Kde se hraje Euro? Francouzská náruč nabízí deset stadionů

Stade de France – St. Denis

Stadion: Největší stadion ve Francii, chlouba, která byla svědkem asi neslavnějšího sportovního vítězství francouzské historie. Stánek pro 80 tisíc diváků byl postaven pro světový šampionát před osmnácti lety a národní tým v červenobílomodrých barvách zde ve finále dokázal porazit Brazílii 3:0. Stadion je to multifunkční – hostil vrcholná atletická i ragbyová klání. Poslední velkou modernizací prošel v roce 2006, kdy tu kvůli finále Ligy mistrů instalovali velkoplošné obrazovky. V listopadu minulého roku došlo před branami stadionu během přátelského utkání mezi Francií a Německem k teroristickému útoku. Jedna drobná zajímavost – místo obvyklých rozměrů 105x68 metrů je hrací plocha o dva metry širší.

Místo: St. Denis patří do aglomerace Paříže. Je to starodávné sídlo, které se upíná k jediné stavbě – katedrále svatého Diviše. Patron Paříže a celé Francie zemřel mučednickou smrtí. Podle legendy byl sťat, na místě však nezemřel, vzal svou hlavu, ušel s ní několik mil, až pak padl. V 7. století zde bylo postaveno opatství s kostelem, který o pět staletí později získal svou dnešní podobu. Bazilika je považována za vůbec první gotickou stavbu na světě. Místo je to posvátné, ve "francouzské nekropoli" leží drtivá většina panovníků, kteří vládli této evropské mocnosti.

Park Princů – Paříž

Stadion: První stadion byl na tomto místě postaven už v roce 1897. Součástí víceúčelového areálu býval dlouhá desetiletí velodrom, kde končívala Tour de France. Současnou podobu má stadion od roku 1972, finální rekonstrukcí prošel před rokem. Před dostavbou arény v St. Denis byl hlavním stánkem francouzské reprezentace, dnes na něm hraje PSG. Před čtyřmi lety přišli katarští majitelé francouzského velkoklubu s myšlenkou stadion zbourat a postavit nový. To se ovšem setkalo s velkou nevolí – takový sportovní monument se přece jen tak z povrchu Paříže vymazat nedá. I zde se slavilo velké francouzské vítězství, v roce 1984 tu Platiniho parta porazila ve finále ME Španělsko 2:0. Fanoušci tohle místo milují, běžně sem chodí více než 40 tisíc diváků a nejinak tomu bude i na Euru.

Místo: V 18. století se zde proháněla zvěř a francouzský dvůr sem velmi rád podnikal vyjížďky na lov. Je to odsud nedaleko ke kurtům, kde se každoročně hraje French Open. Stadion leží na hranicích 16. pařížského obvodu nad bulvárem Périphérique, který ohraničuje vnitřní Paříž a coby kamenem dohodil je to i do Boulogneského lesíku, kde ve dne Pařížané odpočívají a v noci…

Stade Vélodrome – Marseille

Stadion: Podobně jako v Parku princů konaly se i v Marseille cyklistické závody. Ačkoli zde vládl postupem času především fotbal, stadion zůstal nejen pro fanoušky místního klubu Olympique prostě velodromem. Postaven byl v roce 1937. Na prvním mistrovství Evropy zde odehráli Čechoslováci oba turnajové zápasy. Po porážce 0:3 od Sovětského svazu přišla sladká výhra nad domácími reprezentanty 2:0. Z gruntu se stadion změnil před pár lety, v roce 2014 přibyla nad tribunami jedinečná 6000 tun vážící železná střešní konstrukce, která se stala novou dominantou přístavního města. A cena? "Pouhých" 268 milionů eur.

Místo: Rodiště Zinédina Zidaneho, jedné z největších hvězd historie francouzského fotbalu, je městem kontrastů. Na jedné straně okouzlující širé modravé Středozemní moře a omamná vůně dálek, ze kterých připluli první řečtí osadníci už v 6. století před Kristem. Na druhé pak čtvrtě přistěhovalců za posledních několik dekád, odkud čiší sociální a kulturní rozštěp současné francouzské společnosti. Sídlištní ghetta a trochu zašlá středomořská noblesa starého přístavu – to je vskutku nevšední mix.

