Bubník se v lágrech naučil dva jazyky, i díky tomu se prosadil ve Finsku, říká Macků
Praha – Ve strašnickém krematoriu proběhlo poslední rozloučení s českou hokejovou legendou Augustinem Bubníkem. Bývalý skvělý hráč pražského LTC, který strávil pět let v uranových lágrech, měl podle svého přítele a sportovního novináře Jiřího Macků ohromující filozofii přežití. Obdivuhodná byla i jeho schopnost učit se jazyky, díky které se uplatnil jako trenér finské reprezentace.
O vykonstruovaném procesu s československou hokejovou reprezentací po komunistickém převratu je toho známo hodně. Bývalé legendě pražského LTC bylo pouhých jednadvacet let, když byla v roce 1950 odsouzena ke 14 letům vězení. Za údajnou protistátní činnost šel Bubník do uranového lágru spolu s dalšími reprezentanty, kteří o pouhý rok dříve vyhráli mistrovství světa ve Švédsku.
"LTC na Silvestra roku 1948 jelo jako tradičně na Spenglerův pohár a hokejisté zvažovali, zdali emigrovat, či ne. Bylo domluveno, že buďto budou všichni pro, nebo proti. Když to nebude jednoznačné, tak se vrátí. Jednoznačné to nebylo, dopadlo to asi šest ku osmi v neprospěch emigrace, takže se všichni vrátili. Každopádně režim jim tuto úvahu neodpustil," říká Bubníkův dlouholetý kamarád a sportovní novinář Jiří Macků.
Možná méně se ale ví o tom, jak moc toho Augustin Bubník udělal pro to, aby se vrátil zpět na led, a poté se uplatnil i na střídačce. "Víte, co mě na něm imponovalo nejvíc? Ta jeho filozofie přežití. Už v lágru byl pevně přesvědčený, že se do reprezentace vrátí," ohromuje Bubníkova nezlomnost jeho dlouholetého kamaráda, sportovního novináře Jiřího Macků.
První stachanovec uranových lágrů
"Aby se do reprezentace mohl vrátit, musel mít formu. Pochopitelně, posilovny tam nebyly, takže nabíral formu na překopu, v šachtě, se sbíječkou. Aby měl formu, musel hodně makat. Díky tomu, že makal, plnil plán. On sám potom s humorem říkal, že byl v podstatě prvním stachanovcem uranových lágrů," směje se Macků.
Bubníkův plán byl úctyhodný a promyšlený. "Díky tomu, že plnil plán, dostal na vylepšení stravy poukázky, takže si mohl kupovat kondenzované mléko, což bylo v prostředí uranových dolů nutné. Čili to byl takový kolotoč, díky tomu přežil a mohl pokračovat v kariéře," popisuje sportovní novinář, který působil dlouhá léta v magazínech Kopaná-hokej a Gól.
I když se dokázal vrátit na led, když byl omilostněn v roce 1955, už se nemohl vrátit do reprezentace a nesměl v československém prostředí ani trénovat. Přesto mu zkušenost z lágru do života i v něčem paradoxně pomohla – v pracovním táboře se dokonce naučil další dva světové jazyky, což mu posloužilo, když se ucházel o post trenéra finské reprezentace.
Od spoluvězně francouzsky, od sovětského velitele těžby rusky
"To bylo velice kuriózní, protože v době, kdy netrénoval a neměl angažmá v Československu, přišel na hokejový svaz požadavek z Finska. Chtěli hokejového trenéra, protože do té doby od naší reprezentace dostávali výprask," vysvětluje Macků pozadí Bubníkova odchodu do Finska v roce 1966.
"Pochopitelně zájem o práci ve valutové cizině byl velký, ale Finové striktně požadovali dva světové jazyky. A Gusta Bubník se od mládí domluvil anglicky a německy. V Plzni v Borech se naučil francouzsky od spoluvězně, a v uranovém lágru se naučil rusky, protože byl jako předák překopářů v kontaktu se sovětským velitelem těžby. Takže už tehdy mohl nabídnout několik světových jazyků a ve Finsku se ke všemu naučil finsky," odhaluje Macků Bubníkův skvělý jazykový fond.
A i jako trenér Bubník zazářil, když Finsko jen o rok později od svého nástupu dotáhl k historickému vítězství nad Československem a průměrnému týmu ukázal cestu mezi světovou elitu. Přesto stále doma neměl na růžích ustláno a angažmá někdy hledal těžko.
I to ale přispělo k přátelství s Macků, který příběhu zlaté hokejové reprezentace z roku 1948 věnoval i díl Obětovaní šampióni z knižní tetralogie Utajené stránky hokejové historie. "V roce 1980 Gusta Bubník neměl angažmá a jako bývalému potrestanému mu ani nevycházel hokejový svaz vstříc. Tak se musel vrátit ke své původní profesi řezníka a uzenáře. A nedaleko od redakce v Klimentské ulici si s matkou pronajal krámek. Záhy poté ovšem dostal angažmá v Nizozemsku, poté už jsme byli víceméně v kontaktu," uzavírá Macků.
Ve strašnickém krematoriu proběhlo poslední rozloučení s Bubníkem
S Bubníkem se přišla ve čtvrtek naposledy rozloučit i veřejnost ve strašnickém krematoriu. Na pietu zamířily zhruba dvě stovky lidí včetně Dominika Haška, Imricha Bugára a některých z Bubníkových svěřenců. Vynikající útočník a poté i obránce zemřel v úterý 18. dubna po delší nemoci ve věku 88 let.
"Je zbytečné mluvit o tom, co musel v životě absolvovat. Pro mě Gusta udělal hrozně moc a já z toho pak žil celý sportovní život. Už tehdy v 60. letech zavedl speciální brankářské tréninky, které vedl on sám. Byly velice náročné, ale měly hlavu a patu. Na svou dobu byl velmi inovátorský," zavzpomínal Josef Bruk, bývalý gólman a následně velmi uznávaný kouč brankářů, který hrál pod Bubníkem v Litvínově.
"Byl to velice dobrý trenér a já měl na trenéry opravdu štěstí; 'Vovka' Kobranov, Standa Konopásek, Gusta Bubník. Využil jsem ho i potom během mého trenérského působení ve Vsetíně. Znal jsem Gustu dobře i jako člověka, teď už mohu bohužel na všechny tři jen vzpomínat," mrzelo bývalého brankáře a později kouče Horsta Valáška, jenž vyhrál se Vsetínem dva mistrovské tituly.
