Jágr už v Naganu tušil, že bude hrát dlouho. Hejduk by sám sebe na ZOH nenominoval

"Co kdyby mi tehdy někdo řekl, že za 25 let budu hrát extraligu? Tak bych mu řekl, že je druhý, který to ví," pousmál se Jágr před zápasem.

Jágr má za sebou řadu úspěchů. "Co se mi vybaví, když se řekne Nagano? To je zajímavá otázka. Celá ta cesta, obavy z toho, aby nebyl další neúspěch po Světovém poháru, protože jsme měli podobné mužstvo. A dlouhá cesta z Ameriky," uvedl Jágr a poukázal na nevydařený turnaj, jenž v roce 1996 předcházel olympijským hrám.

V Naganu bylo ale vše jiné. "Hned od prvního zápasu si to sedlo, vyhráli jsme nad Finy 3:0. Pak jsme hráli s Kazachy, tam šlo hodně o skóre, chtěli jsme je porazit víc než Rusáci, abychom měli lepší skóre. Kdybychom s Rusy remizovali, abychom šli z prvního místa," vzpomínal Jágr.

To se sice nepodařilo a Česko postoupilo do čtvrtfinále z druhého místa, ale tam i s Jágrovým velkým přispěním reprezentace porazila USA 4:1. Následně Češi vyřadili Kanadu po nájezdech a ve finále Rusko 1:0. Jágrovi k dobrým výkonům pomohla i podpora Petra Svobody, jenž ho přesvědčoval, že má hrát jako v Pittsburghu.

"Já jsem předtím vyhrával bodování NHL, takže všichni očekávali, že budu táhnout i nároďák. Ale nebylo to zapotřebí, protože jsme měli spoustu kvalitních hráčů, a i když jsem nehrál svůj top hokej, tak to stačilo na to, abychom měli úspěch. Tým byl tak silný a měli jsme Dominika Haška," ocenil Jágr výkony brankářské hvězdy.

Nejproduktivnějšímu Evropanovi v historii NHL udělalo radost, že na dnešní exhibici se prakticky zaplnila celá O2 arena. "Z mého pohledu ani nejde o sportovní zážitek, protože jakýkoliv zápas v extralize vám dá pohlednější zážitek než tady ty legendy. Překvapilo mě, že je plno, ale jsem za to rád. Fanoušci nás přijdou ocenit, vzdát hold, že si nás váží, je to úcta k hokejistům ze zlaté generace. Že si nás váží, že se přijdou podívat. Karel Gott asi také neměl nejlepší hlas v 80 letech a vyprodal by to," řekl Jágr.

Kladenský rodák už řadu let nemluví o konci kariéry, naznačil však, že by se mu líbilo rozloučit se při zápase Pittsburghu v Praze. "Bylo mi řečeno, že mi Pittsburgh chce vyvěsit dres a já jsem řekl, že jsem ještě neskončil, což je pravda. Ani nevím, kdy budu končit. Ale přišlo mi zajímavé, když týmy jezdí do Evropy, že by mohly zabít dvě mouchy jednou ranou. Nikde to nebylo, aby se Evropan rozloučil v Evropě. Přišlo mi to zajímavé, tak jsem to nadhodil. Muselo by se spojit ale spousta okolností," vysvětlil.

Hejduk byl z nominace do Nagana překvapený

Hned dvě velké akce zvládl při své krátké návštěvě Česka absolvovat Milan Hejduk, který trvale žije v USA. V úterý v Pardubicích oslavil i sto let tamního klubu. "Přiletěli jsme jen na chvíli. A jestli je to trochu nostalgie? Určitě. Pardubické oslavy byly ve velkém stylu a tohle taky. Pětadvacet let... Letí to. Je fajn se potkat s kluky, se kterými jsem se dlouho neviděl. Užívám si to," řekl Hejduk.

Hejduk se do olympijské nominace dostal jako dvaadvacetiletý hráč, který do té doby nestartoval na žádném seniorském světovém šampionátu. "Pro mě to bylo obrovské překvapení. Musím říct, že sám sebe bych asi nenominoval. V té době byli na výběr kvalitní hráči a v NHL hrající. Nakonec byl ale tým tvořený z půlky z hráčů z Evropy a z půlky z NHL. A jelo i hodně hráčů z české ligy," zavzpomínal Hejduk s tím, že si myslel, že jeho jméno nefiguruje ani v širším výběru.

Rodák z Ústí nad Labem byl na turnaji zpočátku v roli třináctého útočníka, před čtvrtfinále ale nahradil v sestavě kamaráda Jana Čalouna. Nakonec tak byl na ledě i u zlatého gólu Petra Svobody ve finále. "Blokoval jsem hráče, který se snažil blokovat střelu. Petr vypálil a nějak to přes nás prošlo," vzpomínal Hejduk.

Když v minulých dnech jeden z nejslavnějších gólů české historie viděl, uvědomil si, jak moc se hokej od té doby změnil. "Koukal jsem, že jsem ho držel hroznou dobu. Byl to hrozný faul. Když se člověk dívá zpětně na Nagano, tak v každém střídání je čtrnáct patnáct faulů. Je to úplně jiný hokej. V té době se to ale nepískalo," řekl.

Bývalý vynikající střelec se po Naganu přesunul do Colorada, kde i nyní žije. "Zvykl jsem si tam, žijeme tam více než půl života. Žít v Coloradu je krásné, hory, výborné počasí..." pochvaluje si Hejduk. Aktivní kariéru ukončil v roce 2013 a poté se věnoval trénování synů Davida a Marka.

Oba synové, kterým je devatenáct let, se hoeji stále věnují. Marek, který hraje stejně jako otec v útoku, má už na kontě i starty za americkou reprezentaci do 18 let. "Jeden už za USA něco odehrál, druhý ne. Narodili se tam, vyrostli. Jednu dobu, když jim bylo patnáct šestnáct, tak jsme řešili, jestli by hráli za Česko. Tehdy ale byla komplikovaná pravidla a museli by asi rok a půl hrát tady, takže bychom se museli vrátit," uvedl nejlepší střelec NHL v sezoně 2002/03.

Hejdukovi bude příští týden sedmačtyřicet, po fyzické stránce však vypadá jako v době, kdy aktivně hrál. "Chodím bruslit jednou týdně se starými pány. Vypotit se a udělat si žízeň," pousmál se.