Je nám líto, video expirovalo.
Následuje
Branky, body, vteřiny

Přijeď do Běloruska, tady virus nehrozí, slýchá. Liga tam pokračuje i kvůli marketingu, řekl Lička

Už jen jedna fotbalová liga zůstává v době koronavirové epidemie v Evropě v chodu. V Bělorusku, kde se o víkendu odehrálo úvodní kolo sezony, a dokonce s fanoušky. Trenér Marcel Lička u toho už není, jelikož v prosinci po zisku titulu v Brestu nečekaně skončil. Dění na východě ale nadále sleduje. "Za pokračováním soutěže je i marketing," popsal kouč, který se rozmluvil také o situaci v Bělorusku, zvláštních krocích majitele nebo kam by mohly směřovat jeho další kroky.

Marcel Lička
zdroj: Twitter Dynamo Brest

Koronavirovou karanténu, která je už pár dní nařízena pro celé území České republiky, tráví u rodičů na kraji Ostravy v Hošťálkovicích, kde může bez většího počtu lidí okolo v klidu vyjít se psem na procházku do lesa a na čistém vzduchu se alespoň trochu vyvětrat.

To ale neznamená, že Marcel Lička od neprodloužení smlouvy v Dynamu Brest najednou vypustil fotbal z hlavy a jen si užíval volna. Naopak. Nadále na sobě poctivě pracuje. Od překvapivého konce v Bělorusku už stihl čtyřdenní trenérskou stáž ve skotském týmu Hibernians a nyní doma pravidelně sleduje zápasy, vytváří si analýzy a dělá na tom, aby byl připraven na novou výzvu.

Sám přiznává, že by nejradši brzy vyslyšel některou z nabídek, které mu v posledních týdnech přišly na stůl. Vše ale brzdí situace s koronavirem. V současnosti tak může pouze sledovat své bývalé svěřence z Brestu, jak si počínají na startu ligy, která zatím jako jediná v Evropě jede bez omezení.

"Kluci si ze mě dělali po telefonu legraci a říkali, ať přijedu do Běloruska, že se tam mají dobře a nic jim nehrozí," prozradil v exkluzivním rozhovoru pro web ČT sport dvaačtyřicetiletý kouč a bývalý hráč, který dříve hrával za Baník, Slavii, Zlín či v Polsku, Francii nebo Španělsku.

Překvapilo vás, že běloruská liga jako jediná v Evropě pokračuje?

Ano, hlavně z pohledu, že se přerušila liga také v Rusku. Co si budeme povídat, jsou to pořád státy, které jsou úzce spjaté. Čekal jsem proto, že v Bělorusku se alespoň odloží první dvě kola. Přerušit soutěž by podle mě v současnosti bylo správné, jelikož teď by měly dostat přednost jiné věci než fotbal.

Napadá vás nějaký důvod, proč v Bělorusku jedou dál?

Možná toho chtějí využít z marketingového hlediska. Fotbal je fenomén a fanoušci jsou zvyklí, že se o víkendu koukají na zápasy. Teď se nikde jinde nehraje. Dnes se spousta lidí i ze zahraničí kouká na streamy z Běloruska, protože se tam pokračuje.

Bělorusko je ale známé také autoritářským režimem prezidenta Alexandra Lukašenka. Nemyslíte, že za pokračováním soutěže může být i politické gesto a plán ukázat světu, že v zemi je vše v pořádku?

Všechno je možné. Bělorusko je pořád země, která je západu uzavřená. Když tam chcete jet, musíte mít víza a jen tak snadno vás tam nepustí. Všichni víme, že je tam prezident skoro 30 let. Může to být z jejich strany politika ve stylu, že chtějí ukázat, že kvůli nějakému viru nám někdo nebude určovat, jak bychom se měli chovat. Je to zvláštní. Oni mají jinou mentalitu. Už když jsem přišel a něčemu nerozuměl, tak mi řekli: Marceli, ty jsi Evropan. Já jim odpověděl: A odkud jste vy? Oni dodali: My nejsme Evropané, my jsme Rusové. Oni se pořád tlačí spíše na východ.

Mluvil jste o situaci s někým z vašeho bývalého klubu Dynama Brest?

Ve středu jsem telefonoval s pár lidmi z Brestu a u nich se vůbec nic neděje. Život běží dál, jak jsou zvyklí. Otevřené jsou restaurace i kavárny. Lidi sedí venku, chodí do práce. Hráči trénují běžně a mají normalní režim. 

