Zářící neznámí. Hráči, kteří si na MS hlasitě řekli o přestup
Sao Paulo – Světový šampionát má za sebou teprve základní skupiny, ale již během nich o sobě dali někteří hráči pořádně vědět. Kromě hvězd jako Müller, Benzema či Messi se ve výborném světle ukázalo i několik široké veřejnosti ne tak známých fotbalistů, již si velice hlasitě řekli o pozornost věhlasnějších klubů, než za které hrají nyní.
Guillermo Ochoa (Mexiko)
Jestli některý brankář v prvních třech zápasech svůj tým pokaždé podržel, byl to Mexičan Guillermo Ochoa. Za pár dní již devětadvacetiletý gólman dokázal dvakrát udržet čisté konto a jediný hráčem, jenž ho dokázal překonat, se stal Chorvat Ivan Perišič. Ochoa ale největší zájem fanoušků a odborníku vzbudil výkonem v duelu proti Brazílii. Ne příliš vysoký brankář s pro sebe typickými dlouhými vlněnými loknami a čelenkou se v něm blýskl několika skvělými reflexivními zákroky a nakonec dotáhl svůj tým k remíze 0:0.
Nechybělo však příliš mnoho a Ochoa mohl na turnaji pouze "leštit" lavičku náhradníku. Jedničkou Mexika měl totiž být José Corona, ale trenér Miguel Herrera se nakonec rozhodl jinak. Ochoovi se tak splnil velký sen. Velký mexický talent se sice účastní již třetího šampionátu, ale do letoška vždy zůstal pouze mezi náhradníky.
Serge Aurier (Pobřeží Slonoviny)
Pendlování kolem pravé postranní čáry nahoru a dolů, přesné centry a nebojácné průniky. To jsou hlavní charakteristiky teprve jednadvacetiletého pravého obránce Pobřeží Slonoviny Serge Auriera. Mladík hrající za francouzské Toulouse již na šampionát odjížděl s pověstí obrovského talentu, kterou zvýrazňoval i velký zájem anglického Arsenalu, a v Brazílii ji dokázal potvrdit.
Sloni sice na šampionátu skončili opět již v základní skupině, když o jejich konci rozhodl z penalty v nastaveném čase Řek Samaras, ale byl to právě Aurier, který solidními výkony zastínil i mnohem hvězdnější a známější spoluhráče. Nejpovedenější zápas mladý pravý obránce prožil hned v prvním zápase na šampionátu. Pobřeží v něm prohrávalo s Japonskem dlouho 0:1, ale byl to právě Aurier, který dvakrát naprosto přesně a téměř jako přes kopírák našel hlavu Bonyho, resp. Gervinha a ti nakonec zajistili jedinou výhru afrického celku na turnaji.
Ricardo Rodríguez (Švýcarsko)
Není moc běžné, aby jednadvacetiletý hráč patřil ke klíčovým postavám jak v klubu, tak v reprezentaci. Levý obránce Švýcarska Ricardo Rodríguez se však právě tímto oceněním může pyšnit. Hráč Wolfburgu je zatím spíše známý mezi fotbalovými odborníky, ale právě ti mu předpovídají velkou budoucnost. Rodríguez má totiž všechno, co moderní levý bek má mít. Je technicky nadaný, bojovný, nebojí se podpořit útok, dokáže rozdávat klíčové přihrávky a díky dobré kopací technice umí zahrávat i standardní situace.
Poslední dvě vlastnosti nechal vyniknout v duelu Švýcarska proti Ekvádoru, když nejprve z rohového kopu našel přesně Mehmediho a v nastaveném čase předložil přesný a perfektně načasovaný pas Seferovičovi a ten rozhodl o konečném triumfu 2:1. Rodríguez, podobně jako již zmíněný Ochoa, má šanci ještě zvýšit svůj kredit a také cenu ve vyřazovací části. Dlouhodobě totiž kolem něj krouží velkokluby typu Chelsea i Realu Madrid. Wolfsburg se sice nedávno nechal slyšet, že svůj klenot prodat nehodlá, ale po podobných výkonech ho bude držet jen s velkými obtížemi.
Enner Valencia (Ekvádor)
Když se řekne Ekvádor a Valencia, většina fanoušků si vybaví záložníka Manchesteru United Antonia Valenciu. Avšak zatímco jeden ze základních kamenů ekvádorské jedenáctky na šampionátu příliš nezářil a v klíčovém duelu proti Francii se nechal zbytečně vyloučit, jeho ne příliš známý jmenovec Enner naopak jihoamerický celek táhl.
Pětadvacetiletý útočník mexické Pachucy již před šampionátem naznačoval, že by mohl být nečekaně jednou z klíčových postav svého týmu. Jarní sezona mu totiž vyšla na výbornou, když se s dvanácti brankami stal nejlepším střelcem jarní části mexické ligy. A formu z klubu si hráč, jemuž se přezdívá "Superman", přenesl i na šampionát. Díky své rychlosti, technice a nebojácnosti znamenal od úvodních minut obrovské nebezpečí pro obrany soupeře.
Svoji první branku na šampionátu vstřelil hned při své premiéře proti Švýcarsku. Mnohem víc ale zazářil při duelu proti Hondurasu, kdy dvěma góly rozhodl o výhře 2:1, a to dokonce mohl završit i hattrick. V té době měl na kontě úžasnou bilanci, když se trefil v šesti po sobě jdoucích reprezentačních zápasech. Jeho sérii nakonec uťal duel s Francií, ale i tak Enner Valencia za sebou zanechal na mistrovství silnou stopu, které by se v letním přestupovém okně mohl chytit některý z evropských celků.
Joel Campbell (Kostarika)
Obrovská senzace, tak by se zatím dalo nazvat počínání Kostariky na letošním šampionátu. Středoamerický celek totiž dokázal postoupit ze skupiny "smrti" s Anglií, Itálií a Uruguayí. Jedním z hráčů, kteří se v dresu středoamerického celku blýskli, je Joel Campbell. Dvaadvacetiletý útočník sice ve srovnání s již zmíněnými fotbalisty za velkoklub hraje, když působí v anglickém Arsenalu, ovšem ten ho neustále posílá na hostování.
Letošní sezonu například strávil v řeckém Olympiakosu Pireus a někteří fanoušci si možná vzpomenou, že tento rychlík vstřelil krásný gól Manchesteru United v únorovém osmifinále Ligy mistrů. Campbell, jenž dokáže hrát i z křídla, však o sobě dává zatím nejvíce vědět právě v Brazílii. Do šampionátu vstoupil tím nejlepším možným způsobem. V duelu s Uruguayí si připsal gól a asistenci a stal se tak hlavní postavou při výhře 3:1. Vidět byl i proti Itálii, kdy se po jeho nebojácném úniku měla kopat penalta. Další branku však zatím nepřidal, ale Kostaričané věří, že se tento mladík opět prosadí v osmifinále, kdy na Kostariku čeká hratelné Řecko.
Faktem je, že Campbell se v létě vrátí do Londýna, kde s největší pravděpodobností kvůli velké konkurenci nezůstane. Jeho výkony ale zaujaly, a tak se dá čekat, že bez angažmá nezůstane.
