První dny jsou vždy seznamovací. Ať se to týká věcí pracovních nebo soukromých, člověk potřebuje poznat prostředí, v kterém bude skoro tři neděle pobývat. Jelikož jsme tady byli i v loňském roce, je to o dost jednodušší. Jediné, co jsme změnili, je snad jen hotel. Bydlíme přímo v Globenu, jinými slovy v práci. Za zdmi našich pokojů se totiž odehrává mistrovství světa.
Hokej
Nahoru, ne dolu
V Globenu jsem spal ve svém krátkém životě snad třicetkrát a nikdy nebyl žádný problém. Teď také není, pokud tedy nepovažujete za problém to, že Vám pod okny staví národní fotbalový stadión a změnili trochu obsluhu výtahů. Stadión pro mě? Žádný problém, spím jak dudek a po celodenním tour de zimák neslyším, nevidím. Výtah? První jízdy? Problém.
Do většiny výtahů nastoupíte, zmáčknete patro a jedete. Tak to bylo i tady. Alespoň tak jsem si to pamatoval. Momentálně nastoupíte, zastrčíte kartičku od pokoje, zadáte číslo a jedete. Jak dopadla první jízda? To Vám je snad Všem jasné. Nastoupili jsme s Hostym a zmáčkli desítku. Bylo to zrovna ve chvíli, kdy on textoval, a já telefonoval, takže jsme si po zavření ani nevšimli, že stojíme. Po třech minutách se dveře otevřely, přistoupila pokojská a nechápavě zjišťovala, proč jsme zavřený ve výtahu a nikam nejedem. Doufám, že pochopila situaci dvou zaneprázdněných telefonistů a nevysvětlovala si to jinak.
Od té chvíle už jezdíme jak dráhy, přesto mě výtah načapal ještě jednou. Druhý den cestou na snídani jsem nechtěl obcházet oboustranný výtah dlouhou chodbou a rozhodl jsem se, že si to zkrátím a projdu skrz. Past zaklapla neomylně a místo vůně slaniny a kávy jsem se ocitl v prádelně, kam jsem byl přivolán pokojskou, která už mě dobře znala. Hezky jsme se pozdravili, ona se už ničemu nedivila, vložila svou kartu, zeptala se kam a odeslala mě do pater pro hosty.
Teď už jsem s výtahem kamarád, ale přesto, jakmile se k němu přiblížím, jsem ve střehu, připraven na další podlost.