Velká proměna Německa. Za 24 let od posledního triumfu i během letošního MS
"Je mi líto zbytku světa, ale další roky budeme prostě neporazitelní," mnul si ruce Franz Beckenbauer po vítězství na mistrovství světa v roce 1990. A nebylo moc důvodů, proč tehdejšímu trenérovi německé reprezentace mohl někdo oponovat. Už osmdesátá léta byla ze strany západních Němců zcela fenomenální – národní tým se dvakrát probojoval do finále mistrovství světa a zvítězil na mistrovství Evropy v roce 1980.
8. července roku 1990 po finálovém vítězství Německo dělily necelé tři měsíce od sjednocení – a tudíž i příchodu největších talentů z NDR do společného národního týmu. Okřídlený výrok Garyho Linekera o fotbalu jako o hře 22 mužů, kterou nakonec vždy vyhrají Němci, se měl stát pravidlem.
Výsledky za poslední čtvrtstoletí však dokazují, že sjednocení země se jako motor pro národní tým příliš neprokázalo. To dokumentuje i fakt, že ve výběru kouče Joachima Löwa pro letošní mistrovství figuruje pouze jeden hráč narozený na východu země – Toni Kroos.
Ve skutečnosti reprezentace ovládla mezinárodní šampionát už pouze jedinkrát, a to mistrovství Evropy před osmnácti lety. A na mistrovství světa je jeho bilance ještě horší, od roku 1990 je teprve ve svém druhém finále MS. Při své minulé účasti v roce 2002 byl přitom Nationalmannschaft jednoznačným outsiderem proti suverénní Brazílii. Do souboje o zlato se tehdy dostal i s výraznou pomocí losu, který mu od osmifinále přisoudil mimořádně příhodné soupeře – Paraguay, USA a Jižní Koreu.
Nyní je však Německo ve finále šampionátu znovu, a to v markantně odlišné situaci. Díky často zmiňované německé revoluci ve výchově mládeže se německý výběr prezentuje daleko pohlednějším stylem hry než v minulosti. A technicky vyspělejší národní tým zaznamenává v posledních letech četné úspěchy. Od fiaska na Euru 2004 nechyběl v semifinále žádného mezinárodního turnaje.
Vedlejší efekty revoluce
Žádný z posledních čtyř šampionátů však Němci z různých důvodů nedotáhli do zdárného konce. Kritici často vypichují dva faktory, kde revoluce mohla selhat. Velká nejistota panuje okolo týmové mentality. Německý fotbalový svaz (DFB) úpěnlivě dbal na to, aby jeho reprezentanti nepůsobili jako arogantní primadony. Jenže když Nationalmannschaft čtyřikrát nezvládl obě poslední překážky, zněly pochyby, neztratil něco ze své schopnosti vydolovat z utkání to, co je třeba především – tedy vítězství? Klišé o houževnatosti, nezdolnosti a autoritě na hřišti jako by se zdála být neplatná.
Bolestí německých národních výběrů v minulosti býval také střed pole. "Tým z roku 2002, který hrál prakticky se třemi defenzivními záložníky, působil jako karikatura sama sebe," píše novinář Raphael Honigstein. "Německé týmy mívaly sílu na dvou odlišných koncích hřiště díky Gerdu Müllerovi a Rudim Völlerovi, Beckenbauerovi a Seppu Maierovi. Dříve se po reprezentaci nikdy nechtělo, aby dominovala středu pole. Navíc na tento exotický luxus ani neměla potřebnou kvalitu," dodává.
I zde se však situace dramaticky proměnila. Aby Německo nedostatek napravilo, dokáže nyní produkovat nepřeberné množství kreativních záložníků, ne však útočníky či krajní obránce. Jediným tradičním hrotovým útočníkem ve výběru je tak letos šestatřicetiletý Klose. Jednomu z nejlepších krajních beků na světě Philippu Lahmovi pak, zdá se, zatím nevyrůstá důstojný nástupce.
