Finty kouče Tortorelly. Dovede americký kouč své krajany k triumfu?

Pamatujete? Na posledním Světovém poháru v roce 2004 se katem českých šancí stal kanadský útočník Vincent Lecavalier. Ten v klubovém hokeji reprezentoval barvy Tampy Bay, která v sezoně 2003/2004 vyhrála Stanley Cup, na čemž se její v té době někdejší, ale nakonec i nadcházející kapitán výrazným způsobem podílel. Podstatné ale bylo i to, kdo z Lecavaliera - jedničky draftu z roku 1998 a velké naděje kanadského hokeje - udělal skutečnou star.

Byl jím tehdejší trenér floridského klubu John Tortorella, který z dříve eratického útočníka, jenž se čím dál víc hrbil pod vahou kapitánského céčka, udělal skutečně platného vůdce a útočníka, který sbíral spousty bodů. Právě Tortorella - na rozdíl od svého někdejšího svěřence, který v červnu letošního roku ukončil svou dlouhou kariéru - je na letošním Světovém poháru u kormidla tentokrát americké reprezentace. Pokud to nyní bude ona, kdo ukončí šance českých hráčů, bude na tom mít znovu velký podíl i tento osmapadesátiletý kouč původem z Bostonu.

Koho vlastně má Tortorella na turnaji k dispozici? Začněme u brankářů, kde se v přípravném utkání proti Kanadě objevil skutečně vážný kandidát na pozici jedničky - Jonathan Quick, jinak gólman LA Kings, vychytal až na jedinou všechny střely protihráčů a udržel akcie USA vysoko, neboť tým nakonec vyhrál 4:2. Quick působil sebejistě a více než solidně. Tortorella soudě dle jeho výkonu má o jednu vrásku na čele méně - tady by neměla Spojené státy tlačit pata.

Američané budou spoléhat na agresivní hru a časté napadání - kde třeba nemají tolik talentu jako například jejich kanadští soupeři, budou to chtít vyvážit kurážnou hrou. I v tomto případě se ovšem dá citovat jejich přípravné utkání s Javorovými listy. Američané se až nebezpečně příliš často nechali vylučovat, a pokud budou soupeři k tomuto jejich nešvaru pozorní, mohou ho využít.

Jinak se ale jejich soupiska čte jako jakési "kdo je kdo v zámořském hokeji". Ryan Kesler, Patrick Kane, Max Pacioretty nebo ostatně kapitán Joe Pavelski, to jsou známá útočná jména, navíc ani defenziva s Jackem Johnsonem nebo Ryanem Suterem také nepůsobí nijak oddychově. 

Jména Američané mají na své straně, nyní je ale zřejmě brzy soudit - neboť přípravných duelů nebylo tolik a skutečné kvality se ukáží až ve skupině, jak na tom tým bude co se týče kolektivní hry a koheze. Papírově ale působí Spojené státy jako kandidáti na postup alespoň do semifinále - a pak už se, zvlášť na turnaji, který se pořádá poprvé po dvanácti letech, může stát cokoliv.