Nejkrásnější trefy v historii mistrovství světa
Dvacet mistrovství světa přineslo celou řadu ohromných a nevídaných momentů, mezi které patří i úžasné gólové trefy. Tady je šest nejlepších z nich.
1. Manuel Negrete, Mexiko – Bulharsko, osmifinále MS 1986
Mělo se hrát v Kolumbii, ale nakonec se pořadatelství mistrovství světa chopilo v roce 1986 Mexiko. Kdo by řekl, že dlouhých 32 let se tato hrdá středoamerická země nedokáže od té doby nedokáže probít přes čtvrtfinále. Vzpomínky uvadají, ale některé momenty zůstávají v paměti hluboko vryty. Jedním z nejkrásnějších gólů z roku 1986 je úžasná trefa mexického záložníka Manuela Negreteho v osmifinále proti Bulharsku.
Negreteho gól by mohl být řazen i mezi nejlepší týmové branky. Jeho skvělému voleji, do něhož se Negrete položil v letu a míč tak trefil prakticky ve vodorovné poloze, totiž předcházela krásná narážečka s Rafaelem Amadorem, při níž se balon nedotkl trávníku. Nebýt Maradonových sól a neustále omílané ruky, vzpomínali bychom ze šampionátu na Negreteho branku jistě mnohem více.
2. Robin van Persie, Španělsko – Nizozemsko, skupina B, MS 2014
Jestli senzační porážka Francie se Senegalem v roce 2002 byla potupným způsobem, jak obhajovat titul z pozice jednoznačného favorita, nebylo to nic ve srovnání s tím, jakou totální demolici zažilo Španělsko před čtyřmi lety. La roja po třech titulech z Eura a MS v řadě zažívala první trhliny, když v roce 2013 na Konfederačním poháru vyhořela proti Brazílii. Stejně se ale čekalo, že alespoň semifinálovou účast by v Brazílii navzdory těžké skupině měla vyválčit.
V úvodním skupinovém utkání proti Nizozemsku Španělé začali dobře. Kontrolovali zápas, vytvářeli si šance a do vedení se dostali zásluhou proměněné penalty z kopačky Xabiho Alonsa.
Jenže těsně před koncem poločasu zavelel Robin van Persie jako pravý kapitán k obratu. Daley Blind se na levém kraji půlící čáry rozhlédl a poslal průzkumný padesátimetrový centr do vápna. Už se zdálo, že na něj Van Persie zřejmě nedosáhne – a kdyby ano, měl by velké potíže zpracovat si rychle míč na prsa a ještě před Casillasem v šestnáctce zakončit.
Fenomenální nizozemský útočník, který měl za sebou nepříliš ideální druhou sezonu v Manchesteru United pod Davidem Moyesem, se však odhodlal k něčemu naprosto nečekanému. V těžké pozici se pokusil vyskočit a míč nejen hlavičkovat, ale ještě ho umístit lobem nad vybíhajícího Ikera Casillase. Geniálně zkoordinovaný moment létajícího Holanďana pak inspiroval Nizozemce k velkému obratu – v druhém poločase nasázeli zoufalým Španělům další čtyři branky a vypráskali soupeře 5:1.
"Abych byl upřímný, byl to opravdu skvělý gól. S ohledem na okolnosti to možná byl gól mé kariéry," prohlásil po zápase van Persie. "Viděl jsem, že je Casillas trochu z branky, tak jsem se ho rozhodl lobovat. Byl to trochu risk, ale nemohlo to dopadnout lépe. Takové góly padají jednou za život," dodal.
3. Maxi Rodríguez, Argentina – Mexiko, osmifinále MS 2006
Mexiko se od roku 1986 do čtvrtfinále neprobojovalo i kvůli tomu, jakým způsobem se s ním před osmi lety vypořádala Argentina. Oba týmy se v osmifinálovém utkání prosadily hned v úvodu a zdálo se, že se diváci dočkají pořádné přestřelky. V následujících osmdesáti minutách však další branka nepadla a vyrovnaný souboj se tak v normální hrací době nerozhodl.
Po osmi minutách prodloužení ovšem přišel moment Maxiho Rodrígueze. Záložník na pravém kraji šestnáctky převzal dlouhý centr, nechal si míč na hrudi elegantně nadskočit a z voleje se do něj mohutně položil. Od prvního zlomku vteřiny bylo všem – i extatickým argentinským komentátorům – jasné, co se stane. Balon zaplave do levého horního růžku a mexický gólman Oswaldo Sánchez po něm bude lapat zbytečně.
Na mistrovství světa v Německu mimochodem padla ještě jedna nádherná branka z voleje –postaral se o ni Joe Cole. V Rodríguezově brance je však navíc dotek něčeho výjimečného. Snad tíha okamžiku vyřazovací fáze či způsob, jak předvídatelně od prvního momentu, kdy míč dopadl na Rodríguezovu hruď, celá situace působila. Téměř jako chvíle deus ex machina v souboji, který nešlo rozhodnout jinak než momentem geniality.
