Čtyři roky od semifinálového debaklu 7:1. Kam se posunuly týmy Brazílie a Německa

"Je to nejhorší moment mé fotbalové kariéry a nejhorší den mého fotbalového života," nechal se po neslavném semifinále slyšet tehdejší trenér "kanárků" Luis Felipe Scolari, který o šest dní později na svou funkci rezignoval. Brazilcům v zápase chyběla po zranění největší ofenzivní hvězda Neymar a kvůli kartám nemohl nastoupit ani kapitán a hlavní opora Thiago Silva, přesto asi málokdo čekal, že by Němci už ve 30. minutě měli vést 5:0.

A brazilští fanoušci na devastující porážku stále nezapomněli. "Ta porážka 7:1 je jako duch, který se nad námi vznáší. Je pořád přítomná, lidé o ní stále mluví, a čím víc o ní lidé mluví, tím spíš hned tak nezmizí," přiznal současný trenér brazilského výběru Tite. Zdá se však, že na letošním šampionátu se představí jiná Brazílie, konsolidovanější a silnější než ta, která před čtyřmi lety tak ostudně prohrála v semifinále. "Když se podívám na současný brazilský tým, je o dvě třídy lepší, než ten z roku 2014," myslí si německý reprezentant Toni Kroos, který v tehdejším duelu vstřelil dvě branky.

Dunga trefa nebyl, Tite už ano

Po ostudném semifinále, které brazilští fotbalisté ještě "vyšperkovali" porážkou 0:3 s Nizozemskem v utkání o třetí místo, nahradil Scolariho na lavičce "kanárků" trenér Dunga, pro něhož to bylo, stejně jako předtím pro Scolariho, už druhé angažmá u kormidla brazilské reprezentace.

Zatímco mezi lety 2006 a 2010, kdy byl u týmu poprvé, se mužstvu pod Dungovým vedením celkem dařilo (Brazílii dovedl k triumfu na Copa América a konfederačním poháru), tentokrát to byla jiná písnička. "Kanárci" neuspěli ani na Copa América 2015, ani na výročním turnaji Copa América Centario a nedařilo se jim ani v kvalifikaci mistrovství světa.

Když byl Dunga v červnu 2016 od týmu odvolán, krčili se Brazilci na šestém místě a reálně jim hrozilo, že se na šampionát vůbec nepodívají. K týmu byl povolán trenér Tite a s jeho příchodem nastal okamžitý výsledkový obrat. Brazílie zvítězila v sedmi následujících kvalifikačních duelech, rázem se vyhoupla na první místo a stala se dokonce prvním týmem (s výjimkou Ruska, které šampionát hostí), který se na turnaj kvalifikoval.

Trenér Tite bývá označován, podobně jako jeho předchůdci u brazilské reprezentace Scolari a Dunga, za trenéra vyznávajícího velmi pragmatický přístup k fotbalu ve stylu "účel světí prostředky", tedy způsob hry, který si s brazilským fotbalem běžně příliš nespojujeme. V samotné Brazílii se však mluví hlavně o tom, že se Titemu podařilo týmu vrátit "duši" a energii.

Už ne jen Neymar

Na šampionátu v roce 2014 se Brazílie zdála být týmem jednoho muže – Neymara. Ten je stále největší hvězdou "kanárků", nyní je ale útočná vozba Brazílie mnohem vyrovnanější a nebezpečí může hrozit z mnoha stran. Do role ofenzivní hvězdy už dorostl barcelonský Philippe Coutinho, který stejně jako křídelník Juventusu Douglas Costa nebyl před čtyřmi lety ani v nominaci. Do role obávaného hráče vyzrál i Willian, který patřil letos mezi to nejlepší v dresu londýnské Chelsea a jenž si před čtyřmi lety na šampionátu příliš nezahrál.

Hlavní rozdíl v síle kádru "kanárků" oproti brazilskému šampionátu je však na hrotu. Zatímco na minulém mistroství měla Brazílie k dispozici na pozici středního útočníka v podstatě jen Freda, jenž už tehdy byl za vrcholem kariéry a za výkony na turnaji si vysloužil v zásadě jen kritiku, tentokrát si může trenér brazilského týmu vybírat hned mezi dvěma hvězdnými útočníky, kteří navíc mají za sebou velmi povedenou sezonu.

V základní sestavě by podle předpokladů měl na hrotu nastoupit Gabriel Jesus, který se prosadil v Manchesteru City v konkurenci Sergia Agüera a jenž dokázal v dosavadních 16 startech za reprezentaci vstřelit 9 gólů. Z lavičky mu nejspíš bude krýt záda Roberto Firmino, který v této sezoně vstřelil v 52 zápasech za Liverpool 27 branek a měl lví podíl na postupu anglického celku do finále Ligy mistrů.

