Z korunních princů králi: Česká házená slaví 50 let od triumfu na mistrovství světa

Přestože tým mířil do Švédska s medailovými ambicemi, po zklamání, které připravilo fanouškům domácí MS 1964, o zlatu nikdo otevřeně nemluvil. Na domácím mistrovství, jež do sportovní haly v Holešovicích přivádělo na zápasy ČSSR návštěvy okolo dvaceti tisíc diváků, zkřížili plány na zlato našim házenkářům Rumuni. Neoblíbený soupeř, který v roce 1961 Čechoslováky zdolal ve finále, v Praze o tři roky později Čechoslováky vyřadil už v semifinále.

Od Baltu po polární kruh aneb ambiciózní turnaj na severu Evropy

Na světový šampionát 1967 postoupili českoslovenští házenkáři hladce, když v kvalifikační skupině v konkurenci Norska a Rakouska neztratili ani bod při celkovém skóre 94:62. Světový šampionát se hrál v nevídaných 22 halách a organizátoři se rádi chlubili heslem, že se hraje od Baltu po polární kruh (jedním z měst hostících MS 1967 byla i Kiruna ležící až za severním polárním kruhem).

Švédsko hostilo 16 celků světa, z nichž pocházelo hned 13 z Evropy (ČSSR, SSSR, Rumunsko, Polsko, Dánsko, Maďarsko, Norsko, Švédsko, NSR, NDR, Francie a Švýcarsko). Afriku zastupovalo Tunisko, Asii Japonsko a Ameriku tým Kanady. Největšími favority byli obhájci titulu Rumuni, kteří dominovali nejen na MS 1964, ale také na předchozím MS 1961.

Ambice si dělaly i oba německé celky. A pochopitelně i domácí Švédové, kteří si z Prahy přivezli stříbrné medaile a na vzestupu byla i sovětská házená, která se tehdy mohla pochlubit už 400 000 registrovanými házenkáři. Československo odborníci už před turnajem pasovali do role jednoho ze spolufavoritů, a nutno říci, že díky suverénní jízdě v základní skupině vstupovali podle mnohých do osmičlenného play-off jako favorit největší.

Skupinu, v níž Čechoslováci narazili na Francii, Tunisko a Dánsko, ČSSR vyhrálo s plným bodovým ziskem a skóre 72:34. Pavouk mu ale nepřipravil do vyřazovací fáze příjemné soupeře – čtvrtfinále proti úřadujícím vicemistrům světa a navíc domácím Švédům a případné semifinále nejspíše proti úřadujícím mistrům světa Rumunům.

Konec švédských nadějí aneb síla jedné zadovky

Čtvrtfinále proti Švédsku bylo klíčovým střetnutím, které mělo rozhodnout o úspěchu či neúspěchu celé československé výpravy. V nervózním úvodu se o dvoubrankové vedení ČSSR postaralo duo Brůna – Duda. Přes snahu Švédů vedených zkušeným, ale během MS kritizovaným, Wadmarkem, to bylo rychle 4:1.

I tentokrát se vyvíjel duel ke spokojenosti ČSSR. Po snížení Švédů na 4:2 přišel zlomový okamžik zápasu, když jednu ze svých důležitých, ale také nádherných a psychologicky zdrcujících branek přidal Rudolf Havlík. "Havlíček" byl duší celku a především pilířem obrany, ale nyní jeho úspěšná střela zadovkou ze vzdálenosti více než 10 metrů odstartovala drtivý nástup Československa.

V exhibičním tempu a s radostí hrající Čechoslováci vedli před pauzou už 9:2! Švédsko se nevzdalo, ostatně úspěchu na domácím turnaji podřídilo mnohé, a to nejen na organizačním poli. Jeho tým absolvoval nebývalou zápasovou přípravu a celkem čtyři bloky soustředění těsně před mistrovstvím. Pro kouče Wadmarka měl být šampionát úspěšným loučením za dlouhou kariérou ve vedení mužské reprezentace, kterou převzal už v roce 1943!

Königovi svěřenci však byli rázně proti a odpor Švédska byl marný. Do semifinále postoupili českoslovenští házenkáři po výhře 18:11 a společně s favorizovanými Rumuny a Sověty je do bojů o medaile doprovodili překvapivě také Dánové, kteří vyřadili ambiciózní Jugoslávce.

Zápas roku aneb tým je víc než Gruia

Zápas proti Rumunsku v semifinálové fázi byl pro československé barvy tím vůbec nejvypjatějším, nejočekávanějším a nejprestižnějším. Rumunům bylo co vracet. Na turnaji Češi do tohoto střetnutí ještě ani jednou neprohrávali a do vedení šli také hned v první minutě semifinále po brance Brůny. Jenže československá obrana ani gólman Arnošt si zprvu vůbec nevěděli rady s patrně nejlepším světovým hráčem Gruiou.

"Mám zásadní pravidlo, reagovat až ve chvíli, kdy vidím míč. V Gruiově případě je to ale pozdě," přiznal po turnaji Arnošt. Gruia řídí obrat Rumunů, kteří po deseti minutách hry vedou na tehdejší poměry již výrazným náskokem 5:1. Jenže chvíle Františka Arnošta přijdou až po přestávce, před kterou ho v brance zastoupil pozdější stříbrný olympijský medailista z Mnichova Jaroslav Škarvan. Se Škarvanem v zádech ČSSR ukrajuje z tříbrankového náskoku soupeře a do druhé půle už nastupuje za vedení 11:10.

