Modrič, Hazard, Mbappé a spol. – nejlepší jedenáctka fotbalového svátku v Rusku

Hugo Lloris (Francie) – Přestože nechal v bitvě o zlato zavzpomínat na hrubku liverpoolského Lorise Kariuse z finále Champions League, patřil strážce francouzské svatyně k základním stavebním kamenům nových šampionů.

Kapitán "les bleus" vyzařoval klidem, rozvahou i zkušeností a v důležitých momentech předvedl zákrok světové extratřídy (ve čtvrtfinále za stavu 1:0 zneškodnil tygřím skokem hlavičku Martína Cácerese z Uruguaye a v semifinále si za stavu 0:0 pochutnal na pohotové otočce Tobyho Alderweirelda z Belgie).

Jednatřicetiletý rodák z Nice navíc dokázal i konstruktivně rozehrát, čímž výraznou měrou pomáhal týmu v bleskovém přechodu do protiútoku. Ve finále si dokonce připsal největší počet užitečných přihrávek ze všech hráčů výběru ze země galského kohouta.       

Diego Godín (Uruguay) – V souvislosti s uruguayskou reprezentací se během mistrovství světa skloňovala převážně jména ofenzivních snajprů Edinsona Cavaniho a Luise Suáreze. I velezkušený stoper z Atlética Madrid nicméně zápas co zápas ukazoval, že je právem označován za jednoho z nejlepších na světě.

V osobních soubojích byl tvrdý jako skála, před brankou soupeře se staral o nebezpečí při standardních situacích a zároveň podporoval útočné snažení Jihoameričanů tvůrčí rozehrávkou. Ve čtvrtfinále sice musel skousnout vyřazení od pozdějších mistrů z Francie, ale s individuálním vystoupením na turnaji může být obránce "la celeste" nadmíru spokojen.

Raphaël Varane (Francie) – V pětadvaceti letech je mistrem světa, čtyřnásobným vítězem Ligy mistrů a titul slavil i ve španělské nejvyšší soutěži či poháru. Krátká vizitka rodáka z Lille je ovšem podpořena učebnicovou poziční hrou, schopností kreativně založit protiútok a v neposlední řadě také instinktem zabijáka v pokutovém území soupeře.

Obránce Realu Madrid zužitkoval ve čtvrtfinále proti Uruguayi milimetrově přesný centr Antoina Griezmanna a přispěl k vítězství 2:0. Po vážném zranění zkušeného Laurenta Koscielnyho převzal před startem turnaje roli vůdce defenzivní linie mužstva a zvládl ji ve stylu hodném šampiona. 

John Stones (Anglie) – Sezonní dril pod taktovkou náročného kouče Pepa Guardioly v Manchesteru City přinesl kýžené ovoce. Ze čtyřiadvacetiletého stopera se stal v Rusku jeden z lídrů Albionu. V kooperaci s o rok starším Harrym Maguirem vytvořil fungující tandem, který dodával týmu klid, a představoval i hrozbu před brankou soupeře.     

V základní skupině proti Panamě se navíc dvakrát zapsal do střelecké listiny a blízko gólu byl také v prodloužení semifinále s Chorvatskem – jeho hlavičku mířící do sítě však odpravil do bezpečí Šime Vrsaljko a vzápětí rozhodl o postupu "kockasti" Mario Mandžukič. Anglie nicméně se Stonesem v sestavě naznačila, že má v dalších letech na čem stavět. 

Kevin De Bruyne (Belgie) – Nejlepší nahrávač uplynulého ročníku Premier League byl důležitou postavou i na mistrovství světa. Kromě semifinále s Francií, které ho nezastihlo v nejlepším rozpoložení, ukazoval nesporný talent a v každém střetnutí vytvořil hned několik příležitostí pro své spoluhráče.

Čtvrtfinálové galapředstavení s Brazílií navíc okořenil nádherným gólem, jímž pomohl vyřadit favorizované "kanárky". Na nezištnou spolupráci s Edenem Hazardem a Romeluem Lukakuem pěli ódy fanoušci na stadionech i experti v televizních studiích. Fotbalové myšlení ryšavého záložníka bylo zkrátka a dobře opět fenomenální.

N'Golo Kanté (Francie) – Před šesti lety hrál třetí francouzskou ligu za Boulogne. V současnosti je malý velký muž z Chelsea nepostradatelnou součástí kádru mistrů světa. Po vynikající sezoně v dresu londýnského celku (z hlediska individuálních statistik, pozn. autora) patřil i v Rusku k nejlepším. 