Brazílie však disponuje i velmi slušnou silou v obraně, k dispozici má hned trojici defenzivně laděných středních záložníků, kteří hrají v těch největších evropských klubech – Casemira z Realu Madrid, Fernandinha z Manchesteru City a Paulinha z Barcelony.

Na pozici stopera byl v kvalifikaci jedničkou Miranda, jehož nejčastěji doplňoval Thiago Silva či Marquinhos, a konkurenci na brankářském postu, kde se o pozici jedničky pere Ederson z Manchesteru City s Alissonem z AS Řím, by Brazilcům mohl závidět celý fotbalový svět. Největším otazníkem, hlavně z pohledu evropského fanouška, tak bude Fagner, který musí na pravém beku zaskakovat za zraněného Daniho Alvese.  

Německá přestavba

Německo po semifinálovém masakru Brazílie dotáhlo brazilský šampionát do zlatého konce, když v prodloužení finále s Argentinou vstřelil ve 113. minutě vítězný gól na 1:0 Mario Götze, a Němci se tak mohli radovat ze čtvrtého titulu mistrů světa. Po vítězném šampionátu se však německá reprezentace musela vyrovnávat nejen s mistrovskou kocovinou, ale i s koncem reprezentační kariéry hned několika tradičních opor – kapitána Philippa Lahma, Miroslava Kloseho, nejlepšího střelce v historii mistrovství světa, a stopera Pera Mertesackera. O dva roky později se navíc s reprezentací rozloučil další z dlouhodobě klíčových hráčů záložník Bastian Schweinsteiger.

Přesto v německém celku nedošlo k žádné zásadní revoluci. Garantem kontinuálního a přirozeného vývoje týmu byl (a stále je) trenér Joachim Löw, který působil u německé reprezentace jako asistent Jürgena Klinsmanna už na domácím světovém šampionátu v roce 2006 a v roli hlavního kouče dovedl Němce - krom triumfu v Brazílii - k druhému místu na Euru v roce 2008, třetímu na mistrovství světa 2010 a dvěma semifinálovým porážkám na evropských šampionátech v letech 2012 a 2016.

Löw, co se sestavy týče, patří ke konzervativnějším trenérům, a tak transformace mužstva probíhá postupně. Kostra německého celku je dlouhodobě neměnná a patří do ní hráči světového formátu jako Neuer, Hummels, Khedira, Kroos, Özil či Müller. Ty Löw postupně doplňuje mladými fotbalisty, kterých německý fotbal produkuje bezpočet.

V národním týmu tak postupně dostávají šanci borci jako Timo Werner, Niklas Süle, Julian Brandt, Benjamin Henrichs, Joshua Kimmich, Leon Goretzka  či Leroy Sané, jeden ze strůjců letošní jízdy Manchesteru City Premier League, jenž se ale překvapivě nevešel do finální nominace na letošní šampionát.

Mistrovská kocovina

Po zlatém brazilském šampionátu čekala Němce kvalifikace na Euro, do níž ale Löwovi svěřenci nevstoupili zrovna suverénně. Po úvodní těsné výhře nad Skotskem ztratili Němci body s Polskem i Severním Irskem, a přestože ani ve zbytku kvalifikace nebyly jejich výkony ideální, nakonec přeci jen dokázali skupinu ovládnout a postoupit na mistrovství Evropy z prvního místa. Tam se Němci proklestili až do semifinále, kde ovšem nestačili na Francii.

Po evropském šampionátu ale tým okysličený o nové mladé hráče definitivně naskočil na vítěznou vlnu. Kvalifikací na mistrovství světa, v níž se Němci potkali i s českým celkem, projeli Löwovi svěřenci jako nůž máslem, když v deseti utkáních desetkrát zvítězili. Německo navíc dokázalo v loňském roce ovládnout i Konfederační pohár, kam odjelo bez největších opor a zvítězilo – s určitou nadsázkou řečeno – s rezervním týmem.

Další debakl?

Jak Německo, tak Brazílie odjede na šampionát v pozici jednoho z největších favoritů na zisk titulu. Brazilci budou mít v Rusku podle expertů tým ještě silnější, než jaký postavili před čtyřmi lety, a německý celek bude přinejmenším stejně silný, jako ten který zvítězil před čtyřmi lety. Nedá se tedy očekávat, že by případné střetnutí těchto dvou celků přineslo vysoké vítězství, respektive debakl jednoho z nich. Ale neříkejme hop, před čtyřmi lety v semifinále mistrovství světa výsledek 7:1 také nikdo nečekal.