Euro 2016: Nevyvedená léčba Vrbou, gólů jako šafránu a portugalské umění neprohrát

České výsledky: 0:1, 2:2, 0:2. Hráči nestíhali herní tempo Španělů i Chorvatů. Nebýt výstupu chuligánů v Saint Étienne a bleskového chorvatského útlumu, bod by visel proklatě vysoko. Klíčový zápas s Tureckem pak Češi vůbec nezvládli. Chyběly zkušenosti, chyběla rychlost, chyběl um.

"Všechny tři zápasy ukázaly, že fotbal se hraje jinak než u nás v Čechách. Tempo a kvalita hráčů na této úrovni jsou neuvěřitelné. Španělé a Chorvati byli fotbalově lepší než my, my momentálně nemáme individuality jako Modrič nebo Iniesta," připustil před pěti lety na sklonku už téměř na každé tiskové konferenci podrážděný trenér Vrba, který nedlouho po neúspěchu na Euru oznámil, že odchází do Machačkaly.

Skončila éra Petra Čecha, Tomáše Rosického, Jaroslava Plašila, Davida Lafaty a dalších. A začalo se hovořit o nových tvářích. Kupříkladu Patrik Schick se ještě to léto vydal na italskou misi do Sampdorie Janov.

"Chce to, aby se dostalo pár dalších kluků do zahraničí, aby nás bylo venku co nejvíc. Abychom byli navyklí na tempo, což se potom projeví v zápasech nároďáku. Věřím, že některým vyjde přestup už teď v létě a začne se to zlepšovat," odhadoval po zápasu s Tureckem záložník Vladimír Darida z Herthy Berlín, který letos vede tým jako kapitán.

Poprvé 24 týmů. Byl to hlavní důvod defenzivního obratu?

Kdepak ofenzivní hody, přehlídka střeleckého umu a bravurní míčové ekvilibristiky. Úpornost mnohdy vítězila.

Španělé se dlouhé minuty marně prokopávali českou obranou. Italové postoupili ze skupiny po výsledcích 2:0, 1:0 a 0:1. Ve skupině C, kde spolu hrály Polsko, Německo, Severní Irsko a Ukrajina, padlo v šesti zápasech závratných sedm branek. Z taktického průměru vyčníval snad jen bláznivý zápas Maďarska s Portugalskem, který skončil 3. 3. a zaručil favoritovi třetí remízu a těsný postup dál.

Poprvé se na Euru představilo 24 týmů, šanci dostali i ti, kteří by se dříve na závěrečný turnaj prokousávali jen velmi těžko. Postupovalo se i ze třetích pozic, a tak nebylo místa na zbytečné chyby a ztráty. Pamětníkům to mohlo v mnohých ohledech připomínat světový šampionát v roce 1990.

V play-off ofenzivních choutek přece jen přibylo. I když nikterak závratně. Padlo v průměru 2,53 branky. A to i proto, že 47 procent gólů vstřelily týmy už v první půli a hra pak byla otevřenější. Ve skupinách to bylo jen 30 procent.

Kdo překvapil?

Světem se prohnala islandská vlna. Fanoušci okouzlovali svým specifickým fanděním a hráči větrem a po většinu roku mrazem ošlehané země se probili až do čtvrtfinále. Vítězství nad Anglií bylo sladké jak cumel.

Wales s tahounem Garethem Balem bavil až do semifinále. Zdaleka se neztratily leckým podceňované Albánie, Severní Irsko nebo Maďarsko s legendárním Gáborem Királym v brance.

Kdo zazářil?

Životní turnaj prožil Dimitri Payet, který vstřelil dva góly. Ir Robbie Brady rozhodl duel s Italy. Kdo by si vsadil před turnajem na Portugalce Édera jako na toho, kdo má rozhodnout finálový souboj? Na Francouze Antoina Griezmanna by už bylo sázejících dozajista víc. Francouzská hvězda se sice nemohla polaskat s pohárem, zato se se šesti brankami stala nejlepším střelcem turnaje.

Na druhou stranu třeba Zlatan Ibrahimovic nebo Robert Lewandowski fotbalová srdce nepromasírovali fotbalovými lahůdkami, jak by někdo mohl čekat.

Předzvěst světového triumfu

Nebyl to sice kdovíjaký gólostroj, z českého pohledu nepovedený šampionát, přesto skvělá fotbalová podívaná – jako ostatně vždy. Francie organizaci zvládla a obavy z teroristických útoků se mohly rozplynout. Fotbal bavil celou zemi, celý kontinent a možná i většinu světa. Na stadionech bylo až na výjimky plno. Co by za to dali pořadatelé na letošním Euru?

Trenér Didier Deschamps měl na čem stavět. Francouzští fotbalisté sahali po titulu, ale jejich velký moment měl ještě přijít. Za dva roky v Moskvě.