Videorozhodčí na MS: Co a kdy mohou posuzovat, jak pracují a co uvidí diváci na stadionech

SITUACE, PŘI NICHŽ MŮŽE BÝT VYUŽITO VIDEO

FIFA definuje 4 konkrétní situace, k jejichž posouzení může hlavní rozhodčí využít pomoci videorozhodčího. Žádné další incidenty, ke kterým na hřišti dojde, podle pravidel přezkoumávat nemůže.

1 / Góly
Videorozhodčí kontroluje okolnosti dosažení každého gólu, tedy především to, jestli mu nepředcházel ofsajd, útočný faul, či zda se míč už předtím neocitl mimo hru.

2 / Penalty
Videorozhodčí kontroluje, jestli penalta, již nařídil hlavní sudí, byla odpískána správně. Stejně tak ale zkoumá, zda rozhodčí neopomněl penaltu nařídit. Videorozhodčí přezkoumává jak samotný faul, který k penaltě vedl, tak i to, jestli mu nepředcházel útočný faul, ofsajd, či zda se faul odehrál v pokutovém území.

3 / Červená karta
Podobně jako u penalt přezkoumává videorozhodčí jak to, zda byla červená karta udělená správně, tak i situace, kdy rozhodčí červenou kartu chybně neudělil. (Videorozhodčí kontroluje pouze situace, při nichž byla udělená rovnou červená karta, pokud hráč viděl červenou po dvou žlutých kartách, videorozhodčí tento incident nezkoumá.)

4 / Identifikace hráče při udělování karet
Videorozhodčí kontroluje, zda rozhodčí udělil kartu správnému hráči, případně může sudímu poradit, jaký hráč má kartu dostat, pokud si rozhodčí není v nastalém zmatku stoprocentně jistý.

PROCES ROZHODOVÁNÍ

Videorozhodčí během zápasu aktivně přezkoumává každou situaci, již má podle pravidel možnost kontrolovat, zároveň však platí, že hlavní rozhodčí vždy musí sám učinit rozhodnutí (přičemž “učinit rozhodnutí” může znamenat i nechat pokračovat ve hře) a nesmí se spoléhat primárně na videorozhodčího, tedy nerozhodnout nijak a vyžádat si konzultaci. Samotný proces rozhodování s pomocí videa má podle FIFA tři základní fáze:

1/ Herní situace
V okamžiku, kdy dojde na hřišti ke sporné situaci, může si hlavní rozhodčí vyžádat konzultaci s videorozhodčím, hlavního sudího ale může kontaktovat i sám videorozhodčí v případě, že odhalí situaci, kterou podle něj hlavní posoudil špatně. (Pokud hlavní sudí konzultuje nějakou s videorozhodčím, signalizuje to gestem, kdy si rukou ukazuje na ucho.)

2/ Posouzení situace
Rozhodčí buď může dát na doporučení videorozhodčího, nebo sám celou situaci přezkoumat na monitoru přistaveném u hřiště. (V tom případě rozhodčí ukáže gesto, jímž prsty kreslí do vzduchu obrazovku.) Pokud chce rozhodčí situaci sám přezkoumat na videu, může přerušit hru, avšak může tak učinit ovšem pouze v případě, že nepřeruší slibně se rozvíjející útočnou akci.

3/ Konečný verdikt
Hlavní sudí na základě konzultace s videorozhodčím, případně na základě zhlédnutí videa, vynese konečný verdikt. Ten musí učinit vždy hlavní rozhodčí, videorozhodčí takovou pravomoc nemá. 

O kontrolu u videa nemohou rozhodčího požádat ani hráči, ani trenéři.

Pokud by došlo k situaci, kdy rozhodčí na jedné straně chybně neuzná gól či nepískne penaltu a druhé mužstvo vstřelí z následného protiútoku branku, jsou pravidla stejná jako například v hokeji. Rozhodčí vrátí hru a uzná gól, jejž přehlédl, případně nařídí penaltu, a na druhé straně branku odvolá.

Pokud by během úseku hry, jenž byl fakticky odvolán, došlo k udělení červené karty, vyloučení zůstává v platnosti. Výjimkou by byla karta udělená za zmaření brankové příležitosti. 

VIDEOROZHODČÍ NA MS V RUSKU

64 zápasů
Zatímco v české lize je videorozhodčí hlavnímu k ruce jen v jednom  zápase ligového kola, na mistrovství světa je video k dispozici ve všech 64 zápasech.

Ústřední základna
V Rusku, podobně jako v Bundeslize není videorozhodčí přítomen na jednotlivých stadionech, ale bude sedět v centrále videorozhodčích (video operation room) v Moskvě, odkud posoudí veškeré situace.

33 + 2 kamery
Videorozhodčí má k dispozici – stejně jako televizní režie – na každém stadionu 33 kamer, z nichž 8 nabízí superzpomalené záběry. Oproti televiznímu přenosu má videorozhodčí navíc dvě ofsajdové kamery. Pokud využije záběry z těchto kamer k přezkoumání nějaké situace, smějí být poté použity i v televizním vysílání.

3 asistenti
Videorozhodčí (neboli VAR, z anglického Video Assistant Referee) má na MS k dispozici tři asistenty, takzvané AVAR(y) (z anglického Assistant Video Assistant Referee). Samotný videorozhodčí sleduje hru, přezkoumává opakované záběry a doporučuje verdikt hlavnímu sudímu.

Jeho první asistent (AVAR1) kontroluje hru v okamžiku, kdy se videorozhodčí dívá na opakované záznamy, aby jim žádná sporná situace neunikla. AVAR2 kontroluje všechny potenciální ofsajdy a informuje o nich videorozhodčího a AVAR3 se stará o komunikaci s televizními komentátory, lidmi na stadionu a mezi asistenty a videorozhodčím.

Lidé na stadionu
Jedna z nejčastějších a nejhlasitějších výtek vůči používání videa ve fotbale míří k tomu, že lidé sedící na stadionu obvykle vůbec nevědí, co se děje v okamžiku, kdy videorozhodčí přezkoumává nějakou situaci. Na MS by k takovým momentům docházet nemělo. Třetí asistent videorozhodčího by měl připravovat materiály a infografiku, která by diváky na velkoplošných obrazovkách na stadionu (stejně jako u televizních obrazovek) měla informovat o průběhu přezkoumávání dané situace.

Puštěné ofsajdy
Díky tomu, že na zápasy mistrovství světa bude dohlížet video, dostali asistenti rozhodčích instrukce, aby v případě těsných ofsajdů nezvedali praporek, nesignalizovali porušení pravidel a nechali posouzení celé situace na videorozhodčím. Mělo by se tak předejít chybně odmávaným ofsajdům.

Nastavený čas
Rozhodčí dostali za úkol zohlednit veškerý čas strávený konzultací videa v nastavení obou poločasů. "Na správný verdikt bude k dispozici tolik času, kolik bude potřeba. Ale každá minuta, každá sekunda ztracená videem bude na konci nastavena," prohlásil k tomu člen vedení komise rozhodčích světové fotbalové federace FIFA Massimo Busacca.