MS 1978: Triumf diktatury podtrhl podvodný postup do finále
Praha – Rozkaz zněl jasně: Argentina musí vyhrát. Jen málo velkých sportovních akcí v historii bylo tak pevně propojeno s režimem pořádající země, ještě méně jich bylo přímo ovlivněno ve prospěch domácího týmu. Vše vedlo k jasnému cíli, triumf Argentiny měl odvrátit pozornost od krvavé vlády vojenské junty pod vedením diktátora Videly.
Argentina prožívala v druhé polovině sedmdesátých let špatné časy. Po smrti prezidenta Peróna převzala vládu v zemi v roce 1976 armáda a do čela státu se dostal diktátor Jorge Rafael Videla. Junta okamžitě začala likvidovat své odpůrce, během tzv. špinavé války zmizely beze stop tisíce argentinských občanů. Země se dostala pod tvrdou mezinárodní kritiku. Pořádání mistrovství světa v roce 1978 bylo pro režim ideální příležitostí vytvořit zdání, že je v zemi vše v pořádku. Jenže nebylo. A v pořádku nebylo ani samotné mistrovství.
Podvodnému postupu Argentiny do finále pomohl, krom politické situace, i tehdejší hrací systém turnaje. Šestnáct účastníků šampionátu hrálo nejdříve ve čtyřech základních skupinách. Z nich se první dva postupující dostali do semifinálové fáze, ve které se hrálo ve dvou čtyřčlenných skupinách. Jejich vítěz poté postupoval rovnou do finále, druhé týmy sehrály zápas o třetí místo.
Vývoj argentinské semifinálové skupiny, ve které bylo dále Polsko, Peru a Brazílie, nahrával spíše "kanárkům". Vzájemný zápas skončil remízou, Brazílie ve svém posledním zápase, hrál se od 16:45, porazila Polsko 3:1. Argentina musela v 19:15 nejen vyhrát nad Peru, ale i předehnat skóre svého soupeře, které bylo 6:1. Domácí měli na kontě pouhé dva vstřelené góly, tudíž potřebovali vsítit minimálně čtyři branky.
To se Argentině povedlo, vyhrála dokonce 6:0 a postoupila do finále. Prakticky neprodleně se vyrojily spekulace o tom, že byl výsledek zápasu domluvený, a to dost možná v nejvyšších státních kruzích. Peru mělo obdržet nejen peníze, ale také například tuny obilí. Podplaceni měli být i samotní peruánští hráči, původem argentinský brankář pouštěl gól za gólem, některé minely fotbalistů Peru byly vskutku úsměvné.
A tak dokráčela Argentina až do vytouženého finále. S Nizozemskem šla nejdříve do vedení, v 82. minutě však bylo srovnáno a rozhodnout muselo prodloužení. V něm Argentina vstřelila dvě branky, porazila tedy Nizozemce 3:1 a získala před jednasedmdesáti tisíci domácích fanoušků poprvé v historii titul mistrů světa. Zároveň však tým posloužil legitimizaci diktátorského režimu. Na argentinském vstupu mezi fotbalovou elitu bude navždy lpět pomyslný stín.