Stade de Lyon

Stadion: Po Stade de France a marseilleském Velodromu je stadion v Lyonu s kapacitou necelých 60 tisíc diváků třetím největším stánkem, na kterém se letošní Euro hraje. Je to aréna zbrusu nová, a jestli byl Velodrom drahý, pak Stade de Lyon, označovaný také jako Stade de Lumieres, ještě daleko dražší. Stadion stál 415 milionů eur a výstavbu provázely průtahy. Stavební povolení sice existovalo od roku 2012, ještě rok se ale čekalo, než se doopravdy "kopne". Na trávníku se pak poprvé koplo do míče letos v lednu, tedy o půl roku později oproti původním plánům. Aréna z dílny známé architektonické firmy Populous, která projektovala i Wembley nebo stadion Arsenalu, se nachází na předměstí Lyonu, ve čtvrti Décines, asi 10 kilometrů od centra.

Místo: Římské sídlo Lugdunum se stalo správním centrem celé provincie Gálie. Byl to odedávna důležitý říční přístav. Strategické místo je to i dnes – Lyonem prochází nejfrekventovanější z francouzských tratí z Paříže do Marseille, kříží se tu několik dálnic a je to významné centrum průmyslu i obchodu. Sídlí tu mezinárodní centrála Interpolu, vysílá odtud televize Euronews. Je libo procházka středem města? Po Place Bellecour je vřele doporučena. Lyon se pyšní největším náměstím pouze pro pěší v celé Evropě. Uprostřed plochy 62 000 metrů čtverečných se hrdě vypíná jezdecká socha Ludvíka XIV.

Stade Pierre Mauroy - Lille

Stadion: Grandiózní projekt arény pro 50 tisíc diváků má několik ale. Do ochozů chodí na zápasy domácího OSC pravidelně jen něco málo přes deset tisíc fanoušků. Původně se měl stadion jmenovat jednoduše Stade Lille Métropole, ale poté, co zemřel slavný tamní rodák, bývalý premiér a starosta Lille, byl stadion pojmenován po něm. Pohříchu však Mauroy žádný velký fotbalový fanoušek nebyl. Stadion oplývá výraznou zvláštností, přesuvnou hrací plochou, díky čemuž se může změnit v ideální místo pro koncerty nebo třeba i pro basketbalová klání.

Místo: V samotném městě žije něco přes 200 tisíc lidí, ale v okolí žije na 2 miliony lidí. Průmysl a příznivě rovinatá krajina je tak jednou z nejhustěji obydlených oblastí v Evropě. Mikrosvět uhelných dolů a oceláren dýchl na Émila Zolu, který sem zasadil děj svého románu Germinal. Ale Lille není dávno jen město chudoby a dřiny. Z periferie zmítané válkami se stává křižovatka cest. V roce 2004 bylo rodiště Charlese de Gaulla hlavním evropským městem kultury.

Stade de Bordeaux

Stadion: Klenot mezi fotbalovými arénami nejen určenými pro Euro. Švýcarská architektonická kancelář Herzog & de Meuron, která se podepsala pod stavbu Labské filharmonie v Hamburku nebo pod mnichovskou arénu tamního Bayernu, vytvořila skutečný skvost. Jednoduchý obdélníkový tvar, semknuté tribuny, plovoucí střecha podpíraná 900 sloupy, které připomínají nekonečné borovicové lesy v okolí Bordeaux. Nový monument zastínil starý osm kilometrů vzdálený Stade Chaban Delmas, který hostil světové šampionáty v letech 1938 a 1998.

Místo: Země vod – Akvitánie. Ale i oblast, kde se nadmíru daří vínu. Borové háje na jedné straně, na té druhé Atlantik. Bordeaux má po Paříži nejvíce památek chráněných UNESCO. Historická část města poeticky nazývaná Měsíční přístav nabízí nespočet paláců, kostelů, ale i parků. Svými rozměry vyčnívá chrám St. André, jedna ze zastávek na poutní cestě do Santiaga de Compostela.

Stade Bollaert-Delelis - Lens

Stadion: Skoro to vypadá, že se fotbalu daří ve Francii tam, kde se dařilo v minulosti těžkému průmyslu. Lille, St. Étienne anebo Lens. Patronem arény se stal už v roce 1933 Félix Boallert, tehdejší ředitel významné hornické společnosti. Tři roky nato zemřel a stadion až do přestavby v roce 2012 nesl jeho jméno. Stade Bollaert-Delelis nese název po dalším patronovi klubu, bývalém starostovi Lens André Delelisovi. Poslední rekonstrukce byla tradiční – vzniklo nové zázemí, přibyly nové sedačky, přebudována byla střecha. Drobnou zajímavostí je, že před mistrovstvím Evropy v roce 1984 se navýšila kapacita na více než 50 tisíc míst, což ze stadionu udělalo největší arénu ve Francii.

