BLOG Jaromíra Bosáka: Ronaldo (znovu) v hlavní roli
Francouzi měli k výhře ve finále určitě blíž. Šance měl výborný Sissoko a hlavně střídající Gignac. V posledních vteřinách trefil po krásné kličce tyč! Mohlo být hotovo a Francie by se koupala ve vítězné rozkoši. Nebylo přáno a zase se šlo do prodloužení.
V něm vyrobil sudí Clattenburg hroznou chybu. Joao Mário trefil do ruky spoluhráče Édera, ale trestňák z dvaceti metrů kopali Portugalci, konkrétně Raphael. A nastřelil břevno! Vyhrát takovým gólem, to by byla aféra a skandál!
Nakonec ale rozhodl právě střídající Éder dvanáct minut před koncem. Portugalci se tak dočkali titulu v turnaji, v němž vyhráli jediný zápas v devadesáti minutách. Jednou šli dál na penalty, dvakrát slavili po prodloužení. Je to spravedlivé? Zbytečná otázka. Fotbal se nehraje na spravedlnost nebo zásluhy. Prostě dali o jeden gól víc než soupeř a berou titul.
Trochu hůře to vypadalo s Ronaldem. Nemyslím zranění, to nebude nic tak zásadního. Ale jde mi o to, co předváděl na lavičce, na niž dorazil až na prodloužení. Rázem se pasoval do hlavní role. Vybíhal skoro až na plochu, neustále gestikuloval, stavěl se před trenéra Santose, strhával na sebe pozornost, jako by on přivedl tým blízko k titulu.
Dobře věděl, co budou zabírat kamery. Někdy mi přijde až nemocný touhou být vidět a zářit ve světle reflektorů. A přitom už to vůbec nemá zapotřebí. Tohle se prostě nedělá, je to výraz neúcty k trenérovi a jeho štábu. Vím, už zítra se bude v Portugalsku mluvit o tom, že chtěl pomoci týmu, být prodlouženou rukou trenéra a podobné kecy. Přitom se choval, jako by žádný trenér na lavičce nebyl.
Ano, šlo o hodně, o jeho první a možná poslední titul s Portugalskem. Ale to se týkalo i ostatních spoluhráčů a nikdo z nich takhle nevyváděl. Zkrátka, jako fotbalista génius a nadsvětová třída, jako člověk vážně občas mimo oblast normálního uvažování. Ale to je konečně jeho věc.
Ukázka z připravované knihy Jaromíra Bosáka