Před finále s Chorvatskem měl na svém kontě největší množství přihrávek, největší množství přesných přihrávek a mezi elitní dva hráče týmu se řadil i v průnikových pasech, zisku míče nebo zachycení akce soupeře. Z fantastické práce sedmadvacetiletého středopolaře pak těžil celý tým v čele s Griezmannem a Kylianem Mbappém.

Luka Modrič (Chorvatsko) – Zlatou kopačku pro nejlepšího hráče mistrovství světa získal zaslouženě. Rodákovi ze Zadaru pomohla výrazně ofenzivnější role než v domovském Realu Madrid a srdce fotbalových příznivců plesala. Ve středu hřiště dokázal prakticky vše – bránil, útočil, rozdával lahůdkové nahrávky a střílel důležité branky.

V zahajovacím duelu s Nigérií chladnokrevně proměnil pokutový kop, favorizovanou Argentinu srazil do kolen druhým gólem. V osmifinále s Dánskem sice neproměnil penaltu, ale v následném rozstřelu i s notnou dávkou štěstí uspěl, a neobyčejnou psychickou odolnost prokázal ve stejné disciplíně i proti Rusku. 

Přestože si připsal zdaleka nejvíce minut ze všech hráčů, na fyzické kondici se to absolutně neprojevilo. I v prodloužení play-off sprintoval jako krátce po úvodním hvizdu a zároveň stačil vévodit statistikám mužstva ve všech typech přhrávek. Nový trenér "bílého baletu" Julen Lopetegui by měl možná zvážit jeho pozici na hřišti.

Coutinho (Brazílie) – Veškerou pozornost na sebe strhával Neymar, ale byl to právě ofenzivní klenot Barcelony, kterého šampionát zastihl z brazilského pohledu v nejlepší formě. Už v prvním měření sil trefil s lehkostí sobě vlastní šibenici švýcarské svatyně a radost ze hry rozdával i v dalším průběhu turnaje.

Rozhodují gól vstřelil proti Kostarice, v utkání se Srbskem oslovil oku lahodícím pasem skórujícího Paulinha a jiskru naděje pomohl vykřesat i v "rozlučkovém" čtvrtfinále s Belgií, v němž naservíroval míč na hlavu Renata Augusta. Kýžené zlato ani žádnou z medailí sice nezískal, ale z individuálního hlediska se prezentoval výborně.  

Ivan Perišič (Chorvatsko) – V základní skupině nikterak nezářil, ale jakmile začala vyřazovací fáze, byl k nezastavení. Ofenzivní křídlo milánského Interu "posadilo na kolotoč" v každém zápase řadu obránců, adresovalo jeden centr do pokutového území za druhým a střílelo veledůležité góly.

V semifinále s Anglií nejprve akrobatickým kopem zužitkoval Vrsaljkův centr, čímž vyrovnal na 1:1, a v prodloužení vybojoval rozhodující zásah pro Mandžukiče. Ve finále se pak umně zbavil Francouze Kantého a křižnou ranou překonal bezmocně plachtícího Llorise. Není proto divu, že upoutal pozornost velkoklubů v čele s Manchesterem United.

Eden Hazard (Belgie) – Kapitán "rode duivels" toužil po zlatu a zápisu do historie. Jeho sen se sice nenaplnil, ale sedmadvacetiletý rodák z La Louvière odehrál fantastické mistrovství. Ve všech utkáních potvrzoval roli vůdce a jednoho z nejlepších hráčů na světě. Měl lví podíl na tom, že výjimečná generace odjela z Ruska s bronzem.

Pod nejlepší umístění v dějinách Belgického království se mimo jiné podepsal třemi brankami a dvěma přihrávkami. Gólem proti Anglii definitivně pojistil zisk medaile a v pozápasovém rozhovoru naznačil, že v příští sezoně už dres londýnské Chelsea pravděpodobně oblékat nebude. Nahradí hvězdného Cristiana Ronalda v Realu Madrid?     

Kylian Mbappé (Francie) – Navázal na legendárního Pelého, obdržel cenu pro nejlepšího mladého hráče šampionátu, čtyřikrát rozvlnil síť a na krk si pověsil zlatou medaili. Devatenáctiletý supertalent z Paris Saint-Germain prožil pohádkový turnaj. 

Stejně jako Perišič se v základní skupině spíše zahříval – proti Peru nicméně vstřelil vítězný a zároveň postupový gól. Od osmifinále s Argentinou, v němž dvěma trefami režíroval obrat, byl neustále pod drobnohledem kamer, fanoušků i expertů.

A enormní tlak zvládl s přehledem zkušeného matadora. V rychlosti s míčem i bez něj se mu žádný z protihráčů nevyrovnal. I ve finále "větral" obranu Chorvatska jako TGV a v 65. minutě dokonal francouzskou krasojízdu. C'est la vie.