BLOG: Proč je baráž zajímavější než boj o titul (a přesto bych ji zrušil)

Pardubice: Hluboká deprese, vidiny na zlepšení nevalné

"Extraliga má dvě poloviny. Rozhoduje ta druhá," hlásají oficiální stránky východočeského klubu, který ještě včera vyhrával extraligové tituly, dnes přešlapuje na rozcestí a zítra může jezdit k soutěžním zápasům do Kadaně. Sami pardubičtí fanoušci musí tušit, že ono heslo sice má vyburcovat je samotné i hráče, ale tak úplně na pravdě se nezakládá. Vždyť na baráž zamířili opravdu už od prvního kola, první plnohodnotné výhry se dočkali až v devátém kole, navíc nad celkem již tradičně uzavírajícím extraligový seznam účastníků – Karlovými Vary.

Z herní bídy Pardubice nevybředly během celé sezony. Ani na chvíli jim výsledky nedaly větší naději ve změnu kurzu ode dna zpět na hladinu, baráž je tak logickým vyústěním marné sezony i letos veskrze zbytečné skupiny o udržení. Nechat takto padnout klub, který před pěti lety nad hlavou hrdě třímal titul pro nejlepší tým republiky, je donebevolající, zejména je-li hnán fanoušky schopnými dorazit na závěr tak marné základní části v návštěvách přesahujících pětitisícovou hranici.

Pardubice jsou v neuvěřitelné herní depresi, náladu si nezvedly ani ve skupině o udržení a baráž pro ně bude velkým očistcem. Postaví se proti nim odhodlané a euforické Budějovice, Jihlava, která po velké bitvě s Kladnem bude už poměrně v klidu, a Karlovy Vary, se kterými mají v sezoně negativní bilanci dvou výher ku čtyřem prohrám. Při tomto úhlu pohledu mají k pádu do první ligy opravdu blízko a já se nemohu zbavit pocitu, zdali by konsolidace klubu v nižší soutěži nebyla pro Východočechy vlastně trochu vysvobozením.

Karlovy Vary: Tradice v bídě

Jakkoliv se předsezonní odhady mnoha hokejových komentátorů se skutečným koncem letošního ročníku extraligy příliš nesetkaly, kdo by také čekal konec Sparty nebo Třince hned ve čtvrtfinále, stran Varů byli téměř všichni ve vzácné shodě: Tady to opět spěje k boji o udržení. A skutečně. Od zisku mistrovského titulu v sezoně 2008/2009 skončili Západočeši postupně na 11., 10., 11., 12., 12., 12., 14. a nyní 13. místě, což znamená krom jediného roku pokaždé boj o udržení, loni navíc hráli baráž.

Zkušeností tedy mají Vary se zachraňováním extraligové příslušnosti na poslední chvíli poměrně dost a z toho by mohly opět těžit. Další okolnosti jim už tolik nenahrávají. Dá se očekávat, že návštěvnost v baráži se bude dost odvíjet od výsledků a tak jako tak bude ve srovnání s ostatními účastníky nevalná.

Vary navíc pravidelně po konci sezony sehrávají v posledních letech ještě jeden důležitý boj – o samostatnou existenci klubu. Scénář je obvykle následující: Energie zachrání extraligovou příslušnost, klub zmíní nedostatek financí pro svůj provoz, město odmítne přidat a vše se zalátá na poslední chvíli. Zatím nejvyhrocenější byla tato debata v loňském roce, kdy se veřejně hovořilo o prodeji extraligové licence. Udržet extraligu je pro klub tedy velmi důležité – v případných posezonních jednáních budou mít s čím operovat. Ztráta licence sportovní cestou bez možnosti ji zpeněžit (nebo o tom alespoň mluvit) by znamenala zásadní a zřejmě i dlouhodobý problém.

České Budějovice: Stupňovaná euforie

Průměrná návštěvnost v základní části první ligy: 5501 (což by v extralize stačilo na páté místo – za Libercem a před Vítkovicemi). Průměrná návštěvnost v play-off: 6327 (maximální kapacita budějovického stadionu – 6421). Jde tomuto týmu nepřát? V Jihlavě by zřejmě někteří dokázali polemizovat, jinak ale jihočeský hokejový příběh vzbuzuje vzácné sympatie napříč republikou. Z Budějovic v roce 2013 zmizela extraligová licence jako kolotočáři před studenou frontou, přesto se však dokázali bývalí hráči hlásící se k odkazu místního hokeje, fanoušci a město neuvěřitelně aktivizovat.

