Muž s laminátovou maskou. Průkopník Plante pomohl ukončit éru brankářských Frankensteinů

Plante nebyl popravdě úplným vizionářem. Primát totiž náleží neméně hvězdné postavě hokejových dějin, skvělému brankáři dvacátých let Clintu Benedictovi. Nicméně gólman Montreal Maroons si masku vyrobil z kůže a používal ji v roce 1930 pouze po omezenou dobu, kdy si léčil zlomený nos.

Také Plante svou masku, v tomto případě už sklolaminátovou, používal původně jen při trénincích, neboť nechtěl riskovat zbytečné zranění. V zápasech ji měl od trenéra Habs Toe Blakea zakázanou. V myšlení tehdejších trenérů i hokejové veřejnosti měl výhled brankáře přednost před jeho zdravím.

Na začátku sezony 1959-60 byl třicetiletý Plante na vrcholu. S Canadiens získal na jaře čtvrtý Stanley Cup za sebou a celkově svůj pátý. Počtvrté také dosáhl na Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře soutěže. Možná i proto dokázal nakonec svůj boj s trenérem vyhrát.

Na odvrácené straně slávy a úspěchu totiž ležely například zlomená lebeční kost, čtyřikrát zlomený nos, dvakrát přeražená čelist, více než 200 stehů v obličeji a také kompletně vyražené zuby. Plante na své masce stále pracoval, zejména na vylepšení výhledu, dál ale pomůcku používal jen v tréninku.

Trochu příznačně den po Halloweenu 1959 hostovali Canadiens v New Yorku. Už po třech minutách vystřelil domácí bombarďák Andy Bathgate a popáté zlomil Plantemu nos. Led Madison Square Garden se zbarvil krví a otřesený brankář putoval do šatny na ošetření.

Jelikož v té době ještě týmy většinou nevozily na venkovní utkání náhradní gólmany, muselo se čekat na ošetření jedničky. Plante se skutečně po dvaceti minutách vrátil, ovšem už v masce, bez které se odmítl znovu postavit do branky.

Blake stál před zásadním rozhodnutím – obětovat výsledek zápasu, který by s hráčem z pole v brance Habs jen těžko dokázali vyhrát, nebo ustoupit ze svého nekompromisního postoje? Naštěstí pro svou hvězdu a také pro budoucnost brankářského řemesla si kouč Montrealu vybral tu druhou možnost.

A Plante se mu odvděčil skvělým výkonem, kterým přispěl k výhře nad Rangers 3:1. Blake rozhodně nebyl z novinky nadšen, svolil ale, že dokud bude tým vyhrávat, může Plante masku nosit.

Ovšem netušil, že Montreal z dalších deseti zápasů devětkrát zvítězí a jednou remizuje a inkasuje jen dvanáct gólů. Naposled zkusil Plante nastoupit bez masky 8. března 1960 v Detroitu, po porážce 0:3 se ale ke své už osvědčené pomůcce definitivně vrátil.

Musel sice zpočátku slýchat poznámky o zženštilosti, jenže konec sezony vyšperkovaný pátou Vezinou a dalším Stanley Cupem, tentokrát dokonce bez jediné porážky v play-off, kritiky umlčel. Plante, jinak také první brankář v NHL, který používal hokejku mimo brankoviště a zastavoval za brankou puky obráncům, chytal nakonec až do svých 46 let.

Sklolaminátové masky se v různých verzích brzy staly standardem. Jako poslední chytal zápas NHL bez masky brankář Pittsburghu Andy Brown 7. dubna 1974 proti Atlantě. A hokejoví gólmani pak definitivně přestali připomínat Frankensteiny.