4. Uwe Seeler, Německo – Anglie, čtvrtfinále MS 1970
Hlavička Uweho Seelera na první pohled nepůsobí tak majestátně jako trefa Robina van Persieho ze šampionátu v roce 2014. Centr od Daleyho Blinda v utkání proti Španělsku jako by se na útočníka Manchesteru United snášel celou věčnost. Van Persie byl navíc v prostoru před Casillasem zcela osamocen. Rodák z Rotterdamu si tedy svůj moment mohl naplánovat – a situaci zvládl úžasně.
Uwe Seeler byl při své chvíli slávy v poněkud jiné situaci. Němci chtěli ve čtvrtfinále v roce 1970 Anglii oplatit čtyři roky starou krutou porážku ve finále, kdy o vítězství Three Lions rozhodl kontroverzní gól Geoffa Hursta. Stejně jako v inkriminovaném finále i v roce 1970 prohrávalo Německo osm minut před koncem 1:2. A stejně jako tehdy se Němcům podařilo stav zápasu srovnat.
Schnellinger poslal zdánlivě pošetilý nákop do šestnáctky, kde o své místo ke střele bojoval i legendární forvard Hamburku. Anglická obrana jej ovšem vcelku úspěšně vytláčela z prostoru, odkud by mohlo hrozit nebezpečí. Seeler tak na rozdíl od van Persieho byl pod velkým tlakem a musel každou setinu přehodnocovat, jakou nejlepší možnost k zakončení zvolit. A lépe si vybrat snad ani nemohl – v pádu zasáhl míč temenem a nádherně přeloboval brankáře Bonettiho. Brankář Chelsea se ani nepokusil o zákrok a pouze sledoval, jak se balon snáší do brány.
Zatímco v roce 1966 v sobě Angličané našli psychickou sílu a dokázali finále rozhodnout v prodloužení, čtyři roky poté se jim podobný úspěch nepovedlo zopakovat. V onom čtvrtfinále – a vlastně kdykoliv od té chvíle – bylo téměř vždy na řadě s vítězstvím ve vzájemných duelech na velkých turnajích Německo. To se sice v roce 1970 až do finále neprobojovalo, odbylo si však alespoň "utkání století" s Itálií. A to není úplně špatná vizitka.
5. Edmílson, Brazílie – Kostarika, skupina C, MS 2002
Brazilský tým na mistrovství světa 2002 dominoval tak, jako se to povedlo málokterému národnímu výběru předtím i poté. Ukázkou jeho naprosté převahy byl kromě jiného fakt, že brankář Marcos celý šampionát odchytal se zraněním ruky, které utajoval i před svým trenérem. Gólmanův herní nedostatek se však prakticky nikde nestačil podstatně projevit.
Brazílie celým šampionátem v Japonsku a Jižní Koreji zcela prosvištěla. Jako jediný šampion od roku 1970 zvítězila ve všech zápasech v normální hrací době – a to přitom generace Pelého, Jairzinha či Carlose Alberta v roce 1970 odehrála o utkání méně.
Selecao sice v roce 2002 nepraktikovalo čistou formu jogo bonito, v utkání proti Kostarice se jí však značně přiblížilo. V posledním utkání skupiny, kdy již Brazílie měla zajištěný postup, středoamerického soupeře rozložila 5:2. O třetí gól Selecaa se přitom famózním volejem, při němž se ještě stačil otočit o 360 stupňů, postaral Edmílson.
6. Giovanni van Bronckhorst, Nizozemsko – Uruguay, semifinále MS 2010
Podstatné množství branek, které padnou z velké vzdálenosti, patří při vší úctě mezi spekulativní pokusy, jež mohou, ale ve většině případů nemusejí skončit mezi třemi tyčemi. Střely z dálky pak ve větší míře, než je obvyklé, spatřujeme na mistrovství světa. Používané míče mají často vysokou rychlost a pro mnohé brankáře, kteří se s nimi ještě sžívají, jsou balony extrémně nepředvídatelné.
Mezi ideální příklad takového míče lze zařadit i Jabulani. Ten před šampionátem v Jihoafrické republice někteří brankáři označovali za "plážový" (Claudio Bravo), jiní za "balon ze supermarketu" (Júlio César).
Trajektorie letu zaskočila i Fernanda Musleru. Uruguayský gólman před čtyřmi lety v semifinále proti Nizozemsku zasahoval velmi pozdě a poněkud laxně proti ráně Giovaniho van Bronckhorsta. Střela nizozemského kapitána však byla přesto naprosto parádní. Levý bek převzal míč zhruba pětadvacet metrů před uruguayskou bránou, vypálil – a míč skončil přímo v pravém horním rohu.
