Jícha: Na kvalifikaci přijedu, možná mě v Plzni čeká poslední reprezentační zápas

Do sezony už jste v dresu Barcelony naskočil, byť zatím v limitované roli. Jak tedy vlastně probíhá váš návrat?

Není to ještě žádný med. Dá se říct, že stále bojuji o to, abych zachránil svou kariéru. Moc rád bych se výkonnostně vrátil tam, kde jsem před dvěma lety byl. Když jsem ale doléčil vleklý zánět stydké kosti, ozvalo se koleno levé - tedy mé odrazové - nohy. Prasknul mi meniskus, který mi operativně vyndali, ale koleno pořád trpí. Přesto ale trénuji a připravuji se s týmem. Starám se o sebe a také o to, abych byl týmu jakkoliv prospěšný, třeba nabitými zkušenostmi, které můžu v určitých chvílích předat.

Takže na nějaké 60minutové zatížení, na které jste byl dlouho zvyklý z Kielu, to zatím asi není, že?

60 minut bych možná dal, pak bych se ale týden nepostavil na nohy (smích). Rozhodně si na svou situaci ale nechci nijak stěžovat. Užívám si skutečnost, že jsem mohl mít tak úspěšný sportovní život. Teď vlastně začínám znovu. Mám moc rád tenhle tým, u kterého cítím ohromnou soudržnost, nejsou to jen skvělí hráči, ale také dobrá parta. To mi dává motivaci hledat takovou roli, ve které budu týmu nejprospěšnější, i když nejsem stoprocentně fit.

Jak v důsledku zdravotních problémů vnímáte přeměnu vaší role, kdy nejste na palubovce a na tréninku lídrem?

Mě baví ta nová situace, kdy jsem se stal řadovým hráčem. Baví mě odhalovat i jiné stránky házené. Třeba silově na tom teď jsem asi nejlíp, co jsem kdy byl. Je to i určitá inspirace, v tuhle chvíli je pro mě všechno pořád nové a já si to užívám. Opravdu nechci nijak remcat. Hrál jsem za dva skvělé kluby - Kiel a teď Barcelonu a to je skvělá životní zkušenost.

To zní skoro jako smíření s blížícím se koncem…

To, že vám tělo vypoví, je v našem tvrdém sportu realita. Je vlastně div, že jsem v Kielu na té nejvyšší úrovni vydržel bez zranění šest let v kuse. Já se ale budu dál snažit, abych se k té špičce herně ještě mohl přiblížit. 

V základní části Ligy mistrů se chystáte na souboj s Kielem (1. 10., pozn. red.). I když už jste proti němu nastoupil vloni, kdy vás vyřadil ve čtvrtfinále, asi je to pro vás stále něco mimořádného.

Kiel zanechal v mém srdci obrovskou stopu. Hrál jsem tam osm let a v klubu prožil nejslavnější a nejúspěšnější roky. Na to nikdy nezapomenu. Doteď jsem v týdenním kontaktu s lidmi z města, vedením i s trenérem Alfredem Gislasonem. Bude to pro mě i teď mimořádné utkání.

Poté co nevyšel boj o na MS 2017, vstupuje národní tým do dalšího kvalifikačního cyklu. Může s vámi reprezentace v boji o evropský šampionát 2018 počítat? (národní tým začne 2. 11. na Islandu a 5. 11. následně v Plzni přivítá Makedonii)

Oznámil jsem trenérům, že přijedu a že se mnou tedy můžou počítat. Může to ale také být můj poslední start za reprezentaci. Nevím, jestli budu schopný hrát, ale každopádně chci klukům pomoct. Ale když jsem je naposledy sledoval, tak s tou energií, kterou teď mají, bych jim to nerad kazil tím, že bych třeba nastoupil. (smích) Já na reprezentační srazy vždy rád jezdil kvůli atmosféře, která v národním týmu panuje. Každopádně utkání v Plzni pro mě bude specifické. V Plzni jsem s házenou začínal a teď se tam možná přijedu s reprezentací rozloučit. Bylo by to pro mě hodně symbolické odehrát právě tam poslední reprezentační zápas. Uvidíme, jak to dopadne.