Boj o Stanley Cup začíná, Kanadu čekají dvě derby

Po dlouhých letech temnoty konečně znovu vysvitlo nad Long Islandem slunce. Možná trochu poetické konstatování, ale fanoušky Islanders tato sezona opravdu naplnila novou nadějí a vrátila jim hrdost. V novém miléniu totiž proslul mladší newyorský klub jako vysmívaná organizace s extrémně diletantským vedením, které ze jmen DiPietro nebo Jašin udělalo strašáka všech hokejových manažerů (tento nelichotivý titul si v posledních letech k velké nelibosti fanoušků Leafs úspěšně přisvojilo Toronto). Následovníci legendární dynastie z první poloviny 80. let se ale pod vedením hvězdného Johna Tavarese nejen znovu prokousali do play-off, ale po letech také mají na to, aby zde nehráli jen úlohu komparsu.

Zejména první polovina základní části vyšla Isles nad očekávání a ve stařičkém Nassau Coliseu si dokonce dlouho užívali dávno nepoznaných pocitů vedoucího celku divize. Závěrečný finiš už ale tak strhující nebyl a Ostrované si nakonec zajistili postup až v předposledním utkání a navrch domácí prohrou s Columbusem ztratili i výhodu nasazení pro první kolo divizního play-off. Proti Washingtonu, který pod Ovečkinovou taktovkou patří k nejofenzivnějším celkům na Východě a je ze závěru základní části slušně rozjetý, tak nebudou Islanders zrovna v roli favorita.

Oba celky se v základní části držely výhody domácího prostředí, pouze jednou se však hostitel radoval z vítězství po základní hrací době, což nahrává předpokladům o velké vyrovnanosti série. V brance Isles kraluje Slovák Jaroslav Halák, který po Montrealu a St. Louis i zde prokazuje, že patří k současné gólmanské špičce NHL. Washingtonský Braden Holtby má sice za sebou životní sezonu, jeho nižší zkušenosti s play-off se ale mohou projevit. Na druhou stranu, Islanders měli v základní části nejhorší obranu ze všech postupujících (a až 22. celkově) a budou čelit statisticky nejlepší přesilovce v soutěži, tlak na Halákův výkon tak bude enormní.

John Tavares má za sebou nejlepší ročník v kariéře a Art Ross Thophy mu unikla jen o vlásek. Proti němu ale stojí nyní už pětinásobný nejlepší střelec soutěže Alexandr Ovečkin, který ve dvojici se svým dvorním nahrávačem Nicklasem Backströmem tvoří extrémně zabijácký tandem, ke kterému se v početních výhodách přidává od modré čáry ještě Mike Green. Většina důležitých statistik hovoří mírně ve prospěch Capitals, kteří ale přes svou nespornou sílu v play-off většinou nic zázračného nepředvedli. Islanders čekají poslední zápasy ve staré hale před stěhováním do Brooklynu a Nassau Coliseum by si zasloužilo poněkud delší rozlučku.

Hned pět kanadských celků ze sedmi se letos probojovalo do vyřazovací části NHL. Jenže oprávněnou radost v zemi javorového listu poněkud kalí fakt, že do 2. kola se probojují maximálně tři z nich (a to by ještě nováček v play-off Winnipeg musel proti Anaheimu předvést nadpozemský výkon). Hned dvě série úvodního kola budou totiž čistě kanadské. V té zřejmě sledovanější z nich stojí proti sobě nejlepší klub historie a poslední kanadský vítěz Stanley Cupu Montreal a kometa druhé poloviny sezony Ottawa, jejíž finiš se zapsal do dějin soutěže.

Montreal je sice favoritem, základní část zvládl bez větších výkyvů, od počátku se pohyboval v popředí Atlantické divize, kterou také nakonec o dva body před Tampou vyhrál. Přesto nemají fanoušci Habs zrovna dvakrát důvod jásat. Rozjetějšího a v lepší formě hrajícího protivníka totiž snad ani nemohli dostat. Senators byli po dvou třetinách soutěže prakticky odepsaným týmem, ale jejich následný hon neboli "run" za postupem byl dechberoucí. Z posledních 31 zápasů základní části prohráli Sens v základní době jen čtyřikrát a připsali si 23 vítězství!

Canadiens postupem Ottawy sice přišli o očekávanou konfrontaci s letitým rivalem z Bostonu, série se Senátory ale také nebude postrádat náboj. V základní části byl lepší klub z hlavního města Kanady, který vyhrál tři ze čtyř zápasů. Jediná konfrontace v play-off pak je ještě poměrně čerstvá, předloni se v pěti zápasech radovala Ottawa, takže Les Habitants mocně prahnou po odvetě. A ačkoliv Ottawa samozřejmě není Toronto, tak se stále jedná o prestižní souboj frankofonního Québecu s klubem z Ontaria.

Ačkoliv ani jeden z týmů není vyloženě defenzivní, tak sérii lze do značné míry vnímat jako souboj gólmanů. Carey Price prožil famózní ročník a je horkým kandidátem nejen na brankářskou Vezina Trophy, ale možná i na Hartovu trofej pro hráče sezony. Andrew Hammond se dostal do branky Sens teprve v průběhu základní části, ale právě on má lví podíl na skvělé sérii Ottawy, když nastoupil do 24 zápasů a 20 z nich vyhrál. U brankářů ale v play-off často rozhodují zkušenosti a tady má Price jasně navrch.

