Vyberte Největší bitvu národního týmu
Vítězství nad strachem (MS 1959: ČSR – KANADA)
Zápasy s Kanadou kdysi vypadaly jako srážka dvou světů. Zatímco národní tým předváděl hokej jako hru, zámořské výběry prožívaly 60 minut na ledě jako boj s nepřítelem. Na MS 1959 se oba styly prudce srazily v základní skupině v Bratislavě. Z Kanaďanů šla hrůza, obrovitý obránce Al Dewsburry krutě stíhal každý špatný pohyb soupeře. Odhodlání československého týmu zadusil strach. Byl horší než porážka 2:7. Dewsburry dostal přezdívku "zlý muž" – někteří hráči se ho opravdu báli.
Československo a Kanada se znovu utkaly v posledním zápase finálové skupiny v Praze. Kanaďané nastupovali už jako dosud neporažení mistři světa. Národní tým mohl zachránit bronzové medaile jedině vítězstvím. K tomu ovšem potřeboval vyhrát svůj vnitřní boj… s vlastním strachem. Pět statečných bojovníků na ledě se postavilo Kanaďanům v poslední šarvátce: Jan Kasper, Rudolf Potch, František Vaněk, Bohumil Prošek a Josef Černý. Pro příští generace vybojovali tu nejtěžší bitvu.
Holíkové x rabiát Ragulin (MS 1967: ČSSR – SSSR)
Do srpnové okupace zbýval ještě rok a půl – a nevraživost vůči sovětským hokejistům na ledě už zřetelně vyjadřovala náladu hokejového národa. Na mistrovství světa ve Vídni se československým hokejistům nedařilo nic kromě splnění dílčího úkolu. Vyvést z klidu sovětské hokejisty. Hlavní role sehráli bratři Jaroslav a Jiří Holíkové.
Ve třetí třetině zápasu se Jiří Holík ohnal po soupeři, Jaroslav mu šel na pomoc. Vzápětí se do skrumáže přiřítil nejsilnější z Rusů Alexander Ragulin, který si vybil zlost na Stanislavu Prýlovi. Konflikt později řešila nejvyšší politická místa, tajná služba KGB dokonce nabádala sovětské hráče, aby se podobný incident už nikdy neopakoval.
Hokej proti tankům (MS 1969: ČSSR – SSSR)
Sovětské tanky v ulicích Prahy, Rudá armáda umístěná v okupované republice. Ponížený národ vyhlížel hokejové MS ve Stockholmu s nadějí na satisfakci v zápase podle sportovních pravidel. Přestože sovětští hokejisté měli většinou s invazí z roku 68 pramálo společného, v každém souboji cítili kousek odplaty. První gól Jana Suchého pak uvolnil nezvladatelné nadšení.
Takovou oslavu diváci ještě nezažili: Václav Nedomanský zboural Sovětům branku, zatímco Jaroslav Holík výhrůžně mával holí před maskou sovětského gólmana Zingera. Československo porazilo svého rivala 2:0 a o týden později 4:3. Přestože hráči přivezli domů jen bronzové medaile, přijal je hokejový národ jako vítěze.
Vlado Dzurilla: Čertův úklid (MS 1970: ČSSR – ŠVÉDSKO)
Brankář vždycky byl klíčovou postavou národního týmu. Mužstvo potřebuje jeho klid, jistotu a velké zákroky. Nikdy se nestalo, že by gólman v reprezentačním dresu vyvolal šarvátku. Až na jednu výjimku: Vladimír Dzurilla se v roce 1970 pustil ve Stockholmu do švédské hvězdy Ulfa Sternera, který ho před tím zasáhl do nekrytého místa.
Dzurilla dokázal v brance národního týmu krotit svou prudkou povahu. Ale na mistrovství světa 1970 se gólman, přezdívaný čert, pomstil za všechny své kolegy, před ním i po něm, atakované záludnými soupeři.
Ivan Hlinka: Chřipka jako soupeř (ZOH 1976: ČSSR – NSR)
V roce 1976 se silná generace 70. let dostává do nejlepšího období. Na olympijských hrách v Innsbrucku plánuje národní tým útok na vytoužené zlaté medaile. Krátce po začátku však dostane nečekaného soupeře: chřipku. Epidemie asijského viru "A" zasáhne postupně 14 z 18 hráčů. Ochromený tým přesto vítězí nad Spojenými státy 5:0. V duelu s Německem se pak hraje o jisté stříbro. Národní tým si rychle zajistí bezpečný náskok a Ivan Hlinka, který byl virem zasažen jako první, ukáže Němcům, že chřipka mu neubrala síly na největší bitku v reprezentační kariéře.
Zdá se, že nemocí oslabené mužstvo nemá proti rudé mašině šanci. Milan Nový a Ivan Hlinka ale zajistili náskok 2:0. Jiří Holeček, který chytal dva zápasy s vysokou horečkou, předvedl jeden z nejlepších výkonů v národním týmu. Sborná přesto vyrovnává na 2:2… Osm minut před koncem Eduard Novák překvapil Treťjaka rychlou střelou, zlato se zdá být na dosah. Chyběly 4 minuty. Boj s únavou a skvěle připraveným soupeřem tým prohrává. Výkon v Innsburcku 1976 ale patří mezi největší bitvy v historii národního mužstva.
