Nebojme se hrát bez "Rosy"!
Asi momentálně neexistuje větší rébus pro české fotbalové fanoušky, než je skutečný zdravotní stav Tomáše Rosického. Český kapitán laboruje s bolavou achilovkou a nad jeho startem v rozhodujícím utkání skupiny proti Polsku visí velké otazníky. Jakkoliv ctím a vnímám důležitost role českého špílmachra, tak zároveň říkám, nebojme se hrát bez něj!!!
Možná mě v tuto chvíli už odepíší úplně všichni fotbaloví nadšenci. Jeden den zde obhajuji Milana Baroše a hned vzápětí se vytasím s rouhačskou myšlenkou nebát se hrát bez "nepostradatelného Rosy"! Pokusím se vše vysvětlit…
Předně chci říct, že je mým nejvroucnějším přáním, aby v sobotu večer vyběhl na trávník vratislavského fotbalového stánku jako jeden z prvních Tomáš Rosický a svou fotbalovou genialitou přispěl k úspěchu českých fotbalových barev. To jen aby bylo jasno, že nejsem nějaký notorický zapšklík, který nepřeje českému nároďáku. Naopak, jsem fanoušek tělem i duší, a pokud to naši chlapci v sobotu zvládnou, tak mám velkou obavu, že valnou část neděle budu moci směle odepsat…
Jenže to se pohybujeme v rovině zbožných přání a realita může být hodně jiná. Tím spíš, že v případě Tomáše Rosického jsou zranění prakticky na denním pořádku. Bohužel to není fotbalový válec typu Pavla Nedvěda či Petra Jiráčka. Je to křehký fotbalový mikrochirurg a jako takový je náchylný ke zdravotním problémům. Tak to prostě je a nikdo s tím nic neudělá. Vzpomeňme na dobu, kdy si prakticky rok léčil poraněnou podkolenní šlachu a mnozí odborníci již ani nevěřili tomu, že by se mohl do toho absolutně vrcholného fotbalu ještě kdy vrátit. "Rosa" to dokázal, klobouk dolů, nicméně bylo by naivní se domnívat, že teď už bude zdravotně držet navěky.
Navíc se už přece jenom musíme začít lehce smiřovat s tím, že Rosického reprezentační kariéra se v jednatřiceti letech blíží pomalu ke svému konci, a co pak? To se chceme dalších pět let neustále vymlouvat na to, že nemáme Rosického, že bez něj týmu chybí sebevědomí, že nevíme, co hrát, že hráčům chybí vůdce? To je přece nesmysl. Jeden hráč, byť výjimečných kvalit, přece sám nic nezmůže. A přijde mi minimálně nefér vůči ostatním reprezentantům stavět případný český úspěch v souboji s Polskem na účast, či neúčast jednoho konkrétního borce.
Ještě jednou opakuji, přál bych si, aby Tomáš mohl v sobotu hrát, ale jedním dechem dodávám, nebojme se hrát bez něj! A tenhle svůj vzkaz bych rád adresoval jak fanouškům, tak i samotným hráčům. Český nároďák přece není jenom Tomáš Rosický!!!!!!!