Fotbalisté Dynama Brest se radují z mistrovského titulu
zdroj: twitter.com/FC Dynamo Brest

Je v Bělorusku reálné, že pokud by se situace horšila, mohli by hráči protestovat, pokud by se stále hrálo?

Vždycky se proti něčemu můžete postavit, pokud máte odvahu, ale je pravda, že v Bělorusku by to byl boj proti větrným mlýnům. Pokud by se něco mělo dít, muselo by se domluvit 16 týmů z první ligy. Když by měly odvahu a dodržely by slib, že do zápasu nenastoupí, možná by se něco mohlo stát. Ale znáte to. Z deseti klubů nakonec dva podlehnou nějakému tlaku a postaví se na hřiště. Tam je situace pořád jako v Česku před revolucí. Ne všichni mají odvahu jít proti proudu.

Pokud byste byl vy v Brestu, jak byste postupoval?

Řešil bych to prvně v kabině a zeptal se hráčů, jak se k tomu staví, a jejich názor bych respektoval, i kdyby mi byl třeba proti srsti. Nenastoupit k zápasu by bylo jednoduché, ale druhý mančaft řekne, že chce hrát, federace odpoví, že liga prostě pokračuje, a bude kontumace. Uděláte to jednou, dvakrát a potřetí už vás odhlásí ze soutěže. Já nebyl člověk v postavení prezidenta, který platí a má silnější slovo na svazu. Je ale pravděpodné, že ani on by s tím nic neudělal, pokud by stejný názor nepanoval u všech. 

MAJITEL DYNAMA PŘEJE JINÝM, FANOUŠCI SE BOUŘÍ

Dynamo Brest má za sebou první kolo, v němž remizoval 1:1. Koukal jste?

Ano, ze strany Brestu to byl slabší výkon a navíc přišlo poměrně málo lidí. Loni na nás chodilo devět tisíc pravidelně, skoro pořád vyprodáno. V pátek tam bylo něco přes tři tisíce lidí. Bohužel jsou v klubu v současnosti specifické problémy, kvůli kterým lidi nechtějí chodit.

O jaké problémy jde?

V nejvyšší soutěži je ještě jeden tým z Brestu, Ruch, který uměle vznikl pár let zpět. Byla to dřív farma Dynama, kam chodili mladí kluci a ti, co se nechytili. Teď postoupili do ligy a majitel Dynama, jemuž patří právě i Ruch, tak v pátek na Dynamo nedošel, ale v lóži v Minsku na zápase Ruchu nechyběl. On se i týden poté, co jsme získali titul, vyjadřoval, že kdyby si vybral mezi týmy, vezme si Ruch, že je to jeho klub. Dynamo je klub městský, do kterého on investoval peníze, ale Ruch bere jako svůj, co si vytváří. Teď tam přešlo hned několik hráčů.

Takový přístup asi nikomu v Dynamu příliš nepřidá.

Přesně. Fanoušci Ruch nesnaší a majitel je u nich v nelibosti. On navíc na Dynamu zvedl cenu vstupenek. Loni na nás stál lístek 9 rublů (cca 90 Kč), zatímco jinde v lize kolem 6 (60 Kč). No a letos jim to údajně ještě zvedl na 12 rublů (120 Kč). Cena permanentek se dokonce zvýšila skoro o sto procent. Spoustu známých mi řeklo, že to dělá pro odlákání lidí, protože lístky na Dynamo jsou teď na běloruský fotbal drahé. Chce, aby přestali chodit na Dynamo a začali na Ruch, kde jsou lístky levnější. Řekl bych, že to celé cítí i hráči v Dynamu.

Z Dynama odešlo hned několik důležitých hráčů, kteří vám pomohli k titulu. Čekáte od Brestu nyní propad?

Co se týče kabiny, měli jsme tam zdravé jádro. Byli tam zkušení hráči, kteří odehráli velké zápasy a byli důležití. Teď jich několik odešlo. Velký problém bude pro ně v brance. Nechali si utéct Aleksandra Gutora, což je v mých očích jedna z velkých chyb. Hrával i v Rusku, má něco za sebou a on je gólman, který, když to přeženu, hrál pode mnou takového Beckenbauera, libero. Je velice dobrý nohami v rozehrávce. Spoluhráči si o něj mohli pomoct a on rozdával kolmice i křižné pasy. Jeho absence je může stát lepší umístění, protože při zisku titulu nám vychytal spoustu zápasů. On a Pavel Nechalčik budou hodně chybět.

