Cítím vděčnost a pokoru. Sezona byla skvělá, těší Hrubce

"Jsem nesmírně vděčný za to, jak mi to ve Švýcarsku vychází. Je sranda, jak člověk stárne a ještě k tomu vyhrává, tak si toho začíná vážit natolik, že mě to až usazuje na zem. Člověk je pokornější, víc si toho vážím, nechcete se chovat nějak špatně, aby se vám to nevrátilo," uvedl Hrubec.

Cesta za titulem, a tím i úspěšnou obhajobou byla velmi přesvědčivá. V základní části byl Curych druhý za Lausanne, které pak ve finále porazili Lions 4:1 na zápasy. Hrubec měl v play-off úžasná čísla a ovládl statistiky v průměru inkasovaných branek na zápas či úspěšnosti zákroků, v počtu vychytaných výher i čistých kont. Podobné to bylo i na mezinárodní scéně – v LM nepoznal za deset startů ani jednou porážku.

"Ta sezona nemohla být úspěšnější... K tomu, abyste vyhrál titul, potřebujete mít skvělý tým, skvělé spoluhráče, ale i štěstí. Já jsem se díky předcházející sezoně uklidnil, protože mi švýcarský titul chyběl. Moje mysl se docela dost upnula na Ligu mistrů. Když se to pak povedlo, toužil jsem dosáhnout na double, protože se ještě žádnému švýcarskému týmu nepovedlo vyhrát ligu i Ligu mistrů," připomněl Hrubec.

"Když pak na mistrovství světa vypadl náš národní tým, tak jsem to přál Švédovi Jesperovi Frödénovi nebo švýcarským klukům, aby dotáhli ten triple, protože vyhrát v sezoně domácí ligu, Ligu mistrů a ještě navrch MS, to si není moc hráčů, kterým by se to povedlo," doplnil Hrubec.

Připustil, že z pozice cizince je velmi těžké se do švýcarské ligy vůbec dostat. "A když se tam dostanete, tak si to pak musíte opravdu zasloužit. Švýcaři berou na prvním místě Švýcary. Teprve až když něco předvedete, tak váš začnou brát – aby vás Švýcaři uznávali, musíte si to zkrátka zasloužit, což se mi na tom ale líbí. Snad tam s ostatními děláme dobrou práci a Čechům dobrou reklamu," věří.

Na současné adrese se mu líbí i z jiného důvodu. Nesetkal se s tím, aby kvůli prohře na ledě čelil nenávistným útokům. "Švýcaři jsou v tomto ohledu jiní než Češi – pořád berou, že je to sport, že můžeš udělat chybu, mít špatný den a prohrát. Neúspěch se tam bere sportovně. Za ty tři roky, co tam chytám, se mi nestalo, aby mi po zápase někdy někdo napsal něco hnusného. Doma je tohle jiné, což mě mrzí. Možná si i Švýcaři zanadávají, ale nemají potřebu ti to psát," přiblížil Hrubec.

S Curychem dobyl zlato podruhé, titul má i s Třincem a slavil také s Omskem v KHL. Motivaci však neztrácí. "Jdu do sezony s tím, že chci vyhrát titul. V každé sezoně si dám cíl a za ním si jdu. Motivaci mám pořád velkou. Myslím, že i spoluhráči na tréninku dobře vidí, jak jim nedávám nic zadarmo. Trénink je pro nás v podstatě zápas. Ale je nás v týmu takových víc," podotkl Hrubec.

"Mám za to, že člověk by si měl dávat pořád nějaké cíle. A dokud v sobě mám ten oheň a je za tím ta touha po úspěchu, kdy člověk dokáže nakazit ostatní hráče mistrovskou mentalitou, tak proč za tím nejít a nebojovat za to? Protože ve chvíli, kdy o něco přestanete bojovat, asi fakt nemá smysl hrát dál," doplnil Hrubec.

Motivaci do dalších let nachází i přesto, že ví, že sen o NHL už si nejspíš nesplní. "Šance byla, největší asi po Gagarinovi, ale nikdy nebylo na stole nic konkrétního, abych nad tím alespoň pouvažoval. V tom mě to mrzí, že jsem ani nedostal šanci si o to zabojovat. Pak bych mohl sedět na terase a třeba si říct, že to prostě nevyšlo," přemítal Hrubec. "Teď už jsem na to starej, tam už ten rychlík projel a nevidím ani jeho zadní světla," smál se Hrubec.

A podobně vnímá i svou kariéru v reprezentačním týmu, s nímž byl třikrát na světovém šampionátu a také na posledních olympijských hrách v Pekingu. "Asi to tak nějak vyplynulo a pomalu se to uzavřelo," řekl Hrubec.