Rozdíly ve výchově českých a chorvatských talentů? Přístup k individuálním kvalitám, říká Plíšek

"Chorvatsko má velmi dobře nastavenou filozofii práce s mladými hráči, výchovu hráčů pro export do silnějších fotbalových lig do zahraničí," podtrhl Plíšek, který se vrátil do velmi známého prostředí.

"Chorvatsko, potažmo Balkán, jsou pro mě velmi blízké. Měl jsem blízko i k Hajduku Split," nastínil bývalý trenér, který vedl mimo jiné i bosenský klub FK Sarajevo. "Byl jsem patronem spolupráce mezi Slavií a Hajdukem. Znalost prostředí byla velmi významná – jak historicky, tak i lidsky. Znal jsem lidi, kteří v létě přicházeli do klubu," doplnil s tím, že kvůli povinnostem ve Slavii kývl na lákavou nabídku až napotřetí.

Kde hledat rozdíly v české a chorvatské práci s mládeží?

"Většina klubů akademií si uvědomují, aby mohly fungovat nebo přežít, musejí produkovat kvalitní hráče a včas je prodat do zahraničí. Aby to bylo možné, je potřeba je nejen vychovávat a trénovat, mít připravenou vhodnou metodiku, ale také jim dát včas příležitost a otevřít jim vrátka," uvedl muž, který má v Hajduku Split na starosti nastavení kompletní organizace, struktury i metodiky tréninkového procesu.

Hráči v Chorvatsku podle něj dostávají velkou příležitost v dospělém fotbale a akademie i první tým mají k sobě blízko. "Ochota dávat příležitost odchovancům je mnohem větší než u nás. Důraz je na technických dovednostech. A zatímco u nás se hodně věcí stáčí k tomu, aby hráč neudělal chybu, aby byl disciplinovaný, organizovaný, tak tady se mnohem víc věnuje pozornost osobnosti hráče, rozvíjí se individuální kvality," popsal Plíšek.

Naproti tomu jde i kouč. Ve chvíli, kdy se identifikuje talent, je velká snaha ho rozvíjet a dovést ho na vrchol. "I trenér je otevřenější, aby hledal potenciál hráče a hledal jeho individualitu. Není to tolik stáčené k šablonám, týmovému pojetí," dodal bývalý trenér Slovácka či Teplic.

S přístupem k individualitě se snoubí také komplexnost využitelnosti. "Chorvatští hráči se dokážou prosadit v těch nejlepších ligách na všech pozicích."

Plíšek si uvědomuje i společenský přesah přístupu k rozvíjení fotbalových dovedností. "Je to otázka mentality jednoho a druhého národa. I zde můžeme vystopovat určité rozdílnosti, které v celé mozaice dělá rozdíl mezi chorvatským a českým fotbalem. Chorvatský národ je velmi hrdý, rádi se spojují s příběhy, které vycházejí z těžkých podmínek. Je tu i velká vazba na období 90. let, kdy tu byla válka. Má v sobě velkou národní hrdost a bojovnost. A ti kluci žijí příběhy svých hrdinů," rozpovídal se Plíšek.

A možná i trochu romanticky dodal: "Tady lze pořád vidět spoustu dětí na hřištích, taky to ubývá, ale spojení s ulicí a opravdovým životem je mnohem větší."

Výsledek krutý, ovšem vypovídající

Znaje obě fotbalové podhoubí, může srovnávat s přehledem. Výsledek 1:5 z prvního vzájemného střetnutí v kvalifikaci nepřeceňuje a nepovažuje ho za zcela vypovídající. "I přes všechny problémy, které má náš fotbal, máme svou kvalitu a přednosti. Ten výsledek je pro nás až moc krutý. Na druhou stranu je třeba si sportovně přiznat, že rozdíl kvality mezi reprezentacemi je veliký."

Jedním dechem ovšem dodává, že srdcem Česku přeje. "Jako každý správný český fanoušek si budu přát úspěch české reprezentace. Chorvaté určitě utkání nepodcení a uvědomují si, že s velkou pravděpodobností definitivně rozhodne o tom, který z týmů postoupí přímo na mistrovství světa. Očekávám těsný výsledek," uzavřel Plíšek.