Když bude třeba, tak přijedu, ale musím mít týmu co dát, řekl Štochl
Plzeň ‒ Po jednadvaceti letech se s reprezentací loučí brankář Petr Štochl. "Co mě mrzí je neúčast na olympiádě, kam jsme se neprobojovali. To je realita, s tím se člověk musí smířit. To už asi nestihnu," konstatoval jednačtyřicetiletý gólman.
Už loni v dubnu přišel za reprezentačními trenéry s tím, že ta zátěž je významná. „A tak jsem jim navrhl, aby už mě nezvali, ale jestli mě chtějí udržet mezi náhradníky, když se kluci zraní nebo bude potřeba, tak na nějakou akci rád přijedu, pokud budu mít sám pocit, že tomu týmu mám ještě co dát.“
Štochl stále hraje bundesligu v Berlíně a smlouvu má ještě na další sezonu. "Pak se zřejmě vrátím do Plzně. V jaké funkci ještě přesně nevím, ale u sportu bych rád zůstal. Vystudoval jsem ho a celý život se v něm pohybuji. Tak bych na to rád navázal i po skončení kariéry," řekl s tím, že zatím o dalším pokračování brankářské kariéry v Čechách neuvažuje.
Je z rodiny brankářů. Děda chytal ve fotbale, otec v hokeji a bratr hrál házenou. "Říká se, že brankáři jsou zvláštní sorta, což možná jsou. Ale já si to nemyslím. Rodina brankářů je tedy úplně v pohodě. My si naopak myslíme, že zvláštní jsou hráči."
Jeho bratr se už vrátil z německé bundesligy do Plzně, které v sezoně hodně pomohl. "Hráli jsme spolu a dokonce máme jeden nebo dva společné starty v reprezentaci," vzpomněl loňský Házenkář roku v Česku. "Bylo to velice příjemné po několika letech, kdy jsem končil druhý. I když mě mrzelo, že se to stalo proto, že Filip Jícha byl zraněný. Jeho kariéra je nenapodobitelná," dodal.