Oldřich Machač: Kanada vzhůru nohama (Canada Cup 1976: ČSSR – KANADA)
Ve slavné hale Forum v Montrealu se 9. září 1976 odehrála hokejová revoluce. Nejlepší hráči NHL byli připraveni tradičními zbraněmi (tvrdost) zničit neznámé Čechoslováky. Začátek zápasu vypadal opravdu hrozivě… Národní tým přečkal těžké chvíle, hráči začali překvapeným Kanaďanům tvrdé zákroky vracet. Milan Chalupa a Miroslav Dvořák nachytali rozjeté kanadské útočníky.
Nejvíc škod nadělal soupeři Oldřich Machač, král bodyčeků. Machač a s ním další obránci začali obracet Kanaďany vzhůru nohama. Odvaha, s jakou se hosté z Evropy začali dotýkat domácích hvězd, diváky ohromila. Stejně jako velké vítězství československého týmu, které navždy změnilo pojetí hokeje na obou stranách Atlantiku.
Igor Liba: Americký 1. máj (MS 1985: ČSSR – USA)
Americký hokej se na mistrovství světa nikdy nezbavil stínu slavnější Kanady. V Praze roku 1985 se zdálo, že v modrobílých dresech znovu po letech hrají šampióni. Národní tým v základní skupině s Američany prohrál, ale ve finálové čtyřce v euforii zcela rozvrátil obranu soupeře. Zámořský tým se s potupnou porážkou 11:2 nedokázal smířit.
Byl první máj, ale poezie se z ledu vytratila. Autor 11. gólu Igor Liba mohl ukázat, že reprezentanti 80. let se o sebe ve vypjatých momentech umějí postarat. Bylo to naposledy, co národní tým vyřídil na velkém turnaji některou z hokejových velmocí dvouciferným skóre.
Vladimír Vůjtek: Kanadská "férovka" (MS 1997: ČESKO – KANADA)
Při MS 1997 rozebíral útok Vůjtek – Patera – Procházka obrany soupeřů tak jako žádná jiná formace od rozpadu Československa. Vladimír Vůjtek mladší, hrající v životní formě, explodoval při zápase s Kanadou. Jeho hattrick vydráždil javorové listy k nevídanému incidentu.
Divoká rvačka, při které se proti Vladimíru Vůjtkovi střídali tři Kanaďané, vedla k úpravě pravidel a zpřísnění trestů pro iniciátory konfliktu mimo hru. Direktoriát turnaje potrestal po čtyřech hráčích obou týmů zákazem startu v příštím utkání. Oslabený tým pak prohrál se Švédskem 0:1 a přišel o postup do finále.
David Moravec: Střelec bez rukavic (MS 2001 ČESKO – ŠVÉDSKO)
Střelci velkých gólů mají obvykle jiné úkoly než šarvátky se soupeřem. Kanonýr se ale může stát vybraným nebo i náhodným terčem pro osobní atak soupeřova obránce. V semifinále mistrovství světa 2001 se David Moravec musel postavit švédskému obránci Kimu Johnsonovi.
Dnes už zapomenutá potyčka předcházela obratu semifinále i finále národního týmu, který v turnaji 7x prohrával, ale ani jednou neprohrál. Den po bitce dal David Moravec v prodloužení finále svůj životní gól a byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem mistrovství světa.
Jiří Šlégr: Ochránce hvězd (MS 2004: ČESKO – KANADA)
Nejslavnější český hokejista všech dob by měl být chráněn vůči hrubostem soupeře. Při zápase s českým národním týmem na mistrovství světa 2004 v Praze dostali Kanaďané zálusk na Jaromíra Jágra.
Český tým měl před zápasem informaci o tom, že Kanaďané se pokusí Jágra vyřadit ze hry. Jiří Šlégr stejně jako 7 let před tím v Helsinkách přispěchal na pomoc nejlepšímu útočníkovi mužstva. Soudržný tým Kanadu porazil 6:2 a ukázal, že si své hvězdy umí ochránit.
Vysklený Arťuchin (MS 2011 ČESKO – RUSKO)
Jen dvakrát v historii porazil národní tým sbornou v obou zápasech světového turnaje – vždy za mimořádně vypjatých okolností. V Bratislavě roku 2011 vytáhli Rusové svého strašáka Jevgenije Arťuchina. V prvním duelu stihl obr na bruslích vyřadit dva hráče národního týmu.
Arťuchinovy zákroky vyvolaly znovu staré napětí duelů českých a ruských týmů. Odveta se v Bratislavě hrála jako zápas o třetí místo a snad nikdy před tím ani potom to nebyl tak ostrý boj dvou poražených semifinalistů jako tentokrát. Český tým v něm dokázal po divokém průběhu znovu zvítězit. A Karel Rachůnek dopřál Arťuchinovi skleněnou masáž.
