Atmosféru země lze zažít, i když neopustíte halu. Fanzóny mi nechybí, říká Vymětalíková
Paříž - Jako hokejová novinářka začínala už před 20 lety, do České televize přišla v roce 2000. MS ve Francii a Německu je její pátá velká hokejové akce, na které plní funkci reportérky. Čím je šampionát v Paříži specifický a s čím vším už se při své profesi musela vypořádávat? Darina Vymětalíková vypráví o práci reportérky na velkých hokejových akcích.
Budíček v devět a do třetí hodiny ranní prakticky nepřetržitý zápřah. Stíhá vůbec vnímat specifika jednotlivých zemí a mistrovství, ze kterých zásobuje fanoušky hokeje reportážemi a ohlasy hráčů? "Z prostředí mimo stadion toho člověk bohužel moc nevidí, ale dobré je, že mluvíš s těmi lidmi. Ten personál je vždycky místní. Čili… nikam se nepodívám, ale není to tak, že bych úplně nenasála atmosféru té země," odpovídá Darina Vymětalíková.
V čem tkví specifika pařížské skupiny letošního mistrovství světa ve Franii a Německu? Podle známé reportérky je to především nehokejová hala. "V Bercy Aréně jsou větší vzdálenosti mezi všemi stanovištěmi, na kterých se pohybuji. Překvapily mě například i střídačky, které jsou dodělávány na míru těsně před šampionátem, a přesto se tam brankáři nevejdou," říká Vymětalíková.
Jako další odlišnost oproti předchozím pracovním zastávkám jmenuje absenci fanzóny. "Ta tu chybí z bezpečnostních důvodů, paradoxně si ale myslím, že to nevadí. Je to konečně něco jiného, fanoušci jsou roztroušeni v hospůdkách kolem haly, přijde mi to organičtější," říká.
Bezpečnostní opatření v Paříži podle ní nijak nevybočují ze standardů podobných akcí. To se ale nedá říct o poměrech, které panovaly v Minsku v roce 2014. "Tam jsme například museli otevřít každou tekutinu, kterou jsme skrz kontrolu pronášeli a napít se. Vtipné bylo, když třeba štáb nesl velký barel s vodou do přenosového vozu a musel odšroubovat to velké víko a pokusit se z toho těžkého barelu napít. Jednou jsem dokonce musela otevřít hamburger, abych ukázala, že tam není nic jiného než maso a salát," vzpomíná.
Strašně mě baví Jakub Voráček, říká Vymětalíková
S hráči už se z předchozích akcí poměrně dobře zná. "Je to hrozná výhoda," pochvaluje si Vymětalíková. Mezi respondenty už má i své oblíbence. "Strašně mě baví Jakub Voráček. Někdy odpovídá stručně, někdy se rozpovídá, ale vždycky u toho strašně hraje, dělá grimasy, gesta, prohrabuje si tu hřívu. To je bomba. Většinu rozhovorů překrývám záběry ze hry, ale u Jakuba naopak skoro nikdy. Skvěle mluví ale třeba i Michal Birner nebo Pavel Francouz," popisuje Vymětalíková.
"Moc se na něj neupínej, třeba ho vyřaděj..."
... vzpomněla si Vymětalíková na radu od kolegyně Jany Niklové, když jsme z ní chtěli vymámit jméno některého jejího oblíbeného hráče. "Těch hráčů potkávám tolik a mění se tak rychle, že si zkrátka nelze oblíbit jednoho," vysvětluje.
Když se ale odosobní od své profese a má jmenovat, jací hráči se jí líbí na ledě, rozpovídá se víc. "Já mám radši ty centry, ty tvůrce, radši než střelce, jako je třeba Ovečkin. Hodně se mi líbí jak hraje Connor McDavid. Ráda se dívám i na Crosbyho. Tuhle sezonu mě nadchnul i Boston a především David Pastrňák. Ráda koukám taky na švédského beka Karlssona," líčí Vymětalíková.
A kterému fandí týmu? "Od devadesátých let fandím Pittsburghu. Samozřejmě, že především kvůli Jaromíru Jágrovi," směje se reportérka České televize. "Pozor, a taky kvůli Mariovi Lemieuxovi. Já nikdy moc nemívala idoly, ale jednu dobu tím idolem byl právě Lemieux," uzavírá Vymětalíková.