Senators jsou sice velmi semknutým celkem, ale zároveň týmem vlastně bez hvězd. S jedinou výjimkou, kterou je nejproduktivnější hráč, švédský obránce Eric Karlsson, možná nejofenzivnější bek současné NHL. Montreal s P. K. Subbanem a ruským triem Markov, Jemelin a Gončar vypadá na papíře v defenzivě mnohem silnější a proti Maxovi Paciorettimu a Tomáši Plekancovi nemají Sens protiváhu ani v útoku. Navíc sprint za postupem byl sice skvělý, ale musel mladému celku z Ottawy sebrat hodně sil. Senators jsou týmem budoucnosti, jejich čas tak teprve přijde. A tak i když se Montreal hodně nadře, postup nakonec uhájí.

Vancouver nechce znovu shořet, Černé jestřáby čeká svižné country

Vancouver patří výsledkově k nejlepším celkům posledních pěti let, ovšem pouze pokud se jedná o základní část. V play-off Canucks zpravidla ukončili svou pouť hned v prvním kole. Co je jim tak platné, že v letech 2009–2013 pětkrát za sebou vyhráli svou divizi a dvakrát dokonce celou základní část NHL. Výsledkem bylo pouze jedno prohrané finále s Bostonem před čtyřmi lety. O rok později uhráli jako první favorit proti pozdějším vítězům z Los Angeles jediný zápas, před dvěma lety jim San Jose nepovolilo ani vítězství a loni byla metropole Britské Kolumbie bez play-off úplně.

Letos ale zdá se Kosatky našly znovu správnou cestu a v sérii s Calgary budou znovu v ošidné roli favorita. Plameny se oproti všem očekáváním probily po šesti letech do vyřazovací části a způsob, jakým v přímém souboji o play-off přehráli obhájce poháru z Los Angeles, by měl být velkým varováním pro kteréhokoliv soupeře. Bilance v sezoně hovoří mírně pro Flames, kteří dvakrát vyhráli a jednou brali bod za porážku v prodloužení, pouze jednou ale dokázal některý z týmů zvítězit o víc než o branku. Oba soupeři se v play-off potkávají už posedmé, čtyřikrát bylo úspěšnější Calgary, včetně poslední série z roku 2004, kdy následně došlo až do finále.

Jak Vancouver, tak Calgary se v ofenzivě opírají o sílu svých prvních formací, jejichž členové bodově výrazně ční nad svými spoluhráči. A dobrou zprávou pro české fanoušky je, že v obou týmech je zároveň výrazná česká stopa. Radim Vrbata v elitním útoku s bratry Sedinovými herně pookřál a má za sebou bodově nejlepší základní část kariéry. Přínos formace Jiřího Hudlera s mladíky Seanem Monahanem a Johnnym Gaudreauem pro hru Plamenů je ještě markantnější. Zatímco vyjma elitních trojic se přes 30 bodů dostali ještě další čtyři forvardi Canucks, v Calgary pouze Lance Bouma.

Klub z Alberty se ovšem může spolehnout na produktivní obránce Dennise Widemana a TJ Brodieho, a to ještě další ve formě hrající bek a kapitán týmu Marc Giordano o sérii kvůli zranění přijde. Dilema budou mít oba trenéři nad obsazením brankoviště. V Calgary se rozchytal ke slušným výkonům Fin Karri Rämö, přednost by ale měl dostat zkušenější Jonas Hiller. Naopak asi jen na lavičce Vancouveru asi začne sérii Ryan Miller, kterého z místa jedničky vytlačil Eddie Läck. Oba celky jsou papírově hodně vyrovnané, a tak rozhodujícím faktorem může být třeba obětavější hra Calgary. Hráči Flames totiž i bez zraněného českého specialisty na tuto činnost Ladislava Šmída v základní části zblokovali nejvíce střel soupeřů. Kosatky se tak při návratu do play-off nejspíš opět nepříjemné spálí.

Na první pohled nejnevyzpytatelnější sérii play-off nabídne souboj mezi obrozeným Nashvillem a dvojnásobnými šampiony z posledních pěti ročníků z Chicaga. Ani jeden z týmů se nemůže opřít o dobrou formu posledních zápasů, Predátoři si nesou do play-off sérii tří porážek a po skvělém startu do sezony z posledních 25 duelů vyhráli jen osm. Chicago nebodovalo poslední čtyři zápasy v řadě a třetí příčku v divizi uhájilo před dotírající Minnesotou jen o dva body. Blackhawks jsou ale týmem stvořeným pro play-off, byť tentokrát do něj nevstupují v roli jednoho z favoritů.

Alespoň papírově se větší "zbraňový arzenál" nachází na straně celku z Větrného města. Nashville táhne Švéd Filip Forsberg a také Mike Ribeiro, velmi produktivní je švýcarský bek Roman Josi a také stálice zadních řad Preds Shea Weber. Zkušenosti z play-off v dresu Pittsburghu jistě zúročí i James Neal. Nashville má i další šikovné hráče, ale Chicago, to je jiná třída. Ať už jde o zkušeného Brada Richardse, Mariána Hossu, Brandona Saada, Krise Versteega, Patricka Sharpa nebo třeba Bryana Bickella, byť ne všichni útočníci jsou v optimální formě. Lídrem bodování i v kabině je samozřejmě Jonathan Toews a do hry by se měl po zranění vrátit i Patrick Kane.

Takové ofenzivní síle bude Nashville těžko vzdorovat, na druhé straně kluziště pak Predátory čeká zkušená a sehraná obranná dvojice Duncan Keith – Brent Seabrook, švédský bourač Niklas Hjalmarsson nebo i Čech Michal Rozsíval. Corey Crawford i Pekka Rinne jsou oporami svých celků a tak pokud něco bude rozhodovat, tak právě hra obrany, kde jsou na tom Černí jestřábi přece jen o kousek lépe. Chicago totiž inkasovalo spolu s Montrealem v sezoně nejméně branek. Nashville se sice po roční pauze vrátil mezi elitu NHL ve velkém stylu, na opravdový průlom v play-off si však bude muset ještě počkat.