Místo: Lens nepatří mezi nejpůvabnější města, která hostí letošní Euro. Podobně jako Lille, hrály zde v historii prim spíše hornictví a těžký průmysl. Dnes je to živá křižovatka poblíž hranic Belgie, Anglie a Německa. Hlavní tahákem pro většinu návštěvníků je pobočka slavného muzea Louvre. V "galerii času" lze projít skvosty od dob egyptských přes Rembrandtovy malby až po díla z 19. století.

Stade de Nice

Stadion: Není to ani Aréna jako v Mnichově, není to Stadion jako ve Vídni, ale Riviéra. Vice skupina Allianz vystavěla v roce 2013 stánek, který nahradil dřívější skromný stadion Municipal du Ray z roku 1927. Přednosti jsou jasně dané – téměř dvakrát vyšší kapacita, variabilita – podle potřeb se může demontovat vrchní patro tribuny celého stadionu, ekologičnost projektu – čtyři tisíce solárních panelů vyrobí trojnásobek vlastních energetických potřeb, a noblesní elegance – střecha s dřevěnou konstrukcí vychází z průsvitného pláště.

Místo: Nice. Tato elegantní "Královna riviéry" snoubí francouzský šarm a italskou rozevlátost. Od 19. století je to oblíbené výletní místo evropské smetánky. A to i v zimě, která zde bývá nadmíru vlídná a přívětivá. Oblázkové pláže lákají i místní třeba jen k letmé návštěvě během polední pauzy. Procházet se pod palmami, dalo by se téměř věčně. Mimochodem místní Musée National ukrývá velkolepý sedmnáctidílný cyklus Marca Chagalla Biblické poselství.

Stade Geoffroy Guichard – St. Étienne

Stadion: Hornické dějiny města se podepsaly i pod stavbou stadionu. V roce 1931 tu vyrostl fotbalový stánek přímo nad důlními chodbami. Problémy s výpary z místních oceláren odvál čas. Aréna prošla před dvěma lety celkovou rekonstrukcí. Odtsraněny byly podpůrné sloupy a fanoušci mají na hrací plochu lepší výhled. Pro Euro je připraveno více než 40 tisíc míst. Obdélníkový semknutý tvar anglického střihu slibuje bouřlivou atmosféru. Ne nadarmo se tomuto místu přezdívá Kotel.

Místo: Rozvoj města pojmenovaného podle prvního mučedníka sv. Štěpána stojí a padá s průmyslem. V 15. století to byla výroba zbraní, pravý boom však St. Etiénne prožilo až v polovině 19. století, kdy se kromě proslulé výroby stuh začala oblast protkávat doly na černé uhlí. Za druhé světové války utrpělo město bombardováním, od sedmdesátých let zažíval region ekonomickou krizi a St. Etiénne se začalo vylidňovat. V téže době však vládl městu fotbal. Mezi léty 1963 a 1976 dokázal zelenobílý klub vyhrát domácí soutěž hned osmkrát a dotáhl to i do finále PMEZ, kde ovšem nestačil na Bayern Mnichov. Nejen během zlaté éry tu hrály takové veličiny jako Aimé Jacquet, Michel Platini nebo Laurent Blanc.

Stadium de Toulouse

Stadion: Svatostánkem světového fotbalu je londýnské Wembley. V Toulouse se nachází Mini Wembley. Na stadionu se hrálo už mistrovství světa v roce 1938 a svým původním vzhledem opravdové Wembley hodně připomínalo. Před dalším světovým šampionátem o 60 let později prošla aréna výraznou renovací. Od té doby se měnil ještě několikrát – v roce 2001 nuceně poté, co vybouchla nedaleká chemička a stadion byl poškozen, o čtyři roky později přibyly moderní obrazovky, poté ještě sedačky. Podobně jako u ostatních hřišť proběhla rekonstrukce v uplynulých letech, na rozdíl od ostatních však přinesla jen kosmetické úpravy.

Místo: Růžová je barva jeho. Cihly historických staveb pobleskují do okolí. Do celého světa pak tryská sláva letectví – spolu s Hamburkem a Sevillou se zde vyrábějí airbusy. Toulouse je městem sportu. Více než 350 sportovišť navštíví během roku 3,5 milionu lidí. Vládne tu především ragby, místní klub Toulouse Olympique Rugby se pyšní 19 domácími tituly. Toulouse je však i městem gastronomie nebo studentů. Na několika vysokých školách jich tu studuje přes sto tisíc. Pozoruhodností je, že v místním dominikánském kostele jsou uloženy ostatky učitele církve sv. Tomáše Akvinského.