Rusko: Velké otazníky nad formou. Sborná před domácím šampionátem tápe

Historie: Největší úspěchy ruského reprezentačního fotbalu jsou spojeny s érou Sovětského svazu. Sborná vyhrála úvodní mistrovství Evropy v roce 1960 a na dalších třech turnajích skončila druhá. Na světové scéně ale nikdy na medaili nedosáhla. Nejblíže úspěchu byli Sověti v roce 1966, když tým s legendárním gólmanem Lvem Jašinem v sestavě podlehl v utkání o bronz Portugalsku.

Polechněte si speciální FOTBAL FOKUS podcast o mistrovství světa:

Samostatné Rusko sice postoupilo před deseti lety do semifinále mistrovství Evropy, jinak ale svou pouť vrcholnými turnaji končí pravidelně v základní skupině. Z dosavadních tří účastí Rusů na "mundialu" tak nejvíce v paměti utkvělo pět branek Olega Salenka do sítě Kamerunu na MS 1994 – tehdy také poprvé a naposledy nejlepší střelec turnaje nepostoupil se svým týmem ze skupiny.

Cesta na šampionát: Rusové jako pořadatel mistrovství světa měli samozřejmě účast zajištěnou automaticky. V průběhu dvouletého kvalifikačního cyklu tak odehráli ostré soutěžní zápasy jenom v rámci loňského Konfederačního poháru, který jako generálku na šampionát rovněž hostili. Po úvodní výhře nad Novým Zélandem ale nestačili na Portugalsko ani Mexiko a ze skupiny nepostoupili.

Kromě toho odehráli svěřenci Stanislava Čerčesova od předloňského Eura dalších sedmnáct přípravných utkání, úspěšní však byli pouze čtyřikrát. V aktuální sezoně zvítězili sice v říjnu nad Koreou 4:2, z dalších sedmi duelů ale uhráli jen remízy s Íránem (1:1), Španělskem (3:3) a v generálce s Tureckem (1:1).

Největší hvězdy: Neotřesitelnou pozici jedničky si drží už přes deset let Igor Akinfejev. Brankář moskevského CSKA se celou kariéru potýká s kolísavostí výkonů, když skvělé zákroky střídá se stěží pochopitelnými kiksy. Nikoho lepšího ale bývalý reprezentační gólman a současný trenér Čerčesov k dispozici nemá.

Na formě Akinfejeva bude do značné míry stát celá ruská obrana. Ta je po nutné generační obměně po výbuchu na Euru 2016 plná víceméně neznámých jmen. Přesto se kvůli zranění konkurentů nakonec do nominace dostal i devětatřicetiletý Sergej Ignaševič, který přitom po předloňském ME v reprezentaci skončil. To vypovídá o problémech ruských zadních řad mnohé.

Motorem záložní řady sborné by měl být Alexandr Golovin. Dvaadvacetiletý univerzál z ruského CSKA patří v současnosti mezi nepostradatelné a jako jeden z mála ruských hráčů má potenciál zamířit po šampionátu do některé z evropských soutěží. Ze třiadvacetičlenné nominace mimochodem působí mimo ruskou ligu pouze náhradní brankář Vladimir Gabulov z Brugg a záložník Denys Čeryšev, který hraje za španělský Villarreal.

Na Západ by možná po turnaji rád vyrazil i Fjodor Smolov z Krasnodaru, v tuto chvíli ruský útočník číslo jedna. Alexandr Kokorin totiž kvůli zranění v nominaci chybí a Arťom Dzjuba jen marně hledá někdejší formu. Kromě Kokorina se ze současných osobností ruského fotbalu nedostal podle očekávání mezi vyvolené ani Igor Denisov z Lokomotivu, který má kvůli dřívějším sporům s Čerčesovem dveře do reprezentace zavřené.

Ambice: Úsměvy řady expertů a zejména fanoušků se protáhly do ironického úšklebku, když los šampionátu poslal sbornou do dost možná nejlehčí skupiny celého turnaje. Čerčesovův výběr tak má reálnou šanci na postup do osmifinále, byť by se jinak než jako hostitel na mistrovství velmi pravděpodobně nekvalifikoval. Turnaj totiž budou kvůli neúspěchu v evropské kvalifikaci jen v televizi sledovat namátkou třeba Italové, Nizozemci, Irové nebo Velšané, kteří před dvěma lety na Euru přejeli sbornou 3:0.

Rusům hraje do karet rovněž los, v otevíracím duelu celého šampionátu se mohou proti Saúdské Arábii pozitivně naladit do dalších utkání. Klíčový ale bude druhý zápas proti Egyptu, kde je zatím nejistý start největší hvězdy "Faraonů" Mohameda Salaha z Liverpoolu. Pokud získá Rusko šest bodů, postoupí. V opačném případě bude muset pravděpodobně bodovat proti silné Uruguayi, což se nejeví jako příliš pravděpodobné.