BLOG: Boj v mixzóně
Každý rok si říkám, že si budu počítat, kolik rozhovorů jsem během MS udělala. Většinou někde kolem stovky počítat přestanu. Bývá to zhruba čtvrtý pátý den... To už se mi pak hráči v mixzóně vyhýbají obloukem, protože se bojí, že budu zase něco chtít.
Tiskoví mluvčí už mě dopředu upozorňují, že mi dají JEDNOHO hráče! Na jednu otázku!
Zamrkám a zkouším to: "Matthews?"
"V žádném případě!"
A tak skloním hlavu k soupisce a dumám, s kým jsem ještě nehovořila. Najednou přede mnou někdo stojí. Zvednu hlavu... A on Auston Matthews! Taky má radost, že mě vidí. Zase. Už asi popáté během tří dnů. Šel z ledu ve chvíli, kdy už před ostatními televizními štáby hráči stáli.
A tak se mě Seanovi, americkému tiskovému mluvčímu, zželelo a předpokládanou jedničku draftu mi přistrčil.
Někdy je to fajn, když tiskový mluvčí vidí, že před vámi nestojí žádný hráč a nějakého vám pošle. Někdy je to na infarkt. Třeba u takových týmů, jako je Bělorusko. To zvednete oči od soupisky a koukáte do cizího obličeje. Vyděsíte se a říkáte si: "Kterýpak ty asi jsi..."
Zlomek vteřiny si pohráváte s myšlenkou říct hráči stojícímu před vámi, že jste ho nechtěla, ale pak se zeptáte na zápas... Co kdyby náhodou! Hráč odpoví a odchází.
V tu ránu se ozve zděšený výkřik. Pochopíte, že o Geoffa Platta (při odchodu zaregistrujete číslo na rameni) si požádal maďarský kolega stojící vedle vás. Škodolibě se usmějete. Je to boj! Ale pak mu stejně nabídnete, že mu tu jednu výpověď půjčíte. Příště se to totiž může stát vám...
Rozhodně není pravidlem, že po zápase dostanete na rozhovor hráče, kterého chcete. Finové mají nového tiskového mluvčího. Asi byl přede mnou varován... Jinak si nedokážu vysvětlit, že zamítavě vrtí hlavou dřív, než vůbec vyslovím jméno. A tak už jsem se smířila s tím, že s Patrikem Lainem si letos nepopovídám.
Ale pro jistotu se na něj ptám všech spoluhráčů, protihráčů a téměř každého, kdo jde okolo: "Co říkáte na Patrika Laineho...?" Finové mě musí milovat!