Staré dobré Německo
Joachim Löw a jeho tým však v Brazílii zatím obě výtky posílá k ledu. To, že Nationalmannschaft dokáže své protivníky zcela vypráskat jako v utkání s Brazílií, se vědělo již dříve. Bylo to tedy utkání s Francií, které bylo pro Německo prvotním důkazem, že reprezentace může konečně dojít až na vrchol. Trenér provedl odvážné změny v sestavě, když Lahma přeřadil ze zálohy na pravý kraj obrany a na hrot od počátku zápasu postavil Kloseho. Německo zvítězilo těsně 1:0 po brance Hummelse ze standardní situace a poté dokázalo vcelku efektivně kontrolovat průběh utkání.
"Byli jsme výborně zorganizovaní, navzájem jsme se doplňovali, byli jsme na hřišti dobře rozestaveni, byli jsme klidní," chválil německý výběr Oliver Bierhoff. "Věděli jsme, co musíme udělat pro to, abychom zápas vyhráli. To byla vždy přednost německých týmů," doplnil střelec posledního vítězného gólu Německa ve finále mezinárodního turnaje.
Bierhoff nyní působí jako manažer reprezentace, pro niž je zatím letošní šampionát druhým dílem, respektive vyvrcholením "pohádkového léta". Právě domácí mistrovství světa v roce 2006, o němž vznikl dokument Sommermärchen, odstartovalo novou éru německé reprezentace. V minulých letech nezkušený výběr má letos největší šanci dotáhnout svůj sen do konce.
Idyla v bungalovech
Na posledním mistrovství Evropy, kam Německo odjíždělo jako jeden z největších favoritů turnaje, reprezentací zmítaly vnitřní rozbroje mezi hráči. Nyní naopak v sídle německé reprezentace panuje naprostá idyla. Německý fotbalový svaz ostatně neponechal nic náhodě, hráči označují organizaci a přípravu šampionátu ze strany DFB za zcela bezchybnou.
Své útočiště v Campo Bahía si svaz po radách psychologů nechal vystavět na míru. V komplexu bungalovů fotbalisté žijí blízko sebe, mají minimální přístup k televizi a jsou jemnými způsoby popostrčeni ke vzájemné komunikaci. V jedné z chatek tak vedle sebe bydlí například Lahm, kapitán Bayernu, s Kevinem Grosskreutzem, ortodoxním fanouškem Dortmundu. Schalke, největší lokální rival Borussie, má ve stejném bungalovu také svého zástupce – stopera/levého beka Höwedese.
Svaz se tak poučuje z chyb, stejně jako Joachim Löw. V minulosti, ale i na začátku turnaje v Brazílii se zdálo, že trenér je přílišný idealista a nezvládá vytěsnit dlouhodobé problémy. Před finálovým kláním s Argentinou však ohledně připravenosti Německa neexistuje příliš mnoho důvodů k obavám.
Obrana se po návratu Lahma na jeho původní pozici výborně zformovala, góly může dávat Klose, ale i falešný hrotový útočník Müller. Absence Reuse, Gündogana či Bendera kvůli zranění prakticky není znát – tolik kvalitních záložníků a křídelníků Němci mají k dispozici. A Nationalmannschaft také výrazně zapracoval na řešení standardních situací – jak branka proti Francii, tak první gól proti Brazílii padly z rohového kopu.
Jedinou obavu by tak naskýtalo přílišné sebevědomí, ale ani v tomto ohledu se nemají němečtí fanoušci čeho obávat. Přístup hráčů je podle zpráv reportérů zcela příkladný a fotbalisté ani veřejnost neberou nic jako samozřejmost. "Musíme zachovat chladnou hlavu, nesmíme se přestat soustředit proto, že jsme posledně vstřelili sedm branek," říká stoper Per Mertesacker. "S Brazílií jsme odehráli dobrý zápas, ale do toho dalšího musíme jít úplně se stejným přístupem."
