Momenty Eura: Poborského lob znamenající semifinále a věčnou slávu (1996)
Mistrovství Evropy 1996 zůstává pro samostatnou Českou republiku nejúspěšnějším šampionátem. Podceňovaná reprezentace došla až do finále, kde v prodloužení padla s Německem. K velkolepé jízdě svými výkony pomohl i tehdy ve světě nepříliš známý Karel Poborský, jehož kromě hry proslavily dlouhé lokny a především legendární lob, na který fanoušci vzpomínají dodnes.
Před šampionátem v Anglii v červnu 1996 byl Poborský hvězdou české ligy, která Slavii pomohla k ukočení čekání na mistrovský titul. V zahraničí, podobně jako velká část jeho spoluhráčů, však byla talentovaná sestava velkou neznámou, a reprezentace tak byla považována za velkého outsidera.
O tom svědčí i nejhorší kurz ze všech účastníků 80:1 a ani sami hráči úspěchu příliš nevěřili. Dokonce uvažovali, že by si vedle lavičky recesisticky postaví figurínu maskota Rudy Pivrnce. "Do Anglie jsme vyrazili bez jakéhokoliv očekávání. Jeli jsme si to spíš užít, jelikož nikdo od nás nic nečekal. Ani já jsem nevěděl, co nás tam čeká. Chtěli jsme hlavně neudělat ostudu," vzpomíná s odstupem času Poborský.
Češi ale neudělali ostudu. Naopak překvapili všechny včetně sebe samých a šampionát spoustě z nich včetně Poborského změnil život.
Odraz, odraz, odraz a snový gól
Národní tým přitom do šampionátu nevstoupil dobře. Na úvod podlehl Němcům 0:2 a postupu do vyřazovací části tehdy věřil málokdo. Svěřenci Dušana Uhrina staršího ale ve zbytku těžké základní skupiny zabrali. Nejprve porazili 2:1 Itálii a v klíčovém závěrečném duelu proti Rusku vydolovali v závěru bod za remízu 3:3, který jim zajistil čtvrtfinále.
V něm Česko narazilo na Portugalce s hvězdami typu Ruie Costy, Luíse Figa či Fernanda Couta. Zápas však patřil někomu jinému. Rodákovi z Jindřichova Hradce přezdívanému Steve, Karlu Poborskému. Byl to totiž on, kvůli kterému si sestřih zmíněného střetnutí pouští fanoušci i po letech.
Slavný moment hbitého záložníka s osmičkou na zádech přišel v třiapadesáté minutě. Kapitán Jiří Němec ho našel na středu hřiště a Poborský se pustil mezi dva hráče. Nezkoušel žádné kličky ani fígle, šel čistě za nosem a v klíčový moment mu přála velká dávka štěstí. Míč se několikrát odrazil, ale český záložník se nakonec objevil za zády tří protihráčů.
Poborský pokračoval až k vápnu, kde už mu padal pod nohy jeden ze stoperů. Český křídelník ale už v tu dobu viděl, že brankář Vítor Baía je hodně vyběhnutý, a tak ho přehodil nádherným lobem. Právě tento zásah byl jediným gólem v utkání, a Češi tak slavili překvapivý postup.
"Vždycky jsem věci řešil spíš technicky než silou. Šel jsem mezi dva nebo tři hráče. Míč jsem ztratil, ale i díky štěstěně se ke mně odrazil a najednou jsem byl za nimi. Běžel jsem v podstatě sám na gólmana. Baía byl tehdy hodně venku a mě napadlo, že bude nejsnazší ho přehodit," vzpomíná Poborský, v současnosti fotbalový funkcionář a podnikatel.
"Tenkrát mi ten míč nepatrně nadskočil, a dostal jsem se tak pod něj velice snadno. Gól byl proto spíš hozený než kopnutý. Že vylítnul tak vysoko, toho jsem se i já prvně zaleknul, jelikož jsem si uvědomil, že by to tam nemuselo spadnout. Ale nakonec to vyšlo nádherně a byl z toho krásný gól," popsal bývalý český reprezentant, jenž má kromě stříbra z Anglie ve sbírce také bronz z ME v Portugalsku 2004.
Rozjeté Čechy následně čekala v semifinále Francie a střetnutí musely po výsledku 0:0 rozhodnout penalty. Národní tým v nich byl stoprocentní včetně Poborského, to za Francouze v šesté sérii selhal Reynald Pedros.
Senzace šampionátu se tak objevila ve finále, v němž stála proti svému jedinému přemožitelovi na turnaji z Německa. Češi se v utkání dostali do vedení, ale favorit dokázal vyrovnat a o všem rozhodlo prodloužení, které se tehdy ještě hrálo na zlatý gól. Ten se podařilo vstřelit Oliveru Bierhoffovi a Němci mohli začít slavit. Naopak Uhrinova družina smutnila.
"To zklamání bylo obrovské. Skončit druhý je vždy smutné. Uvědomíte si totiž, že jste od zlata krůček. Ale takový je fotbal. S odstupem času je to obrovský úspěch, ale titul je o kousek výš," dodal Poborský.
EURO 1996 však zpětně může hodnotit jako životní milník. Po něm za 143,5 milionu přestoupil do Manchesteru United, s nímž získal anglický titul. Zahrál si také v Itálii za Lazio Řím, v Portugalsku za Benficu a v Česku za Spartu a České Budějovice. Fanoušky tak má po celém světě, a to i díky slavnému lobu, nad nímž Baía musí i dnes stále přemýšlet.
