomněl angažmá u předposledního nováčka NHL Golden Knights, kteří došli v první sezoně až do finále Stanley Cupu v roce 2018.

Přehled si však stále udržuje. "Liga se zlepšila po všech stránkách. Struktura je jiná, trénuje se jinak a hráči jsou vybavení jinak, než jsme bývali my. Jsou ohromné způsoby, jak se dá trénovat. Hráči mají individuální tréninky, mají lepší jídelníček, než jsme měli my – tady přes ulici oběd za 2,70 a pak jsme hráli na tatrance a kávě," uvedl k rozdílům mezi tehdejší a současnou NHL.

Slovenskou hokejovou obcí nejvíce hýbe osud mladého útočníka Juraje Slafkovského. "Osmnáct let, to je ten hlavní faktor. Vypadá jako dospělý muž, ale psychiku a stabilitu výkonů zatím nemá. Mě bude zajímat, jak bude vypadat za pět let. Protože takových jako on je víc. Ten humbuk okolo draftu se trochu pozastavil. Je to perspektivní hráč a má všechny předpoklady," zhodnotil ranou kariéru slovenského talentu v Montrealu.