Výsledkem je klub, který nejen že postupně plní své předsezonní cíle a postupuje pokaždé o krok výš v cestě za vysněnou extraligou, ale který se taktéž těší trvalé a oddané přízni svých fanoušků. Hrozící zánik a následné obdivuhodné vzedmutí získalo pro českobudějovický Motor větší podporu, než jaké se na jihu Čech těšil bývalý extraligový HC Mountfield. V Budějovicích bylo v sezoně například vyprodáno i na zápas s Benátkami nad Jizerou, přičemž kdo zápas s Benátkami nezažil osobně, ten těžko může pochopit, o jaký fanouškovský výkon se v tomto případě jedná.

Vítěz základní části první ligy je tedy v laufu a požene ho plná hala, která cítí, že je to letos blízko, že by to mohlo vyjít. V tom osobně vidím jediné úskalí – Budějovice si zvykly postupně zvyšovat cíle a ty následně plnit. Předloni se předsevzetí splnila samotným postupem do baráže, loni klub trápila rozsáhlá marodka v klíčové části sezony, letos je však čas na postup. Bude zajímavé sledovat, jak se tento tlak podepíše na prozatím velmi dobrých výkonech Jihočechů.

Jihlava: Dlouhá léta na pomezí

Dukla vstupuje do baráže pravděpodobně s nejmenším množstvím sil fyzických, stejně tak ale může hrát ze všech účastníků baráže nejklidněji. Druhý celek základní části si poradil v pěti zápasech čtvrtfinále s Frýdkem-Místkem, aby se v semifinále tvrdě střetl s ambiciózním Kladnem. Více sil však prokázala Jihlava, která o postupu do baráže rozhodla v sedmém zápase výhrou 1:0. To chce opravdu pevné nervy.

Tým z Vysočiny může být krom čisté hlavy svým soupeřům nebezpečný ještě jednou věcí, perfektně zvládá prodloužení. V letošní sezoně včetně play-off skončily jeho zápasy osmnáctkrát nerozhodně, nakonec ale pouze dvakrát prohrou! Jihlava je navíc zvyklá uzavírat utkání již v prodloužení, až k nájezdům dospěly jen tři (a všechny Dukla vyhrála).

Postup Jihlavy do extraligy by v konkurenci tří zbývajících týmů přesto byl největším překvapením. Pro Horácký zimní stadion je navíc pro extraligu třeba vyjednat výjimku, nesplňuje všechna potřebná kritéria a celkově je na něm dost znát, že přes dílčí rekonstrukce je poněkud za zenitem. Nová hala je v Jihlavě zatím v plánech pouze ústně. Je tedy otázkou, nakolik chce klub skutečně postoupit a nakolik jej uspokojí splnění cílů v podobě postupu do baráže.

Boj o extraligový titul? Pravá řežba proběhne v baráži

Je pochopitelné, že se všechna média upnou ke každoročnímu boji o extraligový titul, já ale přesto tvrdím: Sledujte baráž. Je to zajímavější. Boj o titul totiž slibuje… no, pouze boj o titul, euforickou honbu za trofejí a pocitem být těmi nejlepšími v republice. Neúspěšný finalista setře slzu, odpočine a může se vložit do dalšího boje o nejvyšší mety. Být druhým v extralize většinou neznamená velké klubové zemětřesení, takové "zklamání" dokáže přebolet poměrně rychle.

Ale co mají říkat barážisté? Zde už se nehraje o titul, samotné vítězství, o ten hřejivý pocit dominance. Zde se bojuje kolikrát o základní přežití. Pokud bychom přirovnali finále extraligy k olympijským hrám, pak je baráž gladiátorským soubojem kdo s koho. Zde neexistuje cena útěchy a i proklamace "zkusíme to příští rok znovu" mívá daleko hořčejší nádech. Je to pochopitelné, pád z extraligy mnohdy znamená ztrátu důležitých sponzorů i stovek diváků na zápas, propad rozpočtu, odchod herních opor týmu, konec trenérů. To jsou existenční problémy, které mívají blízko k fatálním důsledkům. Vzpomeňme (krom mnoha jiných) Kladno, které po pádu z extraligy hlásilo touhu po okamžitém návratu. A hleďme nyní. Do baráže se od té doby nedokázalo propracovat ani jednou. Tenhle boj je vskutku ryzejší.

