Pokud bychom měli hledat turnaj, na kterém se zrodila moderní podoba fotbalu, bylo by to bezesporu mistrovství světa 1994 v USA. Největší fotbalová akce planety poprvé zamířila na nejdůležitější – a „kopanou“ v té době ještě ne úplně objevený – trh. Šampionát znamenal přelom ve vnímání fotbalu jako obchodního artiklu, přinesl zásadní změny v pravidlech a taktice a určil jeho budoucnost v podobě globálního zábavního průmyslu.
Spojené státy se původně ucházely už o MS 1986, které bylo z ekonomických důvodů odebráno Kolumbii a nakonec přesunuto do Mexika. Fotbal byl ale v té době v USA na okraji zájmu, domácí liga NASL se potýkala s poklesem návštěvnosti a v roce 1984 ukončila činnost.
FIFA přesvědčil až ekonomický úspěch olympiády v Los Angeles a divácký zájem zejména o fotbalový turnaj v rámci Her. Součástí schválení kandidatury bylo také znovuzaložení profesionální domácí soutěže, a tak se v roce 1993 zrodila dnes populární MLS.
Pokud se hodnotí MS 1994 z mimofotbalového hlediska, tak jednoznačně největším pozitivem turnaje byla návštěvnost. Všech devět stadionů, které jinak sloužily profesionálním nebo univerzitním týmům amerického fotbalu, mělo kapacitu přes 53 tisíc diváků a největší z nich a dějiště finále – Rose Bowl v Pasadeně – dokonce přes 94 tisíc.
Průměrná návštěvnost téměř 69 tisíc diváků na utkání tak nebyla dodnes překonána. Ale ačkoliv na všech dalších MS už startovalo 32 týmů – a hrálo se tedy o dvanáct zápasů více – nepřekonaný zůstal i celkový počet 3 587 538 diváků. Ten by měl padnout až letos, turnaj na to ale bude potřebovat dvojnásobek zápasů co v roce 1994.
Kvůli televizním právům pro Evropu se ale mnoho utkání vysílalo v poledne nebo brzy odpoledne. Na stadionech v Dallasu, Orlandu či Pasadeně panovaly extrémní teploty přesahující 40 °C doprovázené obrovskou vlhkostí vzduchu. Pontiac Silverdome v Michiganu byl zase prvním zastřešeným stadionem, na kterém se hrálo MS, kvůli špatné cirkulaci vzduchu na něm ale měli hráči potíže s dýcháním.
Konec malé domů = zrod moderního fotbalu
Z taktického pohledu byl turnaj přelomem směrem k větší atraktivitě hry a ofenzivnějšímu pojetí. Předchozí MS 1990 přineslo historicky nejnižší průměr gólů na zápas (2,21) a spolu s finálovým výkonem Dánů na ME 1992 (a zejména jejich extrémnímu využívání malé domů brankáři Peteru Schmeichelovi) přiměl FIFA ke změnám.
Vpravdě revolucí bylo zavedení tříbodového systému, který upřednostňoval hru na vítězství a na postup ze skupiny už tak nemohly stačit dvě remízy jako třeba na MS 1986.
Brankář také už nesměl chytit do ruky úmyslnou přihrávku nohou od spoluhráče. Zmizelo tak nekonečné zdržování hry a gólmani museli začít trénovat i hru nohama. Zároveň se týmy musely snažit zakládat útoky i konstruktivně, což otevřelo prostor pro presink.
Změnilo se rovněž pravidlo o ofsajdu ve prospěch útočícího týmu. Hráč stojící v přesné rovině s posledním obráncem již nebyl v postavení mimo hru. Obranné linie se proto posunuly výše, hřiště se zkrátilo a zrodil se moderní presink ve středu pole.
Defenzivní taktika s volným stoperem za obrannou linií, která byla typická pro mistry světa Němce z roku 1990, pomalu ustupovala a týmy přecházely na moderní zónovou obranu. Na turnaji z toho těžily zejména Rumunsko a Bulharsko, zatímco Němci měli velké problémy.
Rozhodčí také dostali pokyn udělovat červenou kartu za skluzy zezadu bez možnosti hrát míč, aby se chránily kreativní hráči. Díky všem těmto změnám stoupl gólový průměr o půl gólu na zápas na 2,71 a diváci viděli dynamický, rychlý fotbal namísto urputných defenzivních bitev z Itálie.
Nešťastný střelec Escobar
Kolumbie byla před turnajem kvůli atraktivnímu hernímu stylu a výkonům z kvalifikace mnohými považována za černého koně šampionátu. Jenže Los Cafeteros narazili už na úvod s Rumunskem dirigovaným „karpatským Maradonou“ Gheorghem Hagim, jehož dalekonosný oblouček za záda špatně postaveného brankáře byl jedním z nejkrásnějších gólů turnaje.
Kolumbijci tak museli zabrat proti domácímu výběru, jenže prohráli 1:2. Obránce Andrés Escobar si v zápase nešťastně srazil míč do vlastní sítě, což přispělo k vyřazení favorita.
Pro Escobara ale mělo utkání ještě tragickou dohru, když ho několik dní po návratu domů v Medellínu zastřelili členové drogového kartelu, kteří kvůli výsledku přišli o obrovské sumy v sázkách.
Skupinu A překvapivě ovládli Hagiho Rumuni. V play-off pak „Tricolorii“ v možná nejlepším zápase turnaje poslali domů obhájce stříbra Argentince a stopku jim vystavil až čtvrtfinálový penaltový rozstřel se Švédskem.
Hvězda jednoho zápasu a nejstarší střelec
Závěrečný zápas dvou nepostupujících týmů obvykle nepatří mezi památné momenty turnaje. Jenže v duelu mezi Ruskem a Kamerunem padaly rekordy.
Oleg Salenko jako první v historii MS vstřelil pět gólů v jednom zápase. Celkem dal na turnaji šest branek a je jediným hráčem, který se stal nejlepším střelcem, i když jeho tým vypadl již v základní skupině. Na šest zásahů se v turnaji později dostala už jen bulharská hvězda Christo Stoičkov.
Petrohradský rodák nejprve reprezentoval Ukrajinu a před MS odehrál za sbornou jen pět utkání. Střelecká exploze mu následně vynesla angažmá ve Valencii, za reprezentaci už ale paradoxně kvůli sporům s trenérem nikdy nenastoupil.
Svůj otisk v historii mundialu ale zanechali také Kamerunci, konkrétně Roger Milla. Jeden z hrdinů MS 1990 skóroval proti Rusku ve věku 42 let a 39 dní a vstoupil do historie nejen ikonickým tanečkem u rohového praporku.
Milla je dodnes nejstarším střelcem v dějinách šampionátu. Pro rozklížený tým, který kvůli finančním sporům s vlastní federací k zápasu málem nenastoupil, to ale byla jen malá náplast na americké fiasko.
Labutí píseň pro libero
Němci měli jako obhájci titulu z MS 1990 účast jistou a do turnaje šli jako finalisté posledního Eura a nejlepší evropští účastníci (Dánové se na turnaj z kvalifikace neprobojovali, stejně jako třeba Anglie a Francie). Jenže herně se trápili.
Lothar Matthäus v roli libera sice skvěle četl hru, ale obránci kvůli novým pravidlům a zkrácenému prostoru na hřišti nestíhali zachytávat rychlé náběhy soupeřů. Defenziva působila těžkopádně, staticky a měla problémy s konstruktivní rozehrávkou a vysokým presinkem.
Ve skupině měli Němci, posílení po sjednocení o největší hvězdy výběru NDR Matthiase Sammera a Ulfa Kirstena, problémy už s lehkonohými Korejci a málem ztratili vyhraný zápas. Přestárlý tým měl také v amerických vedrech opakovaně potíže s tempem zápasů v druhých poločasech.
Všechny tyto problémy se sečetly ve čtvrtfinále proti Bulharsku. Němci sice vedli po gólu Matthäuse z penalty, ale herně nedominovali. Naopak zónová obrana Bulharů a rychlý přechod do útoku rozebíraly jejich střed pole. Při rozhodující hlavičce Jordana Lečkova Němci kvůli špatnému zónovému bránění úplně zaspali.
„Zlatá“ bulharská generace a pád božského Diega
Bulharsko do roku 1994 odehrálo na světových šampionátech 16 zápasů a nevyhrálo jediný. V USA ale generace kolem geniálního Stoičkova šokovala svět. A to přesto, že turnaj zahájila prohrou 0:3 s Nigérií.
V dalším utkání ale Bulhaři porazili Řecko 4:0 a zlomili historické prokletí. V klíčovém zápase skupiny přehráli Argentinu 2:0 a teprve podruhé postoupili do vyřazovací části. O pořadí tří šestibodových týmů ve skupině rozhodl až nastavený čas, do kterého šli Argentinci na prvním místě a proti téměř půl hodiny oslabenému soupeři.
Jenže pak dal gól na 2:0 Bulhar Sirakov a v souběžně hraném duelu skóroval do řecké sítě Nigerijec Amokachi, což v součtu srazilo Argentinu až na třetí místo skupiny. La Albiceleste tak dostali v play-off rozjeté Rumunsko a jejich cesta turnajem poté skončila.
Do psychického rozpoložení finalistů předchozích dvou MS výrazně zasáhl skandál okolo Diega Maradony. Poslední dva nevydařené zápasy už totiž odehráli bez své největší hvězdy. Maradona byl po duelu s Nigérií pozitivně testován na efedrin a z turnaje vyloučen.
V paměti ale zůstane poslední z jeho ikonických gólů na velké akci, když po nádherné kombinační akci proti Řecku trefil šibenici a následně křičel s vytřeštěnýma očima přímo do televizní kamery.
To Bulhaři šli turnajem dál, byť přes Mexiko až po penaltovém rozstřelu, kde zářil brankář Borislav Michajlov. Ve čtvrtfinále v už zmíněném památném duelu poslali domů obhájce titulu Němce.
