Velká fotbalová loupež. Německý zázrak v Bernu dnes kalí dopingový stín
Fotbalisté Německa patří k tradičním favoritům všech velkých reprezentačních akcí. Legenda o neporazitelném Nationalmanschaftu se začala rodit před sedmdesáti lety na bernském Wankdorf stadionu. Podceňovaní Němci ve svém prvním velkém finále dokázali srazit na kolena dominantní výběr své doby – legendární Puskásovo Maďarsko. Pozdější studie však prokázala, že Němci nastoupili do zápasu zřejmě pod vlivem metamfetaminu.
Nikdy předtím a nejspíš ani nikdy potom nemělo vyvrcholení světového šampionátu tak jednoznačného favorita. Fotbalová planeta totiž neznala v první polovině 50. let lepší fotbalové mužstvo než reprezentaci Maďarska.
Svěřenci trenéra Gusztáva Sebese hladce vyhráli olympijský turnaj v Helsinkách 1952 a před finále drželi sérii 32 zápasů bez porážky při monumentálním skóre 142:31!
Herní mistrovství Maďarů uznávala dokonce i pyšná Anglie, ale musela k tomu dojít hodně bolestivou cestou. Kolébka fotbalu si na podzim 1953 pozvala Maďary do Wembley, aby jim ukázala svou nadřazenost.
Ti ovšem neměli s hostiteli žádné slitování a v "Utkání století" vypráskali Albion hlavně zásluhou hattricku Nándora Hidegkutiho 6:3.
Odveta na Népstadionu v generálce na MS byla ještě krutější, Maďaři zdecimovali protivníka 7:1 a jen na branku vystřelili během zápasu pětadvacetkrát.
Sebes jako první odvrhnul destruktivní meziválečný systém plný herních stereotypů a dogmatického rozdělení hráčů na obranu a útok.
Jednotlivé řady se v jeho pojetí na hřišti prolínaly, Maďaři dokázali umně měnit systém hry, tempo i rychlost a jejich soupeři si s tím nedokázali poradit.
Za elastickou defenzívou chytal skvělý Gyula Grosics a na druhé straně soupeřovy obránce budila hrůzou ze sna jména jako Hidegkuti, Zoltán Czibor, Sándor Kocsis a zejména Ferenc Puskás.
A uherská lavina se valila i švýcarským šampionátem. V základní skupině smetla 9:0 Koreu, ve čtvrtfinále i bez zraněného Puskáse přetlačila nezvykle tvrdě hrající Brazilce 4:2 a v semifinále stejným poměrem uruguayské obhájce titulu.
Snad nikdo nepochyboval o tom, že ve finále by to mělo být jiné, vždyť Němci schytali od svého soupeře v základní skupině debakl 3:8.
Německá cesta do Bernu byla o poznání složitější. Ze základní skupiny postoupili svěřenci Seppa Herbergera až po dodatečném utkání s Tureckem.
Nahrál jim ale podivný systém turnaje, kdy v jedné části pavouka spolu byli vítězové skupin a ve druhé celky z druhých míst.
Němci si poradili s Jugoslávií a v semifinále rozstříleli Rakousko 6:1, ve finále se jim ale nedávaly prakticky žádné šance.
Vedle skepse a nedůvěry veřejnosti měli však Němci ještě jednu velkou motivaci: teprve devět let po konci války chtěli ukázat světu svou zemi v trochu lepším světle.
Začátek zápasu však prognózám odpovídal, favorit záhy vedl po gólech uzdraveného Puskáse a Csibora 2:0. Němci ale dokázali už za deset minut vyrovnat, když se trefili Max Morlock a pozdější hrdina Helmut Rahn.
Maďaři se ovšem z direktu oklepali a postupem času si vytvářeli čím dál znatelnější převahu. Anton Turek v německé brance ale ten den doslova čaroval.
Šok pak přišel šest minut před koncem. Němci se vydali k ojedinělému protiútoku, na hranici vápna se dostal míč k Rahnovi a ten táhlou střelou k pravé Grosicsově tyči rozhodl.
Maďaři se sice nevzdali, ale gól Puskáse neplatil pro sporný ofsajd a v poslední minutě opět Puskáse vychytal fantastický Turek.
"Zázrak z Bernu" byl dokonán a poprvé od konce války zněla na velké sportovní akci stadionem německá hymna.
Příčin výsledku se dalo najít mnoho. Maďaři svého soupeře určitě podcenili. Na rozmoklém hřišti nemohli uplatnit svou technickou převahu a nedoléčený Puskás týmu také příliš nepomohl.
Rozhodujícím faktorem byla ale kondice obou týmů v druhém poločase, nad kterou se od začátku vznášel stín podezření. Objevovaly se sice různé indicie, ale důkazy chyběly.
Až v roce 2012 univerzita v Lipsku ve studii "Doping v Německu" dospěla k závěru, že vítěný celek hrál finále pod vlivem metamfetaminu (pervitinu).
Ten se za války běžně podával vojákům pro zlepšení výkonnosti. Žijící pamětníci finále přiznali, že před zápasem dostali injekci, ale mysleli si, že jde o vitamíny.
Finále MS 1954: Německo – Maďarsko 3:2 (2:2)
Branky: 18. a 84. Rahn, 10. Morlock – 6. Puskás, 8. Czibor. Rozhodčí: Ling (Ang.) – Orlandini (It.), Griffiths (Wal.). Diváci: 62 471.
Německo: Turek – Posipal, Liebrich, Mai, Kohlmeyer – Eckel – Morlock, Fritz Walter – Rahn, Ottmar Walter, Schäfer. Trenér: Herberger.
Maďarsko: Grosics – Buzánszky, Lórant, Lantos – Bozsik, Zakariás – Hidegkuti – Czibor, Kocsis, Puskás, Tóth. Trenér: Sebes.
Důležitost tohoto legendárního střetnutí ještě více vynikne při srovnání fotbalových osudů obou zemí v následujících desetiletích. Maďaři sice po finále neprohráli dalších 18 zápasů za sebou, to už však byla jejich labutí píseň.
Skvěle sehraný celek rozmetalo Sověty krvavě potlačené budapešťské povstání v roce 1956, následná emigrace Puskáse s Kocsisem a samozřejmě přibývající věk dalších opor.
Na MS 1958 nepostoupili Maďaři ze skupiny, z dalších pěti účastí (poslední 1986) pak jen dvakrát pronikli do čtvrtfinále.
Posledním velkým úspěchem tak zůstává olympijský triumf z Mexika 1968, o čtyři roky dříve pak Maďarsko k olympijskému zlatu přidalo ještě bronz z ME.
Naproti tomu jejich finálový přemožitel položil základy, na kterých postupně vznikla jedna z největších světových fotbalových velmocí. Němci až do roku 2018 ani jednou nechyběli mezi nejlepšími osmi celky světového šampionátu.
Během této série získali další tři tituly mistrů světa, celkem šestkrát byli ve finále a ještě třikrát vybojovali bronz. Na evropském šampionátu si pak připsali dalších devět medailí včetně tří zlatých a v roce 2017 vyhráli Konfederační Pohár FIFA.
