Jsem poctěný, hrdý a vděčný, že jsem tohle mohl prožít, děkoval dojatý Eliáš

"Byl to skvělý večer a já zažíval skvělé pocity. Bylo pěkné tam sedět a poslechnout si, co o mně říkají ostatní jako o hráči, ale i jako o člověku," řekl Eliáš po vyvěšení dresu ke stropu haly Prudential Centre. Na led přicházel zaplněným hledištěm a na chvíli si i nasadil zelený klobouk, který k němu patřil od 17. března 2009. Tehdy mu ho dal fanoušek, když šel na děkovačku.

Eliáš vytvořil v den svatého Patrika klubový rekord v počtu bodů. "Bylo to skvělé od toho fanouška, který mi ho dal. Pak se to stalo na pár let tradicí," zavzpomínal Eliáš. I když hned v úvodu uvedl, že má na přichystanou slavnostní řeč vyhrazených sedm minut, protáhla se na 28. Z úst jednačtyřicetiletého slavného rodáka z Třebíče zaznělo mnoho díků.

"Doufám, že jsem stihl poděkovat alespoň většině těch, kterým jsem poděkovat chtěl. A musím všem poděkovat za to, jaký večer mi připravili. Pracovalo se na tom už někdy od dubna," podotkl Eliáš. "Pro někoho, kdo vyrůstal v zemi Východní Evropy, kde vládl komunismus, je tohle něčím, o čem se mi nikdy ani náznakem nesnilo. Jsem poctěný, hrdý a vděčný, že jsem tohle mohl prožít," prohlásil Eliáš.

Došlo i na vzkazy s bývalým generálním manažerem Devils Louem Lamoriellem, který v klubu působil v letech 1987 až 2015, než odešel do Toronta. Jednu dobu tým dokonce trénoval, s Eliášem tak prožil v New Jersey prakticky celou jeho kariéru. Kromě úspěchů ale jejich vztah občas provázely i odlišné názory. "Často jsme spolu mluvili. A ne vždy jsme se shodli," naznačil Eliáš, že hlavně vyjednávání o smlouvě nebyla s uznávaným manažerem snadná.

"Musím mu ale hrozně moc poděkovat za všechno, co pro mě udělal," prohlásil Eliáš. Připomněl i nelehké období, kdy mu byla v roce 2005 při působení v Rusku během výluky v NHL diagnostikována žloutenka typu A, s níž se jeho tělo dlouho a jen velmi těžko vypořádávalo. Kolísavé výsledky jaterních testů byly velkou zátěží pro jeho psychiku. A lékaři mu dokonce tvrdili, že už si NHL nikdy nezahraje.

Ale jak připomněl Eliáš – Devils tehdy měli na situaci jiný pohled. Lamoriello v předtočeném šotu označil Eliáše za hráče obdařeného bohem, s úžasným smyslem pro hokej a mimořádnými instinkty. "Byl to hokejista, který – alespoň podle mého názoru – vyrostl v jednoho z nejvšestrannějších hráčů, kteří kdy hráli hokej. Byl hráčem, kterého jste dávali minutu před koncem na led za každé situace. Takových není mnoho. On byl mimořádný."

"Gratuluji, Patriku, tobě i tvé rodině za tu nejvíc zaslouženou poctu, které se ti mohlo dostat. Nikdo to nebude brát na lehkou váhu, protože každý dobře ví, co jsi udělal pro tento klub. Naprosto si zasloužíš být tam nahoře u stropu s ostatními," doplnil Lamoriello. Mimořádné chvíle se Eliáš dočkal krátce po své řeči. Ještě předtím než společně s rodinou zamířil na připravený koberec, oblékl na sebe dres elitních hráčů Devils, které klub již takto poctil v minulosti.

Dres už tam bude pokaždé, když se podívám nahoru, řekl Eliáš

Slavnostní chvíli byli kromě mnoha ostatních přítomni všichni čtyři: obránci Scott Stevens, Ken Daneyko a Scott Niedermayer a brankář Martin Brodeur. "Ti čtyři kluci, kteří tam jsou se mnou, navíc byli velkou součástí mé kariéry a úspěchů, které jsem v Devils zažil. Cítím se trošku zahanbený, že jsem mezi nimi. Co oni toho dokázali... Bylo fantastické, že jsem je tam měl kousek od sebe," pochvaloval si Eliáš.

Pak už ho naplno přemohly emoce, když viděl stoupat obrovský dres s číslem 26 vzhůru. "To byl pro mě asi ten nejemotivnější okamžik. Byla tam vzpomínková videa, různé sestřihy, výčty úspěchů, ale tohle je prostě konec. Opravdový konec. Ta největší pocta, které se vám od klubu může vůbec dostat. Teď už tam ten dres bude a pokaždé, když sem zavítám, tak se podívám tam nahoru," řekl Eliáš.