Slavící fotbalisté Brestu
zdroj: Twitter Dynamo Brest

Nepsali vám hráči nebo fanoušci po té remíze, že jim chybíte?

S hráči jsem pořád v kontaktu. Před zápasem jsme se bavili, co u nás a jak vypadá situace s koronavirem. Dostávám neustále i zprávy od fanoušků. Pro mě to ale už je minulost. Nejsem člověk, který nepřeje. Klubu a hlavně hráčům přeji, aby horší momenty zvládli mentálně a nevytvořil se tam chaos, skupinky, jak někdy bývá zvykem, a horší pasáž překonali společně. Musí mít v hlavách, že sezona je dlouhá a může se vyvíjet různě.

ZEMĚ JE MI JEDNO. HLAVNÍ JE VIZE

Vy jste bez angažmá od prosince. Už tušíte, kam by mohly vést vaše další kroky?

Nějaké možnosti trénování byly a nějaké jsou i teď. Bohužel je ale koronavirus a vše je pozastavené. Jestli budu trénovat v Česku, Polsku, Maďarsku, v Bělorusku nebo na Ukrajině, je mi to jedno. Jde spíše o to, aby ten klub měl jisté parametry.

Jaké máte na mysli?

Třeba zázemí. Nechtěl bych zažít, jak to mají některá mužstva tady v Česku, že si dají sraz na stadionu, sednou do autobusu a musí se přesunout na nějaké tréninkové hřiště na vesnici a pak jedou zpět. Pro mě je toto v dnešní době zarážející a ostudou daného klubu mít takové podmínky. Když vezmu kolik navíc ten klub utratí za pronájem hřišť... Jestli by nebylo lepší fungovat, jak se to dělá v zahraničí, třeba ve Francii, kde jsem žil, nebo Skotsku, kde jsem teď byl na stáži v Hibernians.

Povídejte.

Bylo to skromné, žádné luxusní 5 hvězda. Když jsem tam přijížděl, musel jsem jet do vrat, kde je kravín a ovce. Ale měli své tréninkové centrum. 67 hřišť plus umělka. Velká hala s umělkou, posilovna, jídelna, kde měli snídaně a obědy po tréninku, press centrum pro novináře. Vše 15 km za Edinburgem a fungují tam víceméně všichni, přípravky, žáci, dorostenci, áčko, béčko. Skromné, rodinné, ale funguje to.

Zmínil jste, že o vás byl zájem a je zájem. Je to z Česka, nebo ciziny?

Z Česka to nebylo.

A kdybyste si mohl vybrat. Zůstal byste nyní doma, nebo vyrazil na další zahraniční dobrodružství?

Dobrá otázka, ale je mi to jedno. Hlavní je pro mě důvěra a vize, s kterou bych tam šel. Důležité by bylo najít společnou řeč se sportovním ředitelem a majitelem, jakým směrem bych chtěl jít, jaký fotbal bych rád praktikoval. Pokud se v tomto směru střetnem, je pak potřeba ta důvěra, aby po špatném startu nebyla hned panika. Ale je pravda, že toto vše vám mohou říct u podpisu smouvy a stejně panika potom může přijít. Nevyberete si, ale chtěl bych něco vybudovat a být někde alespoň dva tři roky. Potom se lépe hodnotí vaše práce.

Pokud byste měl tipnout, kdy vás uvidí fanoušci opět na trenérské lavičce. Tak kdy  to bude?

To jste mě zaskočil. Budu doufat, že na startu nové sezony, pokud se fotbal brzy rozběhne. Kdyby byla taková možnost, byl bych velice rád. Jelikož sebevzdělávání je krásná věc, ale každodenní praxe s hráči na hřišti to je největší učení. To vám škola nedá. To mi říkal i Juande Ramos, který za námi do Brestu dorazil na tři dny a já s ním byl v intenzivním kontaktu. Stejně z něj vypadlo: Marceli, já ti řeknu názor, ale stejně až život tě naučí a musíš to řešit sám. Věřím ale, že to, co jsem občas zažil v Brestu, mi hodně pomůže.

Hlavní zprávy