Etymologie a typologie (hokejového) fanouška

Neutrální definice popisuje fanouška jako "osobu, která projevuje náklonnost k určitému subjektu". Nabízejí se synonyma jako náruživý přívrženec, obdivovatel, ctitel, nadšenec, stoupenec nebo příznivec. Každopádně uvážíme-li jeho chování, seznáme, že fanoušek je opravdový fanatik, jak to trefně vystihuje původní anglický význam.

Většinou se sportovní fanatismus objevuje v mírumilovné podobě, ale přiznejme si: není přesnější tato formulace, odkazující k extrémní formě fanouškovství (fanatismu)? "Slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou, případně tak ohroženou, že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost."

Hokejoví fanoušci vykazují některé shodné rysy s příznivci jiných sportů, naopak v některých bodech se odlišují. Zabývám se studiem těchto výjimečných tvorů – přímo na tribuně, z komentátorské pozice nebo zprostředkovaně (v internetovém kyberprostoru) – téměř 25 let, takže si dovoluji na základě dlouhodobého pozorování navrhnout rozdělení českého hokejového diváctva na následující kategorie.

A. Věrný fanoušek
Obvykle se sdružuje se svými kolegy ve fanklubech. Na domovském stadionu tito fanoušci obvykle okupují sektor pro stání a tvoří kotel, tj. hlavní skupinu příznivců. Pomocí bubnů a hlasivek se starají o atmosféru, často jsou oděni do dresů, šál, čepic a dalších propriet v klubových barvách. Na každý zápas vyrábějí "choreo" (transparenty se vzkazy a kresbami určenými vlastním hráčům či soupeřovu mužstvu a jeho fanouškům). Svůj tým podporují za všech okolností a vydávají se za ním i do cizích arén.

B. Křikloun (davový slaboch)
Jedinec vyskytující se na českých stadionech ve značném množství. Schovává se v davu (často v kotli, nicméně lze ho spatřit i solitérně, mezi sedícími diváky), který mu zaručuje anonymitu pro jeho často vulgární výlevy k rozhodčím, soupeřům a někdy se jeho hněv snese i na hráče vlastního týmu. Křikloun si při návštěvě hokejového utkání potřebuje vylít nahromaděný vztek nebo si vyléčit mindrák. Mnohdy silácky pouští hrůzu na hráče soupeře na trestné lavici, příp. na střídačce, jist si tím, že terč jeho nadávek se nachází mimo fyzický dosah. Z davového slabocha se můžou oddělit nejnebezpečnější varianty: bezmozek, který vrhá na led vedle peprných slov i předměty a jeho chování se neslučuje se zdravým rozumem, resp. chuligán, tedy destruktivní fanoušek, který vyvolává potyčky a hokejového zápasu se účastní jen pro ukojení svých agresivních sklonů.

C. Trenér (kibic, chytrolín)
Každý hokejový (a v Česku obecně sportovní) fanoušek je trenér. Rozumí hře, s každou situací na ledě by si dokázal poradit. Nejlíp ví, jaký hráč je platný a kterého by měl kouč (ten "naprosto nekompetentní člověk na střídačce, kterého někdo omylem jmenoval trenérem") posadit. Pokud se v hokeji nevyznáte a usadíte se na tribunu vedle fanouška-kibice, bude vám všechno vysvětleno. Ale zároveň vás ubezpečuju, že takový "trenér" nikdy nedržel hůl pořádně v rukou (možná tak vycházkovou), neumí bruslit a nejlepší taktikou je podle něj "střílet bomby k tyči".

D. Pesimista (cynik, nespokojenec)
Speciální česká odrůda fanouška. Nikdy není spokojený s výkony a výsledky vlastního týmu (i na výhře 10:0 shledá nějaký nedostatek) a většinou mu nevěří. Obvykle předpovídá prohru: pokud se jeho mužstvo náhodou dopustí vítězství, mlčí. Pokud se splní jeho prognóza, vypouští věty ve stylu "já jsem to říkal, že dostanou klepec / vždyť hrajou jako lajdáci / s tímhle mančaftem to nikam nemůžeme dotáhnout". Fanoušek-pesimista rozšiřuje negativní náladu, úspěch ho nedokáže uspokojit a nezdarem se zvrhle kochá. Zůstává záhadou, proč na stadion vůbec chodí.

E. Gaučák
Fanoušek, který se nikdy nevydá na zápas osobně, hoví si doma na sofa a sleduje hokej pouze z obrazovky. Může v sobě spojovat některé z předchozích typů, především křiklouna, trenéra nebo pesimistu. Jeho projevy musí snášet manžel/ka, partner/ka, příp. další rodinní příslušníci. Občas se za gaučáka přeneseně označuje i fanoušek, který celý zápas sedí na stadionu zařezán do svého sedadla a nehne ani brvou. Zatleská snad jen při gólu svého mužstva. Co je mexická vlna, neví. Nebaví se, nefandí, nekřičí a celkově je jeho návštěva na hokejovém utkání nevysvětlitelná. (Pokud si tedy odmyslíme to, že do sebe o každé přestávce nasouká jednu klobásu.)

F. Trpitel
Tento typ jsem si vypůjčil z kultovní knihy Fotbalová horečka. Nick Hornby v ní tvrdí, že pravý fanoušek trpí, je svou náklonností ke sportovnímu týmu posedlý. Neustále se strachuje o to, aby jeho mužstvo obstálo. Děsí se okamžiku jeho prohry, bojí se zranění klíčových hráčů. U sledování zápasů, zejména v televizi, jím cloumá nervozita. Třese se hrůzou, když si na internetu hledá výsledek svého týmu. Pocit potěšení u něj mizí, přízeň ke klubu jeho srdce se mění v celoživotní martyrium.

G. Internetový silák
Nový druh fanouška, který stvořily moderní komunikační prostředky; i v silákovi dřímají vlastnosti některých výše zmíněných typů. Jeho působnost se vztahuje především k diskusním fórům: na nich hlásá svou pravdu. Uráží hráče i trenéry. Často provokuje tím, že se vměšuje na stránky jiných klubů. Své názory považuje za tak univerzální, že postrádá potřebu se pod ně podepsat. Obvykle se ukrývá pod přezdívkami, které čas od času obměňuje, aby se mohl do internetové komunity fanoušků opakovaně vetřít.

H. Ideální fanoušek
Hokejem se baví; neustále tleská a povzbuzuje; nenadává; je za všech okolností pozitivní. Dokáže vždy ocenit hru soupeře; chválí rozhodčí. Nehází na led odpadky. Pěstuje přátelské styky s fanoušky soupeře.

Že takový neexistuje?
Nevadí. Bylo by nudné, kdyby se na tribunách vedle sebe srovnali jen ideální fandové. Právě jejich rozmanitost tvoří z hokejového obecenstva živý organismus. Takže, milí (F)fanoušci: buďte sví, ale zároveň fanděte slušně a s respektem ke všem aktérům na ledě i mimo něj.

P.S.: Mou typologii berte s nadhledem. A jestli jsem na nějaký druh fanouška zapomněl, podělte se a já své zkoumání doplním.