Brankář německé reprezentace Neuer: Jsem fit a ve formě

"Buď odchytáš jeden přípravný zápas a potvrdíš, že jsi fit a ve formě, nebo nejedeš," stanovil jasně Löw.

Neuer se dlouho strachoval, jestli se k zápasu vůbec dostane, protože český rozhodčí Pavel Královec výkop o 103 minut posunul kvůli průtrži mračen a nezpůsobilému terénu. Nakonec ho celý odchytal, dostal dva góly a…

… nakonec se do konečné nominace vešel a pak po devíti měsících promluvil. Začal diplomaticky. "Samozřejmě že už mám mistrovství světa v hlavě, ale dovolte mi se vrátit o pár měsíců zpět. Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi pomáhali po mém zranění při návratu. Lékařům, fyzioterapeutům, fitness trenérům. Také kamarádům a spoluhráčům z reprezentace, ale také všem z Bayernu Mnichov, kteří mi věřili, vždy mi přáli to nejlepší a drželi při mně."

Po zápase v Rakousku jste se s týmem nevrátil do Itálie na soustředění, ale mířil jste rovnou do Mnichova. Proč? Na kontrolu?

Ona to vlastně až taková lékařská kontrola nebyla. V celém průběhu léčby jsem vždy podstupoval kontroly magnetickou rezonancí, abychom věděli, jak se noha hojí. Vždy jsem říkal, že je pro mě důležitý vlastní pocit. Jestli se mohu do nohy pořádně opřít, spolehnout se na ni. Byl jsem stoprocentně přesvědčený, že je noha v pořádku, protože jsem v posledních týdnech naplno trénoval, odehrál dvě modelovaná utkání proti juniorskému týmu do 20 let a pak zápas v Rakousku. Ale přesto jsme se na poslední chvíli rozhodli, že se "otočím" do Mnichova, abychom vše zkontrolovali. V sobotu večer jsem vyrazil, přespal jsem doma a v neděli časně ráno už jsem byl v areálu Bayernu, kde jsem podstoupil další magnetickou rezonanci. A byl jsem velmi šťastný, když jsem dostal pozitivní zprávu, že je všechno v naprostém pořádku.

Co se vám poslední měsíce honilo hlavou? Měl jste někdy strach, že se nestihnete uzdravit?

Ježíš, na to by nám tady ani nestačil čas. Mám za sebou dlouhou a těžkou dobu. Ale také zajímavou a pěknou. Přiznám, že mě bavilo vše kolem rehabilitace, protože jsem se naučil nové věci a dověděl se hodně o svém těle. Vždy jsem zůstal pozitivní a před očima jsem měl ten cíl. Věděl jsem, že to mohu stihnout a stihnu. Kdybych neměl to pozitivní myšlení, tak bych tady teď v Eppanu nebyl a trenér by mě nenominoval. Cítím se velmi dobře a dostal jsem velmi dobrou zpětnou vazbu od spoluhráčů po zápase v Rakousku. Řekli mi, že není vidět, že bych měl nějaký výpadek, že bych byl horší. To je pro mě nejdůležitější. V posledním měsíci jsem skutečně prošel velkým zatížením, jak při trénincích v Bayernu, tak i nyní na soustředění. Takže jsem přesvědčený, že ho vydržím i při mistrovství. A pokud bude o mně trenér přesvědčený jako o hráči, chtěl abych absolvovat maximum zápasů.

Před zápasem v Klagenfurtu proti Rakousku jste i přes odkládání výkopu kvůli dešti působil uvolněně, přestože šlo o klíčový duel. Pokud byste ho neodehrál, nesplnil byste podmínku nominace…

Pokud to vypadalo, že jsem uvolněný, tak jedině dobře. Ale to jsem určitě nebyl, právě protože to pro mě měl být zcela klíčový zápas. Samozřejmě nebylo příjemné se jít třikrát rozcvičovat a ještě pořád nevědět, co provede počasí a jestli se bude hrát. V útrobách stadionu jsem se bavil s ostatními, ale také jsem se protahoval, cvičil a jezdil na rotopedu, abych se udržel v provozní teplotě. Nakonec jsem byl rád, že se hrálo, protože mi to umožnilo cestu na další šampionát.