Rumuni jsou ale v druhých poločasech tradičně silní, ostatně až v koncovce dokázali rozhodnout všechny důležité zápasy na MS 1967. Navíc je při formě Gruii jasné, že povedený závěr první půle ani jednobrankové vedení ještě nic neznamenají. Tradičně vysoké sebevědomí Rumunů ale sráží hned po přestávce nejen další rány Dudy, který v úvodu druhého poločasu třemi zásahy navýšil československé vedení na 15:12, ale také František Arnošt. V krátkém sledu si na něm při sedmičkách zuby vylámou Licu i Gruia.

Rumuni oproti kolektivně hrajícímu ČSSR působí v semifinále jako celek spoléhající na jediného muže, Gruiu. Hvězda MS 1964 Moser, označovaný světovými novináři za házenkářského Pelého, je totiž po nedávném zranění ruky z formy a výkon dalších osobností obhájců titulu světových šampionů je nevýrazný.

Ale Gruia se dlouho nevzdává a drží Rumuny ve hře, obrana československého týmu ho však v koncovce dokáže eliminovat. Gruia se v poslední čtvrthodině prosadí ze hry jen jednou, když svou desátou brankou v zápase v 53. minutě sníží na 17:18. Čechoslováci závěr zápasu zvládají, hned z protiútoku totiž další dělovkou zvýšil na 18:16 Duda a poklidný závěr zajistil svou čtvrtou brankou v zápase Havlík.

Konečně se to povedlo! Rumuni jsou v klíčovém zápase MS poražení československým výběrem, před kterým už stojí poslední stupínek cesty za dlouho očekávaným titulem mistrů světa! Finále rovněž hrané ve Västeraas je na programu o dva dny později v sobotu 21. ledna 1967. A soupeř? Překvapivě Dánové.

Ano, ti Dánové, kteří zažili peripetie s nominací na šampionát, ti Dánové, kteří byli podceňovaní, a ti Dánové, které ve skupině ČSSR zdolala rozdílem deseti branek. Po výhrách nad domácím Švédskem a rumunskými hegemony zdánlivě snadná partie. Ale skutečně jen zdánlivě. Kdo nebyl v obdobné pozici, nikdy nepochopí, že slova o nejtěžším posledním kroku nejsou pouhou frází.

Z korunních princů králi aneb hymna pro vítěze v zakouřené hale

S odstupem let by se jako psychologická výhoda mohla jevit jasná výhra nad Dánskem ve skupině, ale přímí účastníci věděli, že výsledek utkání v Helsingborgu nemohou přeceňovat. Dánové při něm šetřili některé opory, včetně dirigenta hry Nielsena nebo gólmana Holsta, a už předem tvrdili, že ve skupině nemají šanci ČSSR konkurovat.

Teď nastupovali do finále MS se zcela jinou motivací, mentálně posíleni dvěma cennými skalpy… a navíc takticky speciálně připraveni. Při vědomí dlouhodobé úspěšnosti Rumunska proti ČSSR si totiž kouč Dánů Jensen udělal dvouhodinovou schůzku s rumunským trenérem Kunstem, se kterým konzultoval taktiku pro finále. A hra tomu odpovídala – důraz na silové pojetí, agresivitu obrany a v útoku trpělivá až pomalá hra s čekáním na jasnou střeleckou příležitost.

V úvodu to zabíralo a Dánům se s touto "rumunskou" taktikou dlouho dařilo udržovat si drobné vedení. Ještě ve 23. minutě vedli 7:5, ale pak přišel další důležitý trenérský zásah Bedřicha Königa. Ze hry stáhl tentokrát ne tolik úspěšného brankáře Arnošta a do branky přišel náhradník Škarvan. Ten za téměř čtyřicet minut hry za svá záda pustil všehovšudy pouhé 4 střely!

Škarvan si myslí, že za horší úspěšnost Arnoštových zákroků ve finále mohl kouř v hale. "Franta nosil čočky, a tehdy ještě nebyly tak kvalitní. Před finále se hrálo i o třetí místo, zápas to byl dlouhý, v hale se kouřilo a myslím si, že právě to zakouřené prostředí dělalo v kombinaci s těmi Frantovými čočkami neplechu, takže ve finále hůře viděl," zamýšlí se dnes Jaroslav Škarvan.

Českoslovenští házenkáři do přestávky vyrovnali a duel otočili krátce po startu druhé půle, když se za stavu 9:9 prosadil Havlík a o chvíli později i Mareš. Hrála se házená postavená na obranách, ale po brance Brůny to v 54. minutě bylo už 13:10 a Čechoslováci směřovali od titulu korunních princů ke královskému zlatu. Vyhovoval jim v tu chvíli i trend rozhodčího Janerstama, který celý zápas toleroval Dánům dlouhou rozehrávku. Teď ji využívali sami svěřenci Königa a sbírali cenné vteřiny. A protože před spolehlivým Škarvanem stála stále neprostupná obrana dirigovaná Havlíkem, bylo o osudu finále i celého 6. MS házenkářů jasno.

Brankový účet finále uzavřel další brankou Vojtěch Mareš, který se společně s Dudou a Brůnou ocitl v ideální sestavě šampionátu. Českoslovenští házenkáři mohli po finálové výhře 14:11 (8:8) slavit zisk mistrovského titulu, a dosáhli tak jednoho z největších úspěchů v historii našich kolektivních sportů.

Po sérii cenných kovů konečně navázali na deset let starý triumf házenkářek, které přivezly zlato z MS 1957 v Jugoslávii. A ještě než s pohárem pro mistry světa odešli do šatny, kde řadě z nich tekly slzy a kde je postupně s gratulacemi navštívilo hned několik trenérů národních týmů, halou ve Västeraas se rozezněla československá hymna. Jediná hymna, která zazněla v průběhu celého šampionátu. Organizátoři ji dopřáli jedinému týmu, týmu mistrů světa, Československu.