Přesto říkám: Zrušme současnou baráž! (Vize 10 + 10)

Ano, zrušme současnou baráž, přestože je tak zajímavá. Současně ale s komplexními změnami.  Již v minulém blogu jsem zmiňoval potřebu trochu zvýšit konkurenci v obou nejvyšších ligách místo současného rozšiřování druhé nejvyšší soutěže. Atraktivitu zbytečně pohřbívají farmy, kluby bez ambic. Uzavření první ligy odspodu je pak krokem nejvíce dezolátním. Sportovní cesta je přece opačná! Motorem sportu je konkurence, touha být nejlepšími, ovšem krásu výher vždy musí vyrovnávat hořkost proher. Pokud je však šance na sportovní neúspěch malá či žádná, stává se ze sportu pouze prostředek, jak si udělat žízeň.

Bez rázného řešení se to však neobejde. Pokud klesá počet hokejistů i objem prostředků, které jsou sponzoři (a města) ochotní investovat do klubů, je třeba si přiznat, že na luxus o třiceti profesionálních týmech prostě nemáme. Přitom razantní zúžení extraligy a první ligy spolu se zásadní reorganizací ligy druhé nám může přinést přesně to, co se nyní vytrácí. Sportovní povýšení tuzemských soutěží. Zeštíhlení soutěží však musí být spojeno s větší propustností mezi ligami.

Pokud bude hrát extraligu a první ligu 10 týmů (54 kol), jsou minimálně dvě zajímavé varianty, jak uspořádat vrchol sezony. Buď může postoupit osm celků do play-off, poslední přímo sestoupit a předposlední si zahrát baráž s neúspěšným finalistou ligy první, nebo můžeme dát předkolem play-off šanci všem týmům probít se do boje o titul s tím, že teprve neúspěšní z předkola si zahrají o sestupové místo, případně o baráž. Je však důležité, aby alespoň jedno místo zajišťovalo přímý sestup a postup – teprve tento systém totiž zajistí dostatečnou propustnost mezi ligami a tím i větší motivaci pro celky z nižších lig.

Přechod mezi první a druhou ligou se pak dá vyřešit obdobně. Dva poslední celky první ligy mohou padat při stejném herním systému jako v extralize rovnou do druhé ligy s tím, že vítězové čtyřskupinové druhé ligy si mohou mezi sebou zahrát po skončení play-off o dvě postupová místa. … Jde to samozřejmě vymyslet i zcela jinak, neberte toto jako dogma. Nejdůležitější myšlenkou je jednoznačně: zeštíhlit ligy, posílit konkurenci i sportovní boj.

Chvála první lize

Jistě, mnozí na tom budou biti, mnozí budou muset vzít zavděk nižší soutěží, jejich šance vypracovat se výš však zároveň stoupne, stejně jako stoupne prestiž nižších soutěží. Ostatně, prales si už nyní zaslouží jistě větší pozornost, než se mu dopřává. Hokej to není od extraligy tak rozdílný (většinou tedy), ale poskytuje i něco navíc.

Prales je totiž levnější, na většině prvoligových stadionů máte šanci sledovat hru z míst, kde se vám to v nejvyšší soutěži jen těžko poštěstí, prostě přijdete a sednete si nad útočnou modrou, pokud je hra příliš pomalá, můžete ji zrychlit daleko levnějším a mnohdy kvalitnějším pivem, na většině zápasů nebudou plynulost hry přerušovat otravné komerční přestávky, máte leckde slušnou šanci během několika málo sezon poznat všechny ostatní fanoušky klubu, rozhodčí s největší pravděpodobností uslyší vaše adresné připomínky k jeho výbornému výkonu – a pokud v takové Kadani budete stát v kotli hostů, můžete svého oblíbeného hráče z tribuny pohladit po hlavě.