Trenér Joachim Löw kromě vás nominoval také Kevina Trappa, ale ani on toho v sezoně příliš neodchytal. Čím si to vysvětlit?

Brankářská nominace byla pro Joachima Löwa a trenéra brankářů Andrease Köpkeho letos skutečně hodně těžká. Měli jsme na soustředění čtyři velmi kvalitní gólmany a vždy je obtížné jednoho vyřadit. Pro každého hráče je nepříjemné odjet při posledním zužování kádru. Bernd Leno je vynikající brankář, o tom nemusíme debatovat, takže je mi za něj velmi líto, že se do konečného týmu nevešel. To, že se tak Joachim Löw rozhodl, je jeho věc a on takové rozhodnutí musí nést a je za něj zodpovědný. Ale přesto věřím, že je přesvědčený, že jde o nejlepší volbu, pro něj, pro tým. Tak to prostě je. Za nominaci zodpovídá trenér a on to ví. Přestože mohou existovat jiné názory.

Na vás bylo v sobotu vidět, že vám chybí herní praxe. Kolik zápasů nebo času potřebujete, abyste byl úplně zpět, zcela ve formě?

Nemyslím si, že bych nebyl připravený. Proto jsem tady. Mám za sebou tzv. anglický týden, během kterého jsem odehrál tři zápasy. Dva modelované proti německé "dvacítce" a pak v Rakousku. Pomohlo mi také deset dnů před soustředěním národního týmu, kdy jsem naplno trénoval s Bayernem Mnichov. Tady v Eppanu jsem absolvoval všechny tréninky v plném zatížení a s absolutní vážností, protože vím, že mě každý posouvá dopředu. Měli jsme s trenérem domluvu, že by mi čestně řekl, kdyby se mu cokoliv nelíbilo. A obráceně. Já jsem vždy připravený říct, že se necítím stoprocentně fit. Pro mě je nejdůležitější úspěch týmu a ten bych nepokazil tím, že bych jel, kdybych nebyl zcela ve formě. Ale to konečné rozhodnutí je skutečně na trenérech. Já jsem se snažil podat maximální výkon. Ať v tréninku nebo pak v zápasech. Se svou momentální výkonností jsem spokojený a těším se na nejbližší dny a utkání.

Po utkání v Rakousku jste po zápase dlouho mluvil s Leroyem Sanem. Utěšoval jste ho kvůli jeho nepodařenému výkonu, nebo už jste měl nějaké informace, že právě on na mistrovství nepojede?

Ne, nic jsem nevěděl, ani jsem neměl tušení. Prostě jsme jen tak normálně mluvili o zápase. Bylo poznat, že jsme nebyli spokojení, mluvili jsme o určitých situacích, protože jsme ve druhém poločase nehráli dobře. Vysvětlovali jsme si, čím to bylo, a přemýšleli, co zlepšit do dalších zápasů.

Máte za sebou dvě mistrovství světa. Byl to pro vás při rehabilitaci podnět, impulz takový turnaj opět zažít? Vybavoval jste si okamžiky třeba z minulého šampionátu?

Ano, byl to ohromný impulz, takové obrázky má před sebou asi každý sportovec, který se vrací, zvlášť po zranění. Měl jsem před sebou jasný cíl. Vrátit se. Nejen do reprezentace, ale i do branky Bayernu. Z toho pohledu je mi líto, že jsem v sezoně nestihl jediný zápas pod Juppem Heynckesem (trenér Bayernu, který se na jeho lavičku vrátil po Neuerově posledním odchytaném zápasu a který po sezoně ukončil kariéru – pozn.). Bohužel, tak se to sešlo a navždy mi to bude líto. Ale nechtěl jsem nikdy nic riskovat. Přestože jsem byl připravený, tak jsem chápal, že trenér nechal ve finále Německého poháru hrát Svena Ulreicha, který za celou sezonu odvedl skvělou práci.

Kolega Marc-Andre ter Stegen má za sebou dobrou sezonu v Barceloně. Rozumíte jeho smutku, že zase bude dvojkou? Mluvili jste o tom spolu?

Mluvíme o tom každý den, protože každý den spolu trénujeme. Absolutně tomu rozumím, protože každý hráč chce hrát. Právě proto, že má za sebou tak skvělou sezonu v Barceloně, tak je naší oporou, na kterou se můžeme spolehnout.

Jdete do turnaje s čistou hlavou, nebo existují nějaké obavy z obnovení zranění, jako se vám to již stalo?

Ne, nic takového. Žádné černé myšlenky ani obavy. Riziko je stejné jako u všech ostatních hráčů.

Jste také kapitánem týmu, řešil jste s trenérem zužování kádru. Mluvil jste s některými z vyřazených? A je pro vás překvapením, že nejede Leroy Sane?

Ne, to jsme spolu neřešili, to je čistě věc trenérského štábu. Na soustředění bylo vidět, jak trenéři vše detailně sledují, kolik mají porad a kolik tomu věnovali času. Není to tak, že bych obešel ty čtyři kluky, kteří nakonec nejedou, a utěšoval je. Všichni víme, jak je to pro ně těžké, rozumíme, jak jsou zklamaní. Ale ono ani není příjemné je vidět odjíždět, protože jsme tým. Máme společnou skupinu, ve které si píšeme vzkazy, a tam se hned objevila podpora pro odjíždějící hráče a oni zase na oplátku napsali, že nám fandí dál a budou nás podporovat. A abychom se vrátili s pohárem. To také ukazuje charakter těch hráčů, kteří odjeli.

Vy jste dostal od spoluhráčů zpětnou vazbu, jakou jste jim dal vy jako brankář a jako kapitán? Jak jste viděl utkání v Rakousku?

Mluvili jsme jen krátce po zápase v Klagenfurtu, protože já jsem pak odjížděl do Mnichova. Ale je jasné, že jsme si to všichni představovali jinak. Pro mě jako kapitána je nejdůležitější, že si to všichni uvědomují, že o tom mluvíme, že se chceme dál posouvat dál. Na mistrovství to bude o tom, že my starší na sebe musíme vzít zodpovědnost, rozdělíme ji na více lidí. Máme v týmu hodně zkušených a také odvážných hráčů.

Řešili jste pískot německých fanoušků na Mesuta Özila a Ilkaye Gündogana kvůli jejich fotografiím s tureckým prezidentem Erdoganem? A bylo to také téma při návštěvě kancléřky Merkelové na soustředění?

Nebylo to velké téma při setkání s ní. Potěšilo nás, že nás navštívila, že jsme s ní mohli mluvit, že nám řekla leccos zajímavého z politiky a že jsme s ní prožili hezký půlden. Bylo to takové přátelské, lidské, nemuseli jsme se držet zpátky, protože i ona byla otevřená. Ano, zachytili jsme, že především ze sektoru německých fanoušků se ozýval pískot při jejich představení, ale… I oni všichni se radovali, když dal Mesut gól.

Trenér Löw se loni po vítězství na Konfederačním poháru radoval, že ti nováčci zvýší tlak na zkušené. Je pro vás zklamáním, že to nyní až tak není?

Já si to nemyslím, že by nebyl tlak. Někteří mladší se toho prostě zhostili lépe, ukázali dobrou výkonnost, a proto tady jsou a pojedou na mistrovství světa. Potřebujeme každého hráče, protože turnaj bude dlouhý a náročný. Nemůžeme se spoléhat jen na ty zkušené, kteří za sebou mají poslední mistrovství. Vystupujeme jako tým, každý v něm je důležitý. Začíná se od nuly a předpoklady se nepočítají.

Před čtyřmi roky v Brazílii jste sídlili v atraktivní lokalitě u moře. Nyní vás "zavřou" čtyřicet kilometrů od Moskvy. Co všechno víte o areálu Vatutinki?

Pro mě to také bude nové, nikdy jsem tam nebyl, leccos jsem slyšel. Uvidíme. V Rusku jsem už několikrát hrál s Bayernem i s reprezentací. Jsem zvědavý, jak nás lidi přijmou, jaké to bude. Jak v roce 2010 v Jižní Africe, tak v Brazílii 2014 jsme se setkali s velmi vřelým přijetím, lidé byli otevření. Těším se na další novou nepoznanou zemi a jsem napnutý, jak to v Rusku proběhne.