Sen o šokující medaili se ale nakonec rozplynul. V semifinále jim vystavil stopku dvougólový Roberto Baggio a v zápase o 3. místo unavení Bulhaři podlehli Švédsku 0:4. I tak se vrátili domů jako hrdinové.
Klopýtající Azzurri zachránil smutný hrdina MS
V extrémně vyrovnané skupina E se nakonec všechny čtyři týmy srovnaly na stejném bodovém zisku, a dokonce na stejném brankovém rozdílu. Už tady měli namále pozdější finalisté Italové, které nakonec v turnaji zachránilo to, že Norové ve vzájemném zápase nevyužili přesilovku po vyloučení brankáře Gianlucy Pagliucy.
Skupinu vyhráli díky nejlepšímu skóre 3:3 Mexičané, zatímco černý Petr zůstal v rukou po závěrečné remíze s Irskem Norům. Trápící se Squadra Azzurra se protlačila do play-off ze třetího místa, ale poté se probudila dosud mlčící hlavní ofenzivní hvězda Italů.
„Božský copánek“ Roberto Baggio nejprve vstřelil oba góly Nigérii, poté v 88. minutě rozhodl čtvrtfinále proti Španělsku a další dva góly přidal Bulharsku. Jenže ačkoliv kanonýr Juventusu prakticky sám dotáhl svůj tým po dvanácti letech do finále MS, fotbalový svět si bude navždy pamatovat jeho selhání v penaltovém rozstřelu, které rozhodlo o triumfu Brazílie.
Sólo jak od Maradony
Odkaz rozporuplné argentinské legendy Maradony se během turnaje ještě jednou připomněl. To když v úvodu utkání s Belgií našlápl k životnímu sólu Saaed al-Owairan. Během téměř 70 metrů dlouhé akce přešel útočník Saúdské Arábie přes čtyři obránce a v pádu zavěsil.
Jediný gól utkání posunul nováčka MS k historickému postupu, zatímco Belgičané po dvou výhrách skončili ve skupině až třetí a následně neuspěli s Německem. Saúdové sice nestačili na Švédsko, přesto mohli být z premiéry na šampionátu nadšení.
Právě Švédsko hrálo ve Spojených státech mimořádně atraktivní fotbal a nastřílelo nejvíce gólů na turnaji (15), zejména díky skvěle fungujícímu ofenzivnímu triu Tomas Brolin – Martin Dahlin – Kennet Andersson.
Zatímco záložník Parmy Brolin udivoval fotbalovou inteligencí a skvělou technikou, první hráč tmavé pleti v dresu Švédska Dahlin nekompromisním zakončením. Nastřílel celkem čtyři branky, dalších pět přidal Andersson.
První finále bez gólů a pragmatická Brazílie
Švédové nestačili na turnaji pouze na Brazílii, když v semifinále nedokázali zopakovat výkon ze vzájemného zápasu v základní skupině a kanárky poslal do finále svým pátým gólem pozdější nejlepší hráč šampionátu Romário. Útočník Barcelony se představil jako chladnokrevný zakončovatel s neuvěřitelným zrychlením, když skóroval ve všech třech zápasech skupinové fáze i ve čtvrtfinálové přestřelce s Nizozemskem.
Jeho kolega z brazilského útoku Bebeto se zas zapsal do historie jednou z nejkopírovanějších gólových oslav. Po vstřelení gólu ve čtvrtfinále běžel k rohovému praporku a společně s Romáriem a Mazinhem rukama imitovali houpání dítěte. Bebeto tak oslavoval narození svého syna.
Finálový zápas mezi Brazílií a Itálií skončil po prodloužení 0:0 a vůbec poprvé musely o držiteli titulu rozhodnout penalty. Na úvod rozstřelu selhaly defenzivní opory obou týmů Franco Baresi i Márcio Santos. Ve čtvrté sérii neuspěl Daniele Massaro a brazilský kapitán Dunga dostal posledního italského exekutora Roberta Baggia pod tlak. Baggio branku překopl a odstartoval brazilské oslavy.
Brazílie se možná jako jediná z fotbalových velmocí dokázala adaptovat na nový styl fotbalu. Herně se přiblížila evropskému pojetí a vzdala se bezhlavého útočení. Místo toho vsadila na pragmatický presink, pevnou zónovou obranu se dvěma štítovými záložníky Dungou a Mauro Silvou a díky tomu celý turnaj poprvé po 24 letech ovládla.
Jen z lavičky triumf „kanárků“ sledoval Ronaldo. Sedmnáctiletý mladíček sice na turnaji neodehrál v konkurenci Romária a Bebeta ani jedinou minutu, ale domů si odvezl první ze svých dvou medailí pro mistra světa. Po šampionátu přestoupil z Cruzeira do nizozemského Eindhovenu a začal svou cestu první globální fotbalové superstar. První hvězdy nové fotbalové doby.
