Seppe, míč před videorozhodčím neschováš
Dvojnásobný držitel Zlatého míče, legendární Němec Karl-Heinz Rummenigge, nedávno prohlásil na adresu šéfa světového fotbalu Seppa Blattera (76), že se chová jako sesazený egyptský diktátor Husní Mubarak. Ve své kritice tvrdil, že prezident FIFA musí nést zodpovědnost za dění v organizaci, musí ji řídit, ne nechávat samovolně vyhnívat, a že za 14 let ve funkci nenašel dostatek odvahy k viditelným reformám. Paralelu umocňuje tvrzením, že ani Mubarak si ještě před rokem nedokázal představit, že bude vyhnán z úřadu.
Na Rummeniggeho slova jsem si vzpomněl 19. června večer, když v závěrečném duelu skupiny D mezi Ukrajinou a Anglií vyrovnal v 62. minutě domácí Marko Devič stav na 1:1 (jak nezpochybnitelně prokázaly televizní záběry). Maďarští arbitři však byli opačného názoru, Albion vyhrál 1:0, a fotbalová historie si zapsala další křivdu. Protože se hraje na góly, křivdu absolutní.
Na tomto místě bych se mohl pustit do spekulací, jak by se utkání od stavu 1:1 vyvíjelo dále, jestli by nakonec do čtvrtfinále místo Francie (Anglie) nepostoupili Blochinovi hoši, a jak by se následkem toho přesypal další průběh Eura. A kolik že vlastně stojí jeden jediný gól na této úrovni? Jaký je rozdíl mezi cenou hráče po ME či reklamní půlminuty v televizním prime-timu u celku (UKR, GER, GBR), který vyšumí ve skupině, nebo naopak projde vyřazovacími boji až na piedestal? A jak rozdílný průtok by byl zaznamenán při obou krajnostech ve sponzorských měšcích? To nespočítá ani borec s praxí v prognosťáku.
Fotbalová organizace se prostě stará o svěřený produkt diletantsky a brankové situace má ošetřeny na úrovni století páry! Blatter i jeho suita léta tvrdili, že se musí všude hrát podle stejných pravidel, což by finanční náročnost nové techniky nedovolovala, že zavedení videa by bylo znesvěcením nejpopulárnějšího sportu planety a že rozhodčí, stejně jako hráči, mají právo na chybu. A že si arbitři své právo dokázali vychutnat!
Nejstaršímu déjá vu už bude skoro půlstoletí – v prodloužení londýnského finále MS 1966 napálil domácí Geoff Hurst břevno německé branky, vertikálu od něj však viděl jako gól jen sovětský Ázerbájdžánec Tofik Bachramov, takto rozhodčí s praporkem na pomezí. Po Hurstově hattricku nakonec Anglie vyhrála 4:2 a poprvé (a naposledy) se radovala z titulu. Boží mlýny domlely až před dvěma lety v Jihoafrické republice – oba celky se potkaly už v osmifinále MS. Frank Lampard dal krásný gól o břevno (na 2:2), tentokrát ale oslepli uruguayští černokněžníci a Rooney a spol. se pakovali.
Možná i tento (ne)gól rozhoupal konzervativní sofa, z něhož majitelé světového fotbalu počítají miliardy do něj plynoucí (Pavel Karoch vymyslel pro fotbalový konzervatismus báječné synonymum – TMÁŘSTVÍ). FIFA totiž už loni údajně začala zkoušet technologie na hlídání brankové čáry, jež prý hodlá zavést do praxe od sezony 2012/2013. Zlatý voči!!!
KOPAČKY zkrátka objevují Ameriku, v níž už HOKEJKY dávno jsou! Zámořská NHL zavedla Video Goal Judge (VGJ) System do praxe v sezoně 1991/92, v Evropě byl poprvé testován v průběhu pražského MS 1992. Na ZOH 1994 v Lillehammeru už jel naostro, následně byl implantován jako BVR systém (brankový videorozhodčí) i do české extraligy. Bylo mi ctí tento sofistikovaný a všestranně přínosný vynález přenášet z mezinárodního prostředí do otčiny. Praxe bezmála dvou desetiletí potvrdila opodstatněnost jeho zavedení.
V hokeji existuje 7 situací, při nichž může být systém BVR použit – zda kotouč přešel brankovou čáru celým svým objemem, zda ji přešel dřív, než došlo k posunutí brankové konstrukce, zda byl gól dosažen vysokou holí, nohou, resp. rukou, či zda gól padl odrazem od rozhodčího. Pozorný čitatel napočítal 6 situací. Sedmá nesouvisí se hrou, je ryze technická – pokud vypadne oficiální časomíra, podle videa, které v sobě úřední čas zahrnuje, se časomíra restartuje. Aby nedocházelo k nadužívání systému, předmětem otázky rozhodčího nesmí být například dotaz na postavení hráče v brankovišti nebo na nedovolenou hru v něm či jeho okolí. Z těchto postulátů by fotbalu stačilo naplnit pouze jediný – technika by měla za úkol ohlídat, zda míč přešel celým svým objemem brankovou čáru. Nic míň, nic víc. Veškeré ostatní děje v šestnáctce by zůstaly v péči rozhodčího za brankou.
Argument finanční náročnosti technologie neuspěje. V době, kdy je dění na trávníku orámováno kamerovými jeřáby a lanovkou, která vidí trávu růst, je to výmluva až úsměvná. Samozřejmě že systém nebude instalován v Houslicích, ale pouze ve vybraných soutěžích. V hokeji tomu je nejinak. Zdržování hry? To říkejte borečkům, kteří si dělají z pažitu noclehárnu!
Šéf mezinárodní komise rozhodčích Pierluigi Collina přesto techniku plamenně odmítá - tvrdí, že jeho ovečky dobře trénují a jejich oči vidí vše. V kontextu s Devičovým gólem je jakákoliv debata nad tímto výrokem přehlídkou ztraceného času. Kolega Collina jde však ještě dál – až fundamentalisticky hlásá, že ani video není stoprocentní. Kdyby měl na mysli zmiňovaný hokej, přitakal bych. Každý si jistě dokáže vybavit situaci, kdy brankář zalehne puk a zmizí polovinou těla za brankovou čarou. To pak může video mudrovat, jak chce. Avšak i tady si legislativci od ledu poradili – do pravidel přibyl odstavec, že gól může být uznán i v případě, že kotouč je cele skryt v nebo pod výstrojí brankáře, je však nade vší pochybnost zřejmé, že překročil brankovou čáru. Kam chce Ital schovávat před technikou míč?!?
Tuzemská hokejová pravidla v sobě zahrnují pasáž nazvanou DOMÁCÍ USTANOVENÍ. V ní se objevují drobné odchylky od pravidel mezinárodních, která jinak ČSLH v oficiálních soutěžích plně respektuje. Netuším, zda tuzemská fotbalová asociace disponuje podobným institutem, líbilo by se mi však, kdyby si videosystém zkušebně zavedla bez ohledu na lenochody z FIFA. Když jsme v české kotlině dosáhli na evropský videoprimát v hokeji, proč ne i ve fotbale?
