Pět nejkontroverznějších rozhodnutí sudích v historii mistrovství světa
Fotbal nejsou jen krásné góly, chytré přihrávky nebo tvrdé fauly. K fotbalu patří i chyby, a to nejen hráčů, ale i rozhodčích, jež se mají starat o férový průběh zápasu. Minely sudích se nevyhýbají ani mistrovství světa a čas od času dokonce rozhodují finálové duely. Tohle je těch pět největších.
Na šampionátu v Jihoafrické republice na sebe už v osmifinále narazily dvě evropské fotbalové velmoci, dva odvěcí fotbaloví rivalové – Anglie a Německo. Němci se v utkání poměrně rychle dostali do vedení 2:0, ve 37. minutě ale snížil Upson a jen o pár desítek vteřin později vypálil zpoza hranice pokutového území Frank Lampard.
Německý gólman Neuer dokázal střelu jen tečovat na břevno, od nějž se míč odrazil dobrých třicet centimetrů za brankovou čáru a anglický záložník se jal okamžitě slavit. Jenže radost mu dlouho nevydržela. Neuer odražený míč rychle lapil, rozehrál ho a uruguayský rozhodčí Mauricio Espinosa k překvapení mnohých na hřišti i v ochozech nechal ve hře pokračovat.
Anglie se tak vyrovnání na 2:2 nedočkala a místo toho ji ve druhém poločase definitivně srazil dvěma brankami Müller. Nicméně v tomto případě platilo alespoň ono okřídlené "všechno zlé, je pro něco dobré". FIFA totiž zareagovala na vlnu kritiky, která se po zápase zvedla, a na následujícím mistrovství světa už zavedla brankovou technologii.
Volný pád Rudiho Völlera (1990)
Argentina se podle dobových ohlasů probojovala do finále mistrovství světa v Itálii nezaslouženě a jen s velkou dávkou štěstí. V rozhodujícím zápase ji ale štěstí – nebo spíše přízeň rozhodčích – opustilo.
Zápas byl odvetou za čtyři roky starý finálový triumf Argentiny nad týmem Západního Německa, tentokrát ale šlo podle mnohých o nejošklivější finále v historii světových šampionátů. Na straně Argentiny padly hned dvě červené karty a Němcům k vítězství stačila jen jediná branka.
Rozhodující gól zápasu navíc padl z velmi kontroverzně nařízené penalty. Rudi Völler se pět minut před koncem základní hrací doby probíjel do vápna, když v tom ho atakoval jeden z argentinských obránců. Německý forvard nabízené situace ochotně využil a složil se k zemi. Andreas Brehme následně proměnil nařízený pokutový kop a Němci se jen o pár minut později mohli radovat s pohárem pro mistry světa.
Jižní Korea byla největším překvapením šampionátu, jejž v roce 2002 hostila, když proti všem prognózám dokázala nečekaně dokráčet až do semifinále. Hned několikrát však asijskému týmu notně pomohli rozhodčí.
Významné kontroverze vzbudil už osmifinálový triumf domácích nad Itálií. V prodloužení za stavu 1:1 nejdříve argentinský rozhodčí Byron Moreno ukázal druhou žlutou kartu Totimu za jeho pád v pokutovém území, ačkoliv to nevypadalo, že by se italský útočník snažil simulovat, a následně pro smyšlený ofsajd neuznal branku Damiana Tomassiho. Vítězný gól Korejců pak 117. minutě vstřelil Ahn Jung-Hwan.
A podobné "štěstí" měli domácí Korejci i v následném čtvrtfinále proti dalšímu z evropských favoritů Španělům. Těm egyptský sudí Ghamal Al-Shandour neuznal hned dvě regulérní branky, jedné měl údajně předcházet útočný faul, u druhé měl míč přejít autovou čáru předtím, než přišla gólová přihrávka. Ani jedno se však nezakládalo na pravdě. Jižní Korejci udrželi stav 0:0 a nakonec přes favorita postoupili na pokutové kopy.
Asi nejslavnější "phantom goal" (do češtiny by se dal tento termín přeložit jako "gól-přelud") padl ve finále mistrovství světa 1966, v němž se ve Wembley střetla Anglie s výběrem Západního Německa. Po základní hrací době svítil na tabuli stav 2:2 a o vítězi tak mělo rozhodnout prodloužení.
Rozhodující moment přišel v 101. minutě. K míči se v pokutovém území Německa dostal anglický útoční Geoff Hurst, napřáhl a poslal svou střelu přímo do břevna, od nějž se míč odrazil od země a pryč ven z branky. Zatímco němečtí hráči ukazovali, že míč rozhodně nepřešel brankovou čáru, Angličané byli opačného názoru. Po dlouhých diskuzích se ruský čárový rozhodčí Bachramov a švýcarský hlavní Dienst rozhodli branku uznat.
Hurst pak v závěru prodloužení přidal ještě jednu branku, čímž zkompletoval finálový hattrick, a Anglie se tak mohla radovat ze svého dosud jediného titulu mistrů světa. O to, jestli míč tehdy skutečně přešel brankovou, se dodnes vedou spory, z dostupných záběrů se však zdá, že pravdu měli tehdy spíše Němci.
Těžko se najde fotbalový fanoušek, který by nikdy neslyšel o Maradonově boží ruce. A dost možná o ní slyšeli i lidé, již se o fotbal jinak vůbec nezajímají. Gól božského Argentince ze čtvrtfinále mistrovství světa 1986 proti Anglii se zkrátka stal kulturním fenoménem.
Padl v 51. minutě za stavu 0:0. Maradona se jako jediný hráč z pole hnal za vysokým nákopem, jenž padal k anglickému brankáři Shiltonovi, který chtěl míč očividně vyboxovat pryč. Jenže strážce anglické branky zjevně nepočítal s tím, že pěstí půjde do míče i argentinský útočník.
Maradona lehkým úderem přehodil překvapeného Shiltona, a zatímco angličtí hráči marně reklamovali u rozhodčího hru rukou, Argentinci slavili vedoucí gól. Maradona vzápětí přidal další, neméně slavnou, branku, když prokličkoval přes půlku hřiště a tentokrát už Shiltona překonal střelou. Legendární útočník tak nakonec dovedl Argentince k vítězství 2:1 nad Anglií a následně i k celkovému triumfu na